Zetwenka

Tvůrci museli vzdorovat snahám o naprostý zákaz ve Washingtonu, Bostonu a mississippském Hattiesburgu.

Americká filmová asociace tehdy klasifikovala snímek R, čímž si vysloužila kritiku některých katolíků, jimž toto hodnocení připadalo mírné a požadovali X.

V Michiganském kině zakázali promítat tento snímek v roce 1973 i pomocí směrnice nově stanovené, tzv. Millerův standard, na jeden rok, výnos soud zrušil v roce 1974 s tím, že „veřejné pohoršení budí nevěstince, nikoliv promítací zařízení“.

Autoři publikace „The Dame in the Kimono“ Leff a Simmons zmiňují, že The Devil in Miss Jones, Hluboké hrdlo (1972) a další snímky „s trojitým X“ si diváci oblíbili natolik, že se probojovaly do dvanáctky nejvýnosnějších snímků roku 1973.

Film zakázala řada států USA jako Florida, Georgia, Kalifornie, Jižní Dakota, Kansas, Texas, Virginie, New York, Missouri, Michigan a Massachusetts.

Na rozdíl od tehdejších filmů pro „pány“ je natočen na celuloidový pás, stejně jako mainstreamové večerní filmy.

Film se od dobových snímků ze 70. let odlišuje souvislým dějem a speciálně zkomponovanou hudbou.

Minisérie je založená na románu z roku 1985 „Lonesome Dove“ od Larryho McMurtryho. Kniha vyšla i v českém jazyce jako „Osamělá holubice“ v roce 1995. Autor za knihu obdržel Pulitzerovu cenu za nejlepší americké literární dílo a získal ji v roce 1986.

Snímek vychází z románu „The Last Picture Show“ z roku 1966 od Larryho McMurtryho.

Film byl zakázaný v Texasu v letech 1974 až 1982, Coloradu 1975, Georgii 1976 a Kalifornii 1979.

Snímek zakázal newyorský okres Suffolk poté, co ho majitel promítl 600 divákům v sálu nákupního centra.

Marilyn Chambers byla tváří reklamy „Jako mladá ostýchavá maminka, která používá prací prášek Ivory Snow na praní dětského oblečení“, a proto některé diváky šokovala, když se objevila v tomto filmu v roli Glorie.

Snímek byl jedním z prvních erotických průkopníků tzv. „uměleckého porna“ v novém stylu „porno chic“, který si vzal za cíl zpřístupnit erotické snímky běžným divákům, a těžil i ze zájmu, který vzbudil snímek Hluboké hrdlo (1972).

Úřady ve Velké Británii snímek klasifikovaly ratingem X a své rozhodnutí změnily až v roce 2000.

V roce 1987 snímek zahrnula Okresní knihovna v Miami Dade do připravované přehlídky cenzurovaných filmů. Ta se však stala terčem samozvaných cenzorů z Tovaryšstva Ježíšova, kteří požadovali zákaz. Naštěstí soudce nevyslyšel a přehlídka mohla filmy již bez potíží promítat.

V USA filmu změnili rating přístupnosti třikrát (1972 – X, 1982 – R) a v roce 1997 dostal hodnocení NC-17 (osobám do 17 let nepřístupný). Rating X ho kdysi dosoudil k promítání v klubových kinech, pokud se jednotlivé státy či města neusnesly jinak.

V roce 1972 Larry Parrish, asistent státního zástupce, vznesl obvinění ze spiknutí v Memphisu (Tennessee) na každou osobu, organizaci spojenou s projekcí, propagací, produkcí Hluboké hrdla. Obvinil 11 osob od filmu, 5 od společností a 98 dalších spolupachatelů vč. zaměstnanců kin (vermontské uvaděčky, miamského osvětlovače) ze všech koutů USA a každého, kdo s filmem přišel do styku.

Newyorský distributor ze snímku vystřihl vybrané sekvence a zrevidovanou verzi uvedl bez obtíží.

V roce 1975 majitel texaského kulturního komplexu hrozil provozovateli kina, jak film uvede, vypoví mu nájemní smlouvu a kino zruší, jakožto zdroj veřejného pohoršení.

V Massachussets byla zabavena kopie dovezená z Kanady a to vedlo federální vládu k celoplošnému tvrdému zákroku proti přepravě pornografie mezi jednotlivými státy. Díky zákonu o dopravě a spiknutí umožnilo zahájit trestní řízení kdekoliv po trase, po níž byl film přepravován.