Martrix

Zlověstné ticho v mnoha ohledech evokuje horory devadesátých let, jako byl třeba Chucky. Jenže téma posedlých věcí, nebo hraček je podle mě vhodné spíš do hororových seriálů jako byly Příběhy ze záhrobí. Leigh Whannell je sice šikovný scénárista, ale ani jemu se nepodařilo ten provařený motiv prodat jako napínavý celovečerák. A jak taky? Posedlé loutky jdou po tobě...bububu a umlátí tě dřevěnýma ručičkama. Postava policajta byla divná, jakoby do toho filmu ani nepatřila a závěrečné odhalení...z nějakého důvodu jsem sice překvapený byl, ale bylo mi to jedno. Ovšem zase abych nekřivdil...nebylo to strašidelné, ale ani vysloveně směšné, nebo nudné. Některé scény byly lehce znepokojující, ale díky neschopnosti vyhnout se žánrovým klišé (když kamera najede na detail hlavy loutky...koho proboha překvapí, že se jí začnou hýbat oči??), je celkový dojem tak na pokrčení ramen...hm...ušlo to, netrpěl jsem, ale podruhé už ne.

Z animáků mám nejraději Futuramu. Sedí mi humor, postavy jsou skvělé, Bender boží. Griffinovi, nebo Rick a Morty jsem zkusil, ale po dvou epizodách jsem to vzdal. Byl jsem tedy zvědavý na Brickleberry. V dnešní odporně hyperkorektní době je to nejspíš nevysílatelné, protože tvůrci jsou velmi, velmi nevybíraví co se týče homosexuality, rasismu, sexu a vulgarit. Občas jde o fekální a buranský humor, ale v každé epizodě se najde nějaký dobrý fórek. A svým způsobem je to ve skutečnosti korektní...šije se tady do všech, i do bělochů, heterosexuálů... . Bez nadhledu a smyslu pro černý a hrubozrnný humor se neobejdete. Občas je to za hranou...ale to se dá přežít...kvůli scénám, které jsou naopak originální a vtipné to za to stojí.

Poměrně rozvleklý začátek by nevadil, asi bych překousnul i obsazení Petera Facinelli jakožto otce osmnáctileté dcery...i když ten chlap vypadá jako třicetiletá přeoperovaná žena. Vlastně bylo i sympatické, jak to bylo místy autentické a postavy se chovaly sice předvidatelně, ale nejspíš odpovídajícně situaci...ve stresu a šoku uvažuje racionálně jen málo lidí a od těchto bych to ani nečekal. Jenže od poloviny filmu jsou karty vyložené na stůl a vy zjistíte, že hrajete nablblého Černého Petra. A víte, že už vás tvůrci nemají čím překvapit. Tedy ne, že bych se do té doby bůhvíjak bavil, ale byl jsem zvědavý co se bude dít dál. Většina hororů od poloviny nabírá na obrátkách...to se tady sice opticky dělo také, ale potravy pro mozek zůstalo opravdu málo.  Celkový dojem je rozpačitý, některé scény fungovaly...ale už jste je někde viděli, jiné jste sice viděli poprvé, ale atmosféře nepomohly. A bez ní jsou horory jen perverzní lekačky.

Zbytečně složitý v první polovině občas až nepřehledný příběh nespasí ani výborná Wanova režie. Spousta postav, poskakuje se ze světa živých, do světa mrtvých, tvůrci si hrají s časem, takže občas flashback, občas něco víc... . Nemůžu říct, že by mě to bavilo. Jednotlivé momenty nebyly špatné, nápad taky ne, ale filmu by prospělo zjednodušení a tím i redukce stopáže. Navíc pokud máte nakoukáno, neubráníte se srovnávání. Když duchařské hrátky s časem, tak o dva levely výš je třeba The Haunting - Dům na kopci.

