Zetwenka

Druhý z dvojice filmů, jejichž barvitý název vychází ze švédské státní vlajky.

Ve Washingtonu se případ lišil od všech ostatních, že cenzorům nevadil tolik film jako lokalita, kde a jak byl promítaný. Bylo 28. 8. 1968, když strážník v Richlandu zjistil, že osoba stojící za plotem autokina Park Y dohlédne na plátno, také, že je vidět i obyvateli okolních domů a řidiči na silnici. Ten večer dávali Carmen, Baby. Manažer kina byl zatčen a bylo zabaveno pár filmových kotoučů. Manažer byl odsouzen za obscénní expozici a v táhlém řetězci soudů a odvolání stále znovu odsuzován, poslední nadějí byl Nejvyšší soud USA, který ho osvobodil 20. 3. 1972.

I když jsou ve filmu při sexuálních aktech zabírány pouze hlavy a krky milenců, zákazům se film nevyhnul.

Film vytvářel současnou verzi klasického románu od Prospera Mériméeho „Carmen“, který již inspiroval řadu dalších děl, včetně stejnojmenné opery od Georgese Bizeta.

Film se natáčel v 60. letech ve zlatých časech sexuální revoluce, což je prezentováno na Carmen (Uta Levka), kdy si ujasňuje svoji probouzející sexualitu, volnost a nezávislost, což bylo vlastní i mnoha ženám té doby.

Viva Maria a rozhodnutí ohledně filmu u soudu ovlivnilo hollywoodskou kinematografii i v jiném slova smyslu a o kus přiblížilo k tomu, že se upustilo od hodnocení produkčního kodexu, který uděloval filmům povolení podle zralosti diváků: G, M, R, X a převzal klasifikaci podle věku PG, PG 13, NC 17.

Přestože si film dělal legraci sám ze sebe, cenzoři v Texasu ho vzali vážně s tím, že je nevhodný pro mládež. Dohady a tahanice skončily pak až u Nejvyššího soudu pro USA, který zákazové omezení pro film zrušil.

Verze, která se promítala v USA, byla o minutu kratší než originál a končila tancem, oslavami v ulicích města. V delší verzi se obě ženy vracejí do Evropy a vystupují na divadelních prknech.

7. prosince 1963 si Joan Mekas pronajal kino Gramercy Tivoli a režiséru Jacku Smithovi měl předat ocenění „Výroční cena pro nezávislé filmaře“. Ale nedlouho před ceremonií donutilo město provozovatele kina, aby to zrušil. Tak J. Mekas uspořádal ceremoniál na ulici

Do USA celní úřad pustil film bez námitek. Avšak jiné názory měly cenzurní úřady v Memphisu, Rhode Islandu, Bostonu, Hartfordu a odmítly filmu udělit licenci. Ale po soudním projednání se ve všech případech povolilo. Chicago si vyžádalo výstřih 4 scén. Úředníky v Indianě neuspokojila ani sestříhaná verze a v roce 1967 zabavily v autokinech v okrese Marion a městě Indianapolisu kopie filmu. Vyneseno soudem, že se mají vrátit kopie filmu a přestat s knihami a filmy zacházet a zabavovat je jako narkotika a nebezpečný kontraband. V roce 1968 byl obviněn provozovatel kina David Cain v Kentucky za promítání filmu, následně osvobozen až Nejvyšším soudem USA.

V letech 1965 až 1968 byl film zakázaný ve Finsku.

Natočeno podle bestselleru Agnethe Thomsen vydaného pod pseudonymem Siv Holme.

Hledá se Bunny Lakeová a Bedfordský incident (1965) jsou filmy, jejichž prostřednictvím se Columbia Pictures pokoušela prokázat protiústavnost kansaských zákonů o cenzuře. Cenzoři se bránili tím, že nelze promítat, prodávat ani půjčovat film bez jejich souhlasu. Společnost následně u Nejvyššího soudu pro Kansas vyhrála. Vedlo to ke zrušení rady cenzorů, ti museli odevzdat veškerý majetek jiným státním úřadům a 20 000 amerických dolarů ze svého konta převést do veřejných fondů.

Adaptace podle románu Marryam Modell, který publikovala pod pseudonymem Evelyn Piper.

Lorna byla natočena poté, co Nejvyšší soud USA zrušil většinu omezení týkající se výroby a projekce filmů.

Význam filmu spočívá v tom, že v soudní při o zákazu v Chicagu soudce dospěl k tomu, že je chicagská cenzurní vyhláška protiústavní.

Tento film se nepromítal v mnoha kinech, ani se nepotýkal s mnoha zákazy. Význam filmu spočívá, že v soudní při o zákazu v Chicagu v roce 1967 a odmítnutí udělení licence k promítání soudce dospěl k tomu, že je chicagská cenzurní vyhláška protiústavní.

V roce 1966 byl film soudem dovolen a dostal zelenou s tím, že film není obscénní a smí překročit hranice USA.

Cenzurní úřady USA požadovaly změny ohledně nahých scén, a to zahalení dívky gázou, muže obléct do legín tělové barvy. Režisér se s reptáním podvolil.

Pracovníci celního úřadu USA film odmítli vpustit do země. Ani po změnách na filmu nebylo opět dovoleno dovést film do země a na základě zákona o clu z roku 1930 byl film zkonfiskován.