Zetwenka

V Anglii byl vydán naprostý zákaz uvádění filmu.

Státní cenzoři na film pohlíželi jinak. Bez velkého rozruchu cenzurní úřady v Massachusetts a Pensylvánii odstranily scény románku mezi Lili (Jean Harlow) a jejím milencem řidičem Albertem (Charles Boyer). Stát Ohio zase vystřihl závěr, v němž má Lili další poměr s bohatým starcem a bývalý milenec Albert řídí jejich auto a tomu všemu přihlíží Lilin bývalý manžel Bill (Chester Morris).

Film pokoušel hranice a tolerance cenzorů. Další studia se podivovala nad tím, jak mohlo Sdružení amerických filmových producentů a distributorů dát MGM volnost a vedoucí výboru pro záležitosti filmových studii Jason Joy byl nařčen, když film povolil, že nadržuje MGM. Této „laxnosti cenzorů“ se rozhodla využít další studia a začaly tak natáčet odvážnější snímky.

Film se těšil značné oblibě a návštěvnosti až do roku 1934. Filmoví historici řadí film mezi deset filmů, které zapříčinily zformulování Produkčního kodexu. V roce 1934 se začaly podle něho přehodnocovat filmy v distribuci a posuzovat ty snímky, které ještě uvedeny nebyly a tento film byl jedením z prvních, na který se dostalo. Film byl stažen z oběhu a navždy zakázány jeho projekce. Film se tak do kin už nikdy nedostal a až v roce 1988 byl uveden na videokazetách.

Kvůli tlaku Legie slušnosti v roce 1934 je aktualizován Produkční kodex, jehož znění bylo mnohem přísnější než v roce 1930,  a tak 11. června 1934, kdy vstoupil kodex v platnost, byla Správou kodexu Plavovlasá Venuše rekvalifikována a stažena z oběhu.

V Kansasu si kontrolní rada vyžádala více než deset úprav, než promítání povolila, např. vadila scéna vykrádání hrobů, která musela být pozměněna a též záběry Frankesteina v laboratoři, kde si hraje na Boha.

Vystřižený úsek (ze dne 9. června 1937) – scéna jak zrůda utopí holčičku – se vrátil téměř po 50 letech, když v roce 1986 studio MCA-Universal dalo film do původní podoby. Tuto neporušenou scénu uchovával Britský filmový institut, nenávratné však zmizely detailní záběry tonoucího dítěte a další drobnosti, které nařídili vyřadit angličtí cenzoři.

V prvním týdnu po premiéře v newyorském biografu Mayfair (4. prosince 1931) vydělal film 53 000 amerických dolarů, což byla v období právě probíhající hospodářské krize nevídaná suma.

Oproti divadelní hře, kdy scénické poznámky stanoví, že Dracula oběti vášnivě políbí a pak se zakousne do hrdla, tak filmový scénář se omezil na líbaní ruky.

Oficiální cenzoři v Singapuru, Malajsii a Kanadě (Britská Kolumbie) si vyžádali rozsáhlé škrty – byl odstraněn rozhovor o krysí krvi, pavoucích, mouchách, dětský pláč nad hřbitovem, čtený článek o týrání dítěte a v neposlední řadě byly vyřazeny upírky na Draculově hradě. V USA se cenzurní zásahy (za stát Massachusetts) omezily na vystřižení dvou scén, a to záběr na část kostry v rakvi a druhý na brouka vylézajícího z miniaturní rakve, aby film mohl být promítán v neděli.

Cenzurní radě pro stát Ohio vadila scéna nahých koupajících se mužů v řece, jejich skotačiny a kotrmelce. Druhá scéna, která popudila, byla milostná scéna v podobě záběru na stíny vojáka Paula a dívky, zobrazující se na stěně. Cenzurní rada nařídila jejich vystřižení nebo film nedostane povolení promítat v ohijských kinech. Milostnou scénu dokonce vystřihli i z hlavního negativu a ne jenom z kopií jemnozrnných pozitivů či duplikátních negativů. Když byl snímek v roce 1939 znovu uveden, dotyčné scény chyběly, zato byly přidány dokumentární záběry a komentář. Když se však snímek v roce 1998 vrátil víceméně do své původní podoby, dokumentární scény byly odstraněny a milostná scéna obnovena pomocí jemnozrnných pozitivů.

Lokální cenzura v kalifornské Pasadeně zamítla film pro „nehoráznou sexualitu“ promítat v celém městě. Až po drastickém zestručnění a  neuměle sestříhaném obsahu mohl zase do kina, nad tímto výsledkem ale následní diváci projevovali nesouhlas.

Za druhé světové války byly v Německu zakázány všechny filmy s Marlene Dietrich včetně Modrého anděla. Navzdory osobním prosbám A. Hitlera odmítla pracovat ve své vlasti a činit pronacistická prohlášení, která od ní požadoval.

Aby byl film uváděn pouze na vymezených místech, Britská rada filmových cenzorů odmítla snímku povolení k promítání v komerčních biografech, protože podle jejich mínění není vhodné ventilovat potencionálně kontroverzní témata na těchto široce dostupných místech. Navzdory těmto snahám omezit distribuci snímku se film úspěšně promítal.

Film se promítal i na amerických vojenských základnách, aby varoval vojáky před nástrahami promiskuitního života.

Zpracování z 9. října 1915 tehdejší časopis Motograph vyzdvihoval pro skvělou kameru, osvětlení a umělecké ztvárnění.

Tehdejší britská cenzura si počínala daleko přísněji než americká, a tak britská verze slovy autora Kevina Brownlowa „nebezpečně přiblížila sledu titulků přerušovanému záběry na příslušné osoby“.

Původní zpracování z roku 1915 se nedochovalo ani v jediné kopii. Film byl znovu natočen v roce 1919 v Británii a toto zpracování se již dochovalo.

Město Chicago zakázalo projekci tohoto filmu v kinech v roce 1929 na základě doporučení vrchního policejního inspektora, který shledal zobrazené policejní metody kruté a odporné – mohly vzbudit opovržení a nenávist vůči policejnímu sboru. Dále vadilo, že film zobrazuje nemorálnost a zkaženost, a to ve scénách loupežného přepadení, zastřelení strážníka na místě činu, vraždu tajného agenta, brutální praktiky policie při výsleších a zneužití dcery policejního seržanta k zajištění alibi. Po soudních sporech to končí až u Nejvyššího soudu pro stát Illinois zamítnutím a potvrzením původního stanoviska Chicagské cenzurní rady.

Žádost promítat film v roce 1919 rada cenzorů pro stát Pensylvánie zamítla. Důvodem bylo zobrazení ústřední dvojice (vdané ženy a jejího milence) a cizoložný vztah. Tím, že se zápletka točila kolem mimomanželského vztahu, který by mohl kazit a podkopávat tehdejší morálku, by film nevyhověl ani po rozsáhlých střihačských úpravách. V prohlášení rady film obsahuje takový materiál, jehož cílem je roznítit touhu po nepatřičných dobrodružstvích. Po soudních sporech o film a jeho povolení promítat se přiklonilo rozhodnuti u Nejvyššího soudu pro stát Pensylvánie, na stranu cenzurní rady.