Martrix

Hororový eintopf se spoustou ingrediencí a hustou konzistencí. Ufoni, experimenty na lidech, ďábel, brutální vraždy, intriky a to vše za zdmi Briarcliffu, ústavu pro duševně choré zločince. A ono to překvapivě funguje, protože postavy jsou skvěle napsané i zahrané, dialogy nemají chybu a jakkoliv je to místy zvrhlé, násilné a zvrácené, scénář je chytrý a postavy mají hloubku a uvěřitelnost. Není to pomalá atmosférická strašidelňárna, ale spíše na události i postavy bohatý thriller s mnoha hororovými prvky. Postav a různých odboček bylo tolik, že by mohlo vzniknout klidně třicet epizod, ale tvůrci si byli vědomi formátu a v druhé polovině začali "uzavírat", což někdy vyznělo trochu unáhleně. Když někdo pět epizod vykresluje postavu a vztahy, je pak pro diváka trochu kách, když se jí tvůrci zbaví jedním máchnutím. Je to ale uzavřená série, takže se hold nedá nic dělat. Jsem příjemně překvapený. Z těch třinácti epizod byly slabší jen dvě, jinak vysoce nadprůměrná podívaná. Tak jako byla Penny Dreadful gotická brakovka nejvyšší kvality, je Asylum velmi kvalitní zlobrak americký.

Pro filmové nadšence tak trochu povinnost, ale jinak si netroufnu odhadnout jakou cílovou skupinu takový film nadchne. První půle je politicky orientovaná a vysvětluje jak a proč vznikla černá listina. Pro diváky postkomunistických zemí, může být ta americká hysterie bez patřičného kontextu nepochopitelná a snad i trochu nezajímavá. Naštěstí se to v druhé půli začne hemžit jmény, která většina z nás zná, dozvídáme se o pozadí vzniku některých filmů a sledujeme jestli a jak se Trumbo a jeho přátelé vypořádají se snahami fanatických antikomunistů vymazat je nejen z Hollywoodu. Zajímavé jsou i postoje některých hvězd a narážky na režiséry, nebo studia. Už tady jsou náznaky jak prohnilá, bezskrupulózní a pokrytecká je elita, která filmové prostředí ovládá. Když si dáte tento film do kontextu s tím, jak velké zásahy do tvorby se provádí v zájmu zajištění  "rovnoprávnosti a narovnávání křivd v souvislosti s rasou, sexuální orientací a životním stylem", dojde vám, že z toho už není cesty zpět, že se v Hollywoodu opět usadili lovci hlav. Jsem rád, že jsem tento film viděl, ale jistě bych ho nedoporučil každému.

Filmů o freedivingu je tak málo, že se většině lidem automaticky nabízí spojení s Magickou hlubinou. Jenže to se pak srovnává romantická fikce s životopisným filmem...byť ruským, poupraveným tak, aby byl divácky atraktivnější. Už jen přejmenování hlavní postavy dává tušit, že Odin vdoch je opravdu jen inspirovaný několika z prvních úspěchů Natalie Molchanove. Což je podle mě velká škoda, protože co tato dáma dokázala, by vydalo na trilogii i bez scénáristických "vylepšení". Ve skutečnosti pro mě byly momenty kdy se vypořádává se svými vnitřními traumaty a strachy rušivé. Ale to je asi jediná výtka. Velkou devizou filmu je skvělá kamera i vynikající herci, atraktivní prostředí, možnost opřít se o skutečnou postavu, legendu freedivingu... . Mohlo to být ještě o chlup lepší, kdyby byl film soudržnější, kdyby se tvůrci nesnažili opepřit závěr sabotáží, která se do tohoto sportu moc nehodí a nejspíš se nestala... . Ale i takto je to pořád nadprůměrný film, který pro milovníky magických hlubin rád doporučím.

Asi je to předčasné a nechci to Wanovi přivolat, ale kvalitativní křivka jeho počinů mi začíná připomínat výkyvy M. Night Shyamalana. Ale i originální tvůrci na něž jsou nakládána velká očekávání mají nárok na slabší chvilky. Doufejme že tímto počinem si tu svou Wan vybral. Zhoubné zlo je velmi neCool, neWow, neOriginální film. S výjimkou nepříliš důležitých detailů budete mít pouze dvě pracovní verze, kdo je onen záškodník. Jednu obyčejnou a druhou nepříliš logickou. Takže twist netwist, bylo to neslané nemastné, dlouhé a pro mě osobně tím pádem nezáživné. Nicméně nejsem Wanšmekr, ani Wanfan, takže WAn neWan...slza neukápne a tento film zařadím k mnoha dalším, nepříliš povedeným hororům, kterých je v poslední době mimořádná úroda. PS: baví mě jak někteří fanoušci spekulují, že to vlastně tvůrce myslel jako poťouchlou skorokomedii ve stylu starých italských hororů a že je to potřeba brát s nadhledem... . Společně s nízkými tržbami je to pro Wana dostatečná zpětná vazba, jak diváci nahlíží na podobné experimenty.

To je tak, když tvůrci podlehnou tlaku fanoušků a snaží se udržet při životě milovaný projekt za každou cenu. Těch příležitostí zakončit to bylo nemálo. Mohlo to skončit návratem Lucka do pekla, smířením s tatíkem, nebo dáním se dohromady s Chloe, nebo klidně i obětováním se Lucka... . Kdepak, tvůrci prostě chtěli všechny fandy odměnit a uzavřít vše tak, aby každá postava došla zaslouženého finále. Prostě se rozloučit přátelsky. A v tom je ta potíž. Nejvíc to fungovalo, když dostávaly postavy zabrat. V šesté řadě je taky hrozba...ale souběžně probíhá víceméně happy rozlučka... . Působí to jako jeden velký fanservice...ale proč vlastně ne? Diváci i tvůrci si poslední dvě řady vydupali. Navíc doba je zlá, negativních zpráv je kolem dost, tak proč nezakončit Lucifera pozitivně? Nové postavy byly fajn, asi tři epizody byly moc dobrý a ty zbývající s jednou výjimkou pořád nadprůměr, takže ukončeno se ctí.

Moje první Buñuelárna je shodou okolností i posledním filmem, který tento adorovaný režisér natočil. Sám nevím jak je možné, že jsem jeho tvorbu tak dlouho míjel, ale asi je to minimálně v tomto případě dobře. Po zkušenostech s mou expartnerkou pro mě byla Conchita mnohem čitelnější a jistě není náhoda, že bývalka je zrozena ve znamení Blížence a Conchitu hrají dvě ženy. Je to velmi příhodné, protože v Conchitě se proháněly dvě bytosti; chvíli vášnivá nespoutaná kráska, nečekaně střídaná s vypočítavou a nevyzpytatelnou potvorou. Tvůrcům se právě díky přeblikávání mezi ohnivou Ángele a studenou Carole podařilo vykreslit Conchitu tak, že by popletla hlavu i mladším a odolnějším svůdníkům. Natožpak obstarožnímu a povrchnímu boháči, který žije v iluzi, že se dá vše koupit. Tato rovina příběhu byla v pořádku...pro mě nic nepředstavitelného, hlavu pomotanou jsem už měl velmi podobně taky. Co ale moc nefunguje je linka s terorismem, kterou jsem nepochopil...nenašel jsem souvislost. Možná je to jen zlomyslnost tvůrců, aby diváka přiměli přemýšlet o vazbách mezi přáteli Conchity a teroristy. A věc druhá...tento film nemá s komedií vůbec nic společného. A tím myslím, že jsem se za celou dobu usmál jen jednou při postelové scéně. Rozpačitý byl i závěr...radil jsem se dokonce i se strejdou googlem, jestli mi něco neuniklo, nedocvaklo... . A asi ne. Rád bych dal vyšší hodnocení, ale za ten závěr nemůžu.

Škoda, že tento film nepředcházel seriálu. Vysvětlují se v něm totiž vztahy mezi čaroději a zaklínači, averze lidí k oběma rasám, ale i jejich vznik a stejně tak i monster...prostě vše, co by ocenil každý, kdo knižní předlohu nezná. Ze seriálu jsem dvakrát nadšený nebyl, docela dlouho trvalo než jsem si zvykl a zorientoval se. Vlčí sen zasvěcuje diváka přirozenější cestou a dokonce mi nevadil ten nesmysl se dvěma časovými liniemi...ano, děje se to i tady. Postavy jsou fajn a vůbec bych se nezlobil, kdybychom se s Vesemirem setkali i v seriálu.

Zatím se mi předchozí epizody moc nelíbily, ale tuhle bych si nechal líbit i jako celovečerák.

Příběh je to jednoduchý a naivní, ale přesto se tvůrcům podařilo věrohodně vykreslit jak složité to může pro muslimskou dívku být, pokud se chce vydat vlastní cestou. Je fajn, že se tady nemoralizuje, ale pouze nezaujatě poukazuje na důvody proč tomu tak je. V první půli mi vadila hudba, hlavní hrdinka mi moc sympatická nebyla ...prostě jsem se připravoval na nepříliš povedenou televizní adaptaci. Druhá půle už byla zajímavější, ale nepřičítal bych to bojovým scénám, i když uznávám, že byly velmi zručně nasnímány a nastříhány. Ten příběh o kung-fu není, je spíš o prolomení hradby, která Aishu obklopovala. Od tak zkušených scénáristů bych čekal trochu hutnější a tvrdší film, ale mohlo to dopadnout i hůř.

Líbí se mi, že Dukla 61 není jen o katastrofě, ale je především o lidech. A také že nejde o další z hromady filmů o temném komunismu, ale spíš o historickou sondu. Navíc z prostředí, které je i dnes poměrně neprofláknuté a tím i atraktivní. A to platí jak o práci horníků, tak o lidech, kteří v hornických městech žili. Díky skvělým hereckým výkonům se Ondříčkovi povedlo natočit věrohodný příběh, který nespoléhá jen na tragédii, která se odehrála. Rovným dílem je to i slušně zvládnuté rodinné drama. Co ale oceňuji nejvíc je, že se nepouští do kázání a ukazování prstem, kdo za to může (ani postava ředitele honinormy nebyla černobílá...taková prostě byla doba). Dokonce se mu podařilo vyhnout i patetickým výlevům a tlačení na pilu ve snaze diváky dojmout. Je to napsané i natočené s citem. Až se mi chce napsat, že je to poctivý film, který na skutečných událostech neparazituje a nepřekrucuje je (třeba jako Šarlatán), ale naopak je využívá s pokorou a úctou. Po dlouhé době můžu dát novodobému českému filmu vyšší hodnocení a mám z toho vysloveně radost. PS: zahraniční diváci jsou tady rozhodně ve výhodě. Rozuměl jsem všemu, bo sem byl na vojně ze synkama z Ostravy, ale občas to bylo fakt na titulky :-)