Stanislaus

"Já už jsem nosil ňáký pytle, ale vy jste jako mokrá pšenice." Fričova historická komedie oplývá nábojem i po desetiletích od svého vzniku a nabízí humorně laděný exkurz do rudolfinské Prahy - do doby alchymistů, intrikářů a bájného Golema. I přes očividnou a režimem podmíněnou budovatelskou atmosféru disponuje film dobře napsaným scénářem a výtečným hereckým výkonem Jana Wericha v dvojroli (Proč jen dnešní herci nehrajou tak civilně?). Vedle nejedné povedené scény (zmatky s otráveným vínem či všechny scény s Golemem) a zajímavého nápadu ("Rudolfovo tajemství" či zubař) nabízí film překrásnou výpravu a kostýmy, které dotváří uvěřitelnou atmosféru Prahy za vlády Rudolfa II.

Světáci jsou ultimátním hereckým koncertem téměř všech zúčastněných - oběma hlavním hvězdným triům zcela výtečným způsobem sekundují vedlejší postavy a dávají tak vzniknout kvalitnímu filmovému zážitku. Snímek má poněkud pomalejší rozjezd a upřímně řečeno bych se zcela obešel bez většiny hudebních čísel, nicméně když přišly na řadu "lekce slušného chování" a především závěrečné posezení v restauraci, tak jsem se opravdu bavil a řezal smíchy. P.S. Pinkas vs. Picasso.

"Zaprvý nevím, co to je, a zadruhý mě to uráží." Pohádková klasika s nadčasovým příběhem, jež nestárne, nýbrž zraje. Co je vzácnější - sůl nebo zlato? Byl jednou jeden král... vypráví o niterném prozření krále, jenž se mylně domníval, že ví, jak to ve světě běží a leží. Zemanův snímek je bohatou studnicí dnes již zlidovělých hlášek, nezapomenutelných scén a mouder do života - ať už šlo o "tajtrlíka", "přiměřenou" přípravu lívanců, královsko-rádcovské počty, nejříznější pohádkovou facku či "lásku coby sůl života". Vedle toho nabízí film skvělé herecké obsazení - od přirozeně charismatického Jana Wericha, přes potrhlého Vlastu Buriana, až k bodré babičce Terezii Brzkové či princeznovsky modrooké Mileně Dvorské. P.S. "V dobrém srdci je dost místa pro všechny lidi dobré vůle."

"Joo, holka, Beethoven, to není Strauss, ten má ňákou váhu." Na první pohled se v případě "Čtyři vraždy stačí, drahoušku" nabízí ihned srovnání se starší Kdo chce zabít Jessie?, co se vizuálního ztvárnění týká, avšak v tomto případě je sci-fi linie nahrazena kriminální zápletkou, která je nadmíru k pokukání. Co dveře, to mrtvola - a vrahem není překvapivě zahradník. Lipského krimikomedie nabízí naprosto luxusní herecké obsazení a nejednu humornou scénu či povedený scenáristický nápad. Myslím, že nikdo by nechtěl být zpočátku v kůži pana Camela, jenž se nedopatřením ocitá ve zdánlivě nekonečném kolotoči šílených událostí. Ať už šlo o mýdlo s ručníkem, zuby vs. tfuby či svižný sled záměn, omylů a převleků, "Čtyři vraždy stačí, drahoušku" jsou kvalitní filmovou zábavou i pro současné publikum.

Jasněnka patří rozhodně mezi povedenější Troškovy pohádky (vedle první Princezny ze mlejna) a navzdory svému žánru je chvílemi dokonce i povedeně temná - viz scény ze sídla čarodějnice, při nichž jako by se Troška inspiroval hororem Ptáci (kdo viděl, pochopí). Rovněž oceňuji krásnou výpravu - pohádkový Bouzov je sázka na jistotu a zaujal mě i palác Sluneční paní. Celkový dojem mi však rušily "troškovské" charaktery - především ukvičená Černava a do jisté míry i otravně pasivní a ufňukaná Jasněnka.

