Zetwenka

Tento film New Yorská rada cenzorů odmítla povolit kvůli dvěma sexuálním scénám mezi ústřední dvojicí. Totéž se stalo v Marylandu.

V Chicagu byla přístupnost na film omezená od 21 let, až soud, kam se společnost Paramount Pictures obrátila, toto nařízení cenzorů zrušil.

Scénář pro film sepsal podle stejnojmenné divadelní hry Eugena O'Neilla z roku 1924 Irwin Shaw.

V 1959 je odsouzen majitel klubového kina v Clevelandu Nico Jacobellis a musí zaplatit pokutu v součtu 7 000 amerických dolarů, kvůli promítání toho snímku. Až v roce 1964 u Nejvyššího soudu je osvobozen. V roce 1959 byl zase provozovatel kina v Cuyahoga odsouzen kvůli držení tohoto snímku.

Natočeno podle povídky „Není zítřku“ („Point de lendemain“), napsané v 18. století Dominique Viviantem. Děj je však zasazen do 20. století.

Film zobrazoval nahé muže a ženy společně, ale přesto se důsledně vyhýbal zobrazení celé nahé postavy a tím se při schvalování či zamítnutí o povolení promítat vyhnul alespoň přestupku ze záměrného obnažování dle tehdejšího trestního zákoníku.

Když byl v roce 1956 film předložen cenzorům v New Yorku, mělo se vystřihnout vše, co zobrazovalo nahé účastníky izolovaného nudistického tábora. Pro neslušnost ho nechtěli povolit. Po tahanici, která končí u Nejvyššího soudu pro New York, je distributor úspěšný. Postupně následovaly úspěšné pře o film v dalších státech. Poslední je vítězství v roce 1960 a zrušen zákaz od Chicagské rady. Tím signál do budoucna, že už cenzorům nebude stačit jen nahota na to, aby zakázali film.

Film sám o sobě nepřitáhl příliš diváků, ani ho nepromítalo mnoho kin, ale do historie cenzury se zapsal svým podílem na prosazování právní přijatelnosti nahoty ve filmech.

Všechny náboženské skupiny se shodly, že Warner Bros zvolila velmi nevhodné propagační plakáty, zachycovaly spoře oděnou Carroll Baker s našpulenými rty, na dalším se choulila v postýlce a cucala si palec.

Ve státě Illianos ve městě Aurora vadila scéna, v níž Baby Doll (Carroll Baker) leží na zemi, Vacarro (Eli Wallach) stojí nad ní a chodidlem  ji krouží po břiše + naznačená nevěra neplnoleté manželky. Což vedlo k soudnímu zákazu v Auroře, společnost Warner Bros při v tomto městě prohrála.

Elia Kazan odmítl jednu zásadní změnu, jednalo se vystřižení scény na houpačce, která podle Správy vyznívala eroticky.

Film byl po premiéře zavržen a titulován od frivolního až po oplzlý, odpudivý a naprosto pobuřující. Časopis Time ho označil za jeden z nejnemorálnějších snímků, který byl zákonně uveden. Veřejné protesty byly tak silné, že řada kin musela projekce zastavit. Vyhrožovalo se i pumovými útoky. Jinde čekali duchovní a zapisovali si jména těch farníků, kteří neuposlechli zákaz Legie. Navzdory tomu film byl komerčně úspěšný.

Zákaz ve Filadelfii se nelíbil distributorovi a podal žalobu. Soud povolil promítání během týdne, kdy bude projednávat případ. Sály kin v onen povolený týden praskaly ve švech, protože obavy diváků, že film už za pouhý týden neuvidí, byly značné. Soud pak zamítl žalobu a nařídil zabavit všechny kopie filmu a zatknout provozovatele kina.

Navzdory protestům v různých městech USA i odsouzení ze strany Legie se film promítal. Zajímavý případ nastal ve Filadelfii v roce 1958 po soukromém promítání, kdy rada města rozhodovala, zda film povolí. Předvolaní majitelé kin obdrželi zamítnutí k uvádění pod pohrůžkou zatčení a zabavení filmu. Všichni poslechli.

Ještě v roce 1962 působil stát Maryland obtíže a distributor měl vystřihnout 2minutovou sekvenci o přípravě k aplikaci drogy. Soud jim toto nařízení zatrhl.

Legie slušnosti zařadila snímek do skupiny ohodnocených B (částečně nevhodný pro veškeré diváky).

Podle upraveného Produkčního kodexu od roku 1956 bylo v hollywoodské produkci (v omezené míře) nově umožněno např. zobrazování narkotik. A v roce 1962 je film znovu předložen, i když v kinech jeho projekce dávno skončily, Správě kodexu a v tichosti a bez problému již licenci získává. V témže roce se vrací do Asociace i United Artists

Filmu hrozilo od samého začátku zamítnutí Produkčním kodexem, který stanovoval, že žádný film nesmí pojednávat o závislosti na drogách a obchodu s nimi. I přes neudělení licence šel v roce 1955 do promítání. Snímek slavil úspěch. Příslušné ustanovení Kodexu bylo v roce 1956 výrazně změněno i kvůli vystoupení United Artists z Asociace.

Podle románové předlohy Nelsona Algrena.

V roce 1957 byl film dovezen do USA a prošel i celním úřadem. Avšak cenzurní úřady pro stát New York film zamítly. Soudní kauza se v průběhu času dostane až k Nejvyššímu soudu USA a končí výhrou pro distribuci. Dále se ukázalo, že film byl důležitým mezníkem v případech týkající se obscénnosti v USA. Kauza vedla k osvobození díla od zákazu cenzury nejen v USA, ale i ve Velké Británii. V roce 1959 má v New Yorku premiéru.