Mi Nü-Chai

Pár povedených vtipů žel nevyváží tu hromadu fekální trapnosti, která v Superhero Movie vyplňuje většinu času. Kdy už autoři podobných opusů pochopí, že dělat parodie stylem "vezmeme z filmu scénu a doplníme ji o ránu do hlavy nebo vylučování" není příliš humorné...

Autoři by měli méně sledovat videoklipy ZLOstars a víc se učit, jak natáčet filmy. Bídně využité prostředí spletitých chodeb a nulovou atmosféru vyvažuje pouze příjemný konec.

Od bří Pangů jsem čekala něco mnohem lepšího než průměrnou duchařinu, která v poslední třetině udělá Elá hop! a stane se z ní nepěkně stupidní duchařina s mimořádně dementním závěrem.

Neviděno celé, nedá se to. Pro tohle by i označení ultramegahypersračka byla pochvala, nad kterou by ti mamlasové, co za to můžou, měli vděkem plakat ocelové špony po deset tisíc let.

Legenda o bájném meči a zakladateli kulatého stolování se (pokolikáté už?) ocitla v bublajícím Eintopfu. Romulus, císař z Caesarovy přímé pokrevní linie najde po vyplenění Říma, smrti rodičů a ponoukání dědy s holí (později z něj vyleze - jaké překvapení - báťuška Merlin) Excalibur a v Británii za pomoci své osobní gardy, čítající patetického vojevůdce, neméně patetické vojáky a indickou vyprsenou bojovnici ukecá poslední římskou legii k boji s tyranem Vortigernem, slavně zvítězí, skočí na Igraine a zadělá na Artuše. Nic proti změnám v klasickém artušovském kánonu, ale co je moc, to je příliš a tady je příliš všeho, zejména megapatetických promluv, stupidních dialogů, nechtěně humorných situací (všechny 'romantické' momenty) a zejména trapné snahy slepit neslepitelné. Dílo zkázy dokonává otřesná kamera, díky které má divák sice možnost dlouze se kochat pohledem do hlubokých očí Aishwaryi Rai či ošklivým obličejem Romula, ovšem ze soubojů není vidět prakticky nic.

Zrychlená exkurse do vývoje druhu Homo zombinus. Zpočátku sledujeme, jak zombies v touze po potravě užívají při lovu pouze svých rukou a zubů a to ještě navíc isolovaně. Velmi brzy se však začnou sdružovat do skupiny, kterou nejspíš vede jedinec s nejvyšším procentem rozbředlé hmoty v lebce. S ním v čele proběhneme dobu železnou (kosa), temný středověk (beranidlo) až skončíme ve žhavé současnosti (cirkulárka). Jako dokument o vyspívání jediného (ne)přirozeného predátora člověka to jistou hodnotu má, ovšem coby film je to díky scénáři, který se spolehl pouze na suchá vědecká data a pornominulost režiséra (možná i požíraných osob..vážně se jim nedá říkat herci), poměrně tragické.

Nehorázně blbá a nudná zhovadilost. Inu, Lundgren.

Suverénně nejhorší ze všech tří dílů. Snaha vecpat do dvou hodin vše nedořečené, špatně pochopené a vůbec nemyšlené vyústila v tragikomickou směs, která se svým autorům dokonale bortí pod rukama. Jediné, co se mi opravdu líbilo byly sice v celkovém kontextu úplně zbytečné, ale velmi příjemně mile humorná Yanova sezení u lékařky. Až mě napadlo, otcové Volavek měli zapomenout na kriminální drama a raději natočit romantickou komedii o vztahu práskače a psychiatričky. Toto je bohužel jediné vybočení ze sledu více či méně zmatených scén, které se svou snahou o dovysvětlení úplně všeho do sebe zamotaly jako instantní nudle. Oproti minulým dvěma filmům mě též překvapila neprofesionalita, jmenovitě ve filmovém provedení minulosti - naprosto jinak vypadající Yan v nově natočených scénách, které se odehrávaly v době první Volavky mne zvláště v kontrastu s černobílými flashbackovými záběry nutil úpět. Překombinované, nekonzistentní, místy zoufalé.

Mohla bych tu napsat takřka totéž, co k první Volavce - co do kvality jsou oba dost podobné, až na to, že druhý film mi přišel o něco svižnější a odehrával se více v (pro mě) atraktivnějším prostředí přímo mezi triádami a méně na policejní stranici. Bohužel, je také delší, se slzavými scénami tlačí ještě víc na pilu a jelikož tu svižnost cca v poslední třetině trochu ztrácí, nakonec mula od muly pošla a hodnotila jsem je oba stejně.

Příběh je docela zajímavý, technická stránka povedená, herci kvalitní, jenže je to šíleně nedynamické. Ne že by nutně v hongkongském filmu musela stále vybuchovat auta, nebo někdo v tratolišti krve umírat, ale vyprávění onoho zajímavého příběhu mohlo mít větší šťávu a možná i méně sentimentu. U pravděpodobně dojemných (já se bohužel nedojala, ale všichni na obrazovce vzlykali a mně před očima úplně vyvstávalo kino plné uplakaných Číňanů) scén se mi sice nedělalo špatně, ale kdyby pár litrů slz ubrali, vůbec