Zetwenka

Většina filmu byla natočena na místech v kanadské Albertě a v indiánské rezervaci Stoney.

Několik týdnů před premiérou v březnu 1929 provedli sovětští cenzoři výstřih několika scén. To vedlo k úplnému upuštění od  D. Šostakovičovy hudby, snad proto, že již neodpovídala upravenému filmu, nebo proto, že jeho hudba byla považována za příliš radikální.

Film byl vydán na DVD společností Paramount Home Video 14. června 2005 pro DVD Region 1.

„Pobertové“ jsou posledním románem amerického autora Williama Faulknera, který byl vydán v roce 1962 a podle něhož je natočen tento film. Za knihu „Pobertové“ získal v roce 1963 Pulitzerovu cenu. Kniha vyšla i v češtině pod stejným názvem v roce 1965.

Herec ve vedlejší roli Rupert Crosse (Ned McCaslin) byl první černoch, který získal nominaci na Oscara v této kategorii.

Film je inspirován životem francouzské bordelové madam Claude (6. července 1923 – 15. prosince 2015).

Jedná se o stejnojmennou adaptaci románu D. H. Lawrence z roku 1928.

Tento film má na Novém Zélandu hodnocení přístupnost R16.

Film nebyl tak populární, jak tvůrci očekávali, a společnost Cannon Films nakonec zaznamenala ztrátu. Film se však později stal populárnějším na trhu domácího videa v polovině 80. let.

V jedné scéně, kde režisér Gualtiero Jacopetti a jeho posádka narazí na demonstranty v Dar es Salaamu, jsou vytaženi z auta. Jacopetti utrpěl ránu poté, co rozbili okno auta. Později Jacopetti uvedl, že před možnou smrtí je zachránily pouze jejich italské pasy.

Dokument obsahuje také některé záběry ze zákulisí filmu Zulu z roku 1964.

V roce 1968 na karnevalu Viareggio byl alegorický vůz inspirován filmem. Některé předměty jsou spolu s dalšími památkami, včetně kopie knihy Johna Cohena, uloženy v Muzeu Dizionario del Turismo Cinematografico ve Verolengu.

Tento film zajistil životaschopnost takzvaného filmu mondo „shockumentary“ – dokumenty představující senzační témata, popis, který do značné míry charakterizuje Africa Addio. Kniha tie-in se stejným názvem, napsaná Johnem Cohenem, byla vydána vydavatelstvím Ballantine, aby se shodovala s vydáním filmu.

Před uvedením filmu padlo obvinění z toho, že byla pro kameru připravena scéna zobrazující popravu konžských rebelu Simbů. Vedla k zatčení spoluzakladatele Gualtiera Jacopettiho na základě obvinění z vraždy. Záběry filmu zachytila ​​policie. Jacopetti byl osvobozen poté, co spolu se spolurežisérem Francem Prosperim předložili dokumenty prokazující, že dorazili na místo těsně před popravou.

Americký velvyslanec při OSN Arthur Goldberg odsoudil film jako „hrubě zkreslený“ a „sociálně nezodpovědný“, a upozornil na protesty pěti afrických delegátů OSN. V západním Německu se proti filmu objevilo protestní hnutí poté, co Afrika Addio získala státem kontrolovanou hodnotící komisi. Protest organizovala hlavně Socialistická německá studentská unie (SDS) a skupiny afrických studentů. V Západním Berlíně distributor po sérii demonstrací a poškození kin rezignoval na uvedení filmu.

Reakce na film byly rozdílné. V Itálii získal v roce 1966 cenu Davida di Donatella pro producenta Angela Rizzoliho. Některé konzervativní publikace, například italské Il Tempo, film ocenily. Mnoho jich však film obvinilo z rasismu a zkreslování. Filmoví režiséři Octavio Getino a Fernando Solanas ostře kritizovali film ve svém manifestu, označili Jacopettiho za fašistu. Filmový kritik Roger Ebert v kritické recenzi zkrácené americké verze filmu z roku 1967 označil tento film za „rasistický“ a uvedl, že „pomlouvá kontinent“.

Film se natáčel po dobu 3 let.

Americká verze s výslovně šokujícím názvem Africa: Blood and Guts byla znovu vydána v roce 1970 společností Jerryho Grosse Cinemation Industries a měla 45 minut vystřižených, hlavně stopy politického kontextu, a byla editována a přeložena bez souhlasu Jacopettiho. Rozdíly jsou značné, že sám Jacopetti nazval tento film „zradou původní myšlenky“. Také byla verze i s hodnocením R o 80 minutách.

Film se objevil v řadě různých verzí. Italská a francouzská verze byly upraveny a byly opatřeny vyprávěním samotného Jacopettiho. Mezi italskou a anglickou verzí jsou rozdíly pokud jde o průvodní text k filmu. Mnoho obhájců filmu má pocit, že nespravedlivě znevažoval původní záměry tvůrců.

Stovky haitských komparzistů se podíleli na různých vyobrazeních krutého zacházení s otroky.