Zetwenka

Shromáždění metodistické církve v New Jersey požadovalo po veřejném uvedení snímku vytvoření státního cenzurního úřadu.

Jedno z filadelfských kin bylo nuceno zastavit promítání filmu poté, co katolíci prohlásili, že kino budou rok bojkotovat.

Howard Hughes snímek nakonec z distribuce stáhl, poté co na něj sanfranciská policie vystavila zatykač a byl předvolán před prokurátora. Film potom na několik let zapadl.

Představitel Správy kodexu J. Breen po přečtení scénáře narazil na více než 100 sporných míst.

Psanec byl posledním filmem, o který se svedla „bitva“ mezi Josephem Breenem (Správa produkčního kodexu) a producentem Howardem Hughesem. Spor vedl k rezignaci J. Breena. Film byl produkován nezávisle, a tak nemusel být předložen Správě, přesto ho producent  dodal.

Film byl také zakázán v Peru a Japonsku, to uvedlo v oficiálním zdůvodnění, že u nich jsou zakázány všechny filmy s protinacistickou tematikou.

Po premiéře filmu napadali kritici v Newsweeku, New Republic a The North American review studio MGM, že tak vyhovělo Itálii za odstranění veškerého materiálu, který by mohl urážet Italy. Navzdory všem snahám v Evropě snímek nezaznamenal komerční úspěch – přestože film schválila italská vláda, cenzoři v Itálii ho zakázali. Totéž film potkalo ve Španělsku, Francii, Švýcarsku a Estonsku.

Benito Mussolini proti výslednému scénáři nic nenamítal, a tak projekt konečně 20. 5. 1938 získal souhlas italské vlády.

Italské velvyslanectví začalo dělat nepříjemnosti a vyvíjet tlaky na přípravné natáčení. Od roku 1937 žádalo, aby se na film dohlíželo a dále aby byl odborný poradce v podobě italského konzula aj... Jednání trvalo přes 15 měsíců, bylo plné úprav, předělávek a ústupků.
Nakonec v roce 1938 musí studio MGM ustoupit a nabídne R. Sherwoodovi 135 000 amerických dolarů za dodatečný honorář a přepracovaný scénář.

Začátkem roku 1936 projevily 4 studia zájem o zfilmování, nakonec byla většina odrazena možnými zákazy v mnoha zemí kvůli protiitalskému a protiválečnému a „nebezpečnému“ vyznění, pouze studio MGM se případných restrikcích nezaleklo.

11. 4. 1938 byly otištěny na dvojstraně v časopisu Life fotografie z filmu. Čtenáři si stěžovali a vydavatel Ralph byl zatčen a obviněn ze šíření nevhodností. Až soud ho obvinění zprostil s tím, že vycházejí z filmu vyrobeného pod záštitou lékařského uskupení a nezobrazují nahotu.

Film se navzdory masivní podpoře, které se mu dostalo, ocitl v zájmu cenzorů. Cenzoři v Ohiu, Nebrasce, New Yorku a Virginii stanovili záběry rodícího se dítěte za nepřípustné a odporující státním nařízením pro nemorálnost filmu.

V USA obstály v těch letech, které předcházely druhé světové válce, ty snímky, které zobrazovaly komunismus v co možná nejhorším světle. Film byl uveden v USA pouze dvakrát v roce 1936, ovšem hned za rok byl stažen (vzhledem k podpisu Rusko-německému paktu o vzájemném neútočení) a podruhé uveden v roce 1941 (po vpádu Německa do Ruska).

Film byl v různých zemích zakázán, např. v Číně či Anglii. Zakázán byl i v Ohiu a Chicagu. Massachusetts zakázal promítání pouze pro nedělní den. Nejúpornější snahu o zákaz vyvinuli na Rhode Islandu v roce 1939 v Providence, od zákazu u „inspektora zábavy“ skončilo vše po tahanicích potvrzením u Nejvyššího soudu Rhode Islandu.

Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry od Friedricha Wolfa.

Ani po velkém sestříhání a vypuštění téměř celé politické náplně Legie nepřestala proti snímku brojit.

Známé katolické noviny Motion Picture Herald značně napadaly film ve svých článcích jako propagandistický a apelovaly na své čtenáře, aby se ho vyvarovali.

Při premiéře filmu v roce 1938 demonstrovali před Radio City Music Hall katolické skupiny, pastoři, Rytíři Kolumbovi a další skupiny spřízněné s Legii slušnosti. Hysterie namířená proti Blokádě přesto nebyla úplně úspěšná a při premiérovém promítání si snímek vedl finančně dobře.

Biografy Fox na západním pobřeží USA se rozhodly film v první vlně plných roztržek a bojkotů ohledně jeho politického vyznění nepromítat. Avšak při druhé druhé vlně protestů se rezervace na film též zrušila.

Film byl zakázán ve Waterbury v Connecticutu policejním náčelníkem jako „kontroverzní a protikatolický“. Ohio odmítlo též vydat povolení snímku k promítání v kinech a ani následná soudní pře na tom nic nezměnila.