Zetwenka

Knižní předloha vzbuzovala zájem hollywoodských producentů mnoho let, navzdory zákazu vydanému ministerstvem USA. Když se v roce 1932 producent Nicholas Schenck pokusil titul zaregistrovat, Will Hays (Haysův kodex) mu v tom zabránil. V roce 1950 scénář předložený  Davidem O. Selznickem zavrhl šéf Produkčního kodexu J. Breen.

Zfilmováno podle románu D. H. Lawrence z roku 1928. Do USA se po 30 let pašovala pirátská a zcenzurovaná vydání tohoto autora.

Cenzoři v Chicagu film zamítli, protože společnost v roce 1961 sice požádala o licenci k promítání, ale nedodala kopii filmu pro nezbytné přezkoumání.

Chicagská cenzura v roce 1956 zamítla žádost o promítání filmu pro nemorálnost. Distributor Times Film Corporation si to líbit nenechal a dotáhl soudní při až k Nejvyššímu soudu USA, kde vyhrál. Film zaujímá v boji proti cenzuře významné postavení, protože poprvé bylo rozhodnuto v tom smyslu, že dané dílo si zaslouží ochranu před útlakem cenzorů.

Film je adaptací románu z roku 1953 od francouzské spisovatelky Colette.

Cenzoři byli u tohoto snímku různě přísní a různé vynalézaví. Alabamský Birmingham chtěl až od 21 let dovolit projekce – narazil však. Když zakázal promítat Memphis v Tennessee, kino Holly Springs vzdálené 30 km pod náporem diváků zkolabovalo a promítalo se pouze ve stoje. Milwaukee ve Wisconsinu si zákazem zajistil tržby v přilehlých oblastech. Katolická arcidiecéze v New Yorku označením filmu „hříšná událost“ nepochodila a katolíci zaplavili kina. Ohiu vydržel zákaz jen dočasně. Kansas a Maryland se zákazem prohráli u Nejvyššího soudního dvora.

Poté, co Správa kodexu výrazně zredukovala své standarty, United Artist obnovila členství v Asociaci v roce 1962, kdy se snímek už dávno nepromítal, ale vedení znovu požádalo o schválení filmu a v naprosté tichosti povolení v červenci 1962 dostal, což studiu umožnilo film promítat neomezeně po celé zemi, na vojenských základnách a prodat vysílací práva do televize.

To, že film zakázala i cenzura, zaujalo naopak diváky a ti měli velký zájem zjistit, proč snímek provází takový rozruch. Přestože byl film v mnoha státech zakázán, postupně se zákaz rušil.

Správa kodexu film neschválila vzhledem k lehkovážnosti s tématem cizoložství, cudnosti apod. Legie slušnosti mu napařila známku C, tedy zamítnuto. Legie ale tentokrát neuspěla s výzvou o bojkot u katolíků.

Film byl uveden do kin bez schválení Správy produkčního kodexu a v tom spočívá jeho účinek a zlom na Hollywoodské cenzory a Správu kodexu. Ti počítali, že producent a distributor přijdou o investice. Snímek se však i přesto promítal v 4 200 kinech a při premiérovém tažení vynesl okolo 6 milionů amerických dolarů. Tento úspěch oslabil moc Správy, když kvůli tomu studio United Artists vystoupilo z Americké filmové asociace.

Film je natočený podle stejnojmenné divadelní hry F. Hugha Herberta.

Film do kin příliš diváků jakéhokoliv vyznání nepřitáhl a nevyvolal extra pozornost. Až v roce 1956, kdy se rozhodla film odvysílat nezávislá televize WGN-TV, narazila v převážně římskokatolickém Chicagu na odpor, kdy katolíci štvaní diecézí zaplavili telefonáty stanici televize a ta premiéru snímku raději zrušila.

V 50. letech se začíná projevovat více „tolerance“ od Legie slušnosti ve vztazích s Hollywoodem. Dříve by tento film dostal známku C – zamítnuto, ale v rámci úprav svých směrnic, kterými zmírnila postoj, udělila zvláštní hodnocení a film dostává od Legie hodnocení A-4 (film pro dospělé, morálně závadný a schválený s výhradami).

Tento film by prošel kiny bez povšimnutí, kdyby se Ronald. L. Freedman, majitel kina v Baltimoru, nerozhodl zpochybnit systém filmové cenzury. Vyzkoušel, zda když film nepředloží cenzurním úřadům, jestli se vystaví trestnímu stíhání. No ano, marylandské úřady ho za nepředložení filmu k licenci obvinili a dle očekávání ho zatkla baltimorská policie. Trestní soud ho za čin odsoudil. Tím to ale neskončilo,
vyšel z toho soudní proces, který ukončil až Nejvyšší soud USA  a dal za pravdu majiteli kina a vedlo to ke „zdravé reformě při udělování licencí“ a kolapsu cenzurních směrnic.

Film vychází z adaptace dramatu Tennesseeho Williamse (divadelní hra), která získala Pulitzerovu cenu.

Film nevyvolal u cenzorů USA pozornost, pouze ve městě Cambridge v Massachusettu mu nebylo dovoleno promítat v neděli. Po vleklém sporu státní komisař i starosta města u Nejvyššího soudu pro stát Massachusetts, kam se tahanice až vyšplhala, tento nedělní zákaz prohráli.

Film byl uveden v USA v roce 1952 s anglickými titulky.

Slečna Julie je filmovou adaptací hry švédského dramatika Augusta Strindberga.

Film se dostává po sestřihání (scény s naznačenou sexualitou, dále možný rasový konflikt) a neustálých ústupcích až k soudu, kam se distribuční společnost Classic Picture obrátí. Všechny nižší soudy rozhodnou pro zákaz, až Nejvyšší soud USA zákaz pro film zrušil.

Rada cenzorů pro stát Ohio nevyhověla žádosti o licenci pro film celkem třikrát.