Kdo by neznal legendárního učitele Igora Hnízdo, jemuž se díky jeho svérázným výchovným metodám podařilo zkrotit i ty nejdivočejší nezbedníky široko daleko. Obecná škola je moc dobře napsaný a především zahraný film, jehož atraktivnost tkví dost možná i v tom, že je založený na osobních zkušenostech Zdeňka Svěráka. Na jednu stranu to celé trochu působí jako mozaika (ne)všedních situací a (bizarních) postaviček, na druhou stranu je v tom však cítit vypravěčská uvěřitelnost a upřímnost. Čím je člověk jakožto divák starší, tím více si všímá toho, jak je postava, již tak skvělým způsobem ztvárnil Jan Tříska, nejednoznačná a o to více zajímavá. Skrze postavy Edy a Tondy se v příběhu krásně mísilo naivní dětství s jakousi "dospělou" uvědomělostí. Rovněž se mi líbilo zobrazení jistého vývoje ve vztahu mezi Edou a jeho otcem. Vskutku kvalitní filmový zážitek, k němuž se člověk rád čas od času vrací.

Film Ať žijí duchové! mě v rámci Lipského pohádkové tvorby oslovil méně než jeho Tři veteráni. Příběhově to bylo chvílemi až moc dětské - což samozřejmě s ohledem na obsazení nepřekvapí, avšak na můj vkus to bylo až příliš. Jakožto rodák z Přibyslavi oceňuji reklamu na "Pramen zdraví z Posázaví", jenž od nás pochází. Rovněž musím pochválit speciální efekty a pár slušných scenáristických nápadů (viz (na)mazat se Alpou či "není taška jako taška"). Ve výsledku na mě film nicméně zapůsobil průměrným dojmem.

"Mazánku, co to děláte? - Prosím, pane profesore, já prchám." V případě Cesty do hlubin študákovy duše se samozřejmě ihned nabízí porovnání s o rok starším filmem Škola základ života, přičemž první jmenovaný snímek mi přišel trochu lepší. Podobně jako u ŠZŽ nejde u CDŠD o tradiční burianovskou komedii, nýbrž o milý a úsměvný sled scén ze školních lavic, které jsou upřímně podané a humorně zahrané. Dějová linie s Jindřichem Plachtou vyloženě zahřeje u srdíčka, zatímco scény s Jaroslavem Marvanem (viz jeho mluvení k prázdné třídě či perfektní tahák) a Milošem Nedbalem (alias nadšenec do "Žlutého ďábla) opravdu pobavily. P.S. "Student má také srdce."

"Ich habe gesagt!!!" Kdo by neznal kultovní hlášku se "šťastnou zlatou muškou? Škola základ života vyloženě "neztrestá" bránici jako Burianovy komedie, i tak je ale úsměvná. Na první pohled jde o všední exkurzi do prostor reálného gymnázia, která je však díky mnohým nezapomenutelným momentům a hláškám nevšední podívanou, na níž se zub času podepsal minimálně - ať už šlo o zmatkovitého matematikáře, vtipnou hodinu němčiny či nečekanou inspekci. P.S. "Hrajete tenis?"

Skřivánci na niti mají pomalejší rozjezd, a i když jde na první pohled o takřka všední zobrazení rutinní práce v ocelárnách, na druhý pohled se jedná o provokativně nastavené zrcadlo pohnuté doby, jež nebyla vůbec jednoduchá. Vztahové dějové linie - Pavel-Jitka a Anděl-Terezka - byly milé a neuvěřitelně absurdní zároveň - zejména svatba prvně jmenovaného páru. Podobně jako nejednoho zdejšího uživatele, tak i mě nejvíce ohromila vrstevnatá a nejednoznačná postava Rudolfa Hrušínského. Scény se Zdeňkem Svěrákem, Jiřinou Štěpničkovou či Věrou Galatíkovou na mě i přes svou krátkou stopáž rovněž zapůsobily. Člověk si jen stěží dokáže představit tehdejší poměry, ale věřím, že Skřivánci nebyli daleko od pravdy.