Jakmile jsem Zeleného rytíře dokoukal, hnal jsem se k počítači, abych si vygooglil co o Gawainovi říká Wiki. Nijak zvlášť mě nepřekvapilo, že si David Lowery vzal z této básně to nejlepší a interpretoval si ji po svém...podle mě zajímavěji. Nádherný vizuál, skvělá kamera, parádní lokace i výběr herců...to vše dalo vytvořit atmosféru, která v mnoha fantasy tolik chybí. Je mi jasné, že ten rozvleklý způsob vyprávění a nechávání diváka, aby si některé scény interpretoval po svém, spousta lidí neocení. Přesto i oni nejspíš uznají, že jde o film nebývale kvalitně zpracovaný a v rámci žánru originální. Ta občasná nejednoznačnost a odbočky nikam, bohužel v některých scénách nefungují, takže zjednodušení a jistá umírněnost ohledně stopáže by neuškodila. Přesto klobouk dolů...od Američana bych takovou staroanglicky mystickou podívanou nečekal. PS: asi první fantasy, kde hlavní hrdina vůbec nebojuje a vlastně máchne mečem jen jednou.

Na krabičky od cigaret se dávají obrázky rakovinou prolezlých orgánů a varování, že kouření může zabíjet. Něco podobného by mělo být v úvodu některých filmů. Když vám táhne na padesát, tak si prostě nemůžete dovolit takto plýtvat časem. To je jako mít polovybitý mobil, nemít nabíječku a hrát na telefonu tetris. Zombie nácci na zmutovaných létajících žralocích je skvělý nápad, bizárek jak se patří. Jenže co naplat, když zábavné jsou jen dvě scény...to když komando přepadne letadla a zbytek je hloupá nuda. Guilty pleasure si představuju trochu jinak. Sky sharks totiž není tak blbý, aby se člověk smál všemu. Snaha Marca Fehse udělat superblbost se sice cení, stejně jako to, že divákům dopřál pohled na obnažené herečky...ale těch hluchých míst bylo moc. Nějakou dobu se zase budu držet od béčkové a céčkové produkce dál.

Pokud se historii nezajímáte a máte pouze elementární povědomí o tom, kdo to byl Čingischán, nejspíš nebudete mít velká očekávání, takže budete spokojeni. Sami autoři přiznávají, že se chtěli odklonit od západního/spíše negativního vnímání této historické postavy. Příběh je tak na úrovni pověsti, Temudjin je v něm silně idealizovaný, takže i když je výborně obsazený, jeho motivy jsou slabé, až neviditelné a místy nepůsobí jako silná osobnost, ale že je spíš vláčený osudem. Linka s jeho manželkou je zase jako potitulková scéna z Angeliky. I v tomto případě je jeho postoj silně asertivní a tak trochu podpantoflácký. Takto vykreslená postava největšího nájezdníka všech dob, na mě působí docela nevěrohodně...jakoby pro sjednocení Mongolů stačilo jen s tím nápadem přijít.

Když přistoupíte na to, jak naivní a absurdní myšlenka za tím příběhem stojí, tak vás tato hříčka dobře pobaví. A to především díky skvělému obsazení, několika dobrým fórkům a pak také svým výtvárným zpracováním. I když je to film černobílý, je v něm jistá nadčasovost. Tvůrci měli dostatek nadhledu a netlačili na pilu, takže těch osmdesát minut uběhne jako voda.

AntiDisney. Hnusná animace, nepříjemný obsah a zprvu ne zrovna sympatické postavy...ale to by nevadilo, cestu si k nim najdete. Ale můj šálek kávy to není. Mám raději kousky, po kterých mi zůstane i přes tlaky na srdíčku, taky aspoň lehký úsměv na rtu. Naposledy třeba Psí Ostrov.

Film který navozuje dojem, že podvádění je děsná zábava, kterou se zaobírají všichni. Takže kdo by chtěl poukazovat na dnešní "zkaženou" dobu, bude nejspíš trochu zmatený, protože jde o film z let třicátých, kdy by se čekalo trochu víc toho mravního pokrytectví. Tématicky mě to míjí...nepřipadá mi to zábavné. Taky mě nebavily písničky, kterých bylo požehnaně. Opravdu vtipných momentů bylo pomálu, takže k tomuto filmu se už jistě nevrátím.