Zetwenka

Tento film musel jako jediný čelit ostrým útokům od federální vlády. Navzdory dnešnímu historickému významu se stal předmětem sporů na místních i federálních úrovních od roku 1972 do 1981 v desítkách měst a států.

Film se uváděl v 73 městech.

První v USA legálně distribuovaný pornofilm, jenž se stal zároveň symbolem dekády. Dále se filmoví historici shodují, že Hluboké hrdlo stálo u zrodu žánru sexuálně explicitních filmů a přispělo k rozšíření pornografie.

Jediná snaha o cenzuru u tohoto snímku v roce 1973 dokládá, jak se změnilo nahlížení soudů na obscénnost. Začalo to ve Phoenixu v Arizoně, kdy po stížnostech občanů na promítání snímku v autokině pokračovalo přes výhružky zatčením provozovateli, pokud se neodstraní 4vteřinová scéna na přední část obnažené plavkyně, přes soudní při distributora a provozovatele o tuto scénu.

Jedním z nejdiskutovanějších filmů té doby se stalo Poslední filmové představení režiséra Petera Bogdanoviche. Někteří kritici ho dokonce označili za „nejlepší filmový debut od Občana Kanea“, neboť netušili, že režisér už má za sebou jeden hraný film.

Snímek dostal od Americké filmové asociace klasifikaci R (určeno nad 18 let nebo v doprovodu dospělého), přesto se film dobře promítal v kinech po celých USA.

Sestupující plavkyně po schůdkách do bazénu mělké části postupující pomalu do hloubky připomíná v mnohém obraz „Zářijové ráno“, kterým na počátku 20. století byla vybavena řada domácností USA.

S filmem měla v březnu 1972 problém Albany v Georgii a rozhodla, že snímek je obscénní a odsoudila provozovatele kina Billiho Jenkinse za jeho distribuci k 12 měsícům a pokutě 750 amerických dolarů na základě přísnějšího tzv. Millerova standartu. Film byl zabaven. Proces se stále pro Jenkinse nevyvíjel dobře, u soudů byl opakovaně odsuzován, až poslední naději získal u Nejvyššího soudu pro USA v roce 1974, který zrušil verdikt odsouzení Nejvyššího soudu státu Georgie.

Tělesné vztahy se promítaly v bezmála 5 000 kinech ve všech státech USA a navštívilo je téměř 20 milionů diváků.

Někteří mužští diváci si stěžovali, že je jim snímek nepříjemný, protože zachycuje svazky, které jsou běžné, ale zcela nefunkční.

Americká filmová asociace vzhledem k nahotě, drogám a vulgaritám dala snímku R (pouze nad 18 let, mladší jinak s rodiči). Přesto v Kenoshe (Wisconsin) nepustili mladistvé v doprovodu rodičů na tento snímek.

Film byl svého času promítán pouze v klubových kinech ve státě Kentucky a 29. 9. 1970 zabaven tajnou policií, která zhlédla celé představení v tamním autokině, další zírali ze silnice, aby si pak mohli na filmu smlsnout, zatknout provozovatele a zabavit film, přestože neměli soudní příkaz a bylo to jen na základě šerifova úsudku. Film byl zabaven pro obscénnost a volné šíření mimo autokino – plátno bylo vidět totiž z jiných úhlů mimo areál. U soudu naštěstí v roce 1973 vyhráli. Cindy a Donna pak vešlo do dějin cenzury pro toto rozhodnutí u Nejvyššího soudu USA, jež chránilo filmy před ukvapeným policejním zabavením, v roce 1973.

Film tvoří součást rozsáhlého souboru, který A. Warhol točil od léta 1966 do podzimu 1967 a pojmenoval ho jako „****“ a jindy zase pod názvem „Four stars“. Celé 25hodinové dílo bylo uvedené v původní podobě jen jednou, a to 15. a 16. prosince 1967. Potom je rozdělen na menší části. Až 105minutový segment je promítnut pod názvem Blue Movie.

Vzhledem k tématu filmu dostal rating X (pouze od 18 let). Přesto mnohá města v USA film zakázala úplně. V jiných městech (např. Connecticut) si vystačili vystřižením oné skandalizované scény „lásky“ mezi Alice (Susannah York) a Mercy (Coral Browne).

Film po několika týdnech promítání v kině Andy Warhol Theater zabaví policie a zatkne 3 lidi. Promítač, provozovatel a uvaděč čelí soudům, obvinění jsou pak stažena, ale kauza o film se táhne do roku 1973. V tomto roce se na film aplikuje nově stanovený tzv. Millerův standard, snímek je podle něho znovu přezkoumán a zakázán.

V knize „POPism“ Warhol uvedl, že: „Připomíná rané období, kdy natáčel filmy jen tak a nalézal kouzlo v dokumentovaní toho, co se s lidmi, které poznal, dělo. Byli jako jedinečné záblesky míhající se našich životů.“

Tento snímek by nebyl nijak pozoruhodný, pokud by se nestal prvním cenzurovaným filmem po schválení nového zákona, který sjednotil státní cenzurní nařízení s ústavními procedurálními předpisy. Staré regule také neurčovaly, do kdy mají o licenci pro film, soudy rozhodnout, nové stanovily již do sedmi dnů. Film nepochodil u Marylandské cenzury a licenci nedostal.

Film se bez problému promítal po celých USA, pouze obyvatelé okresu Allegheny (Pensylvánie) měli s filmem problém a dohnali případ od zákazu až k Nejvyššímu soudu USA, ten ale dal filmu zelenou s tím, že obscénní není.

Černobílá soft erotika podle memoárů Violette Le-Duc z doby, kdy se při postelových lesbických scénách neukazovalo všechno a něco se nechávalo divákově fantazii, se odvíjí retrospektivně.

Časopis Time napsal recenzi o jedné větě: „Vixen (Erica Gavin) si začne s každým od příslušníka kanadské jízdní policie po manželku muže, který si přijel jen zarybařit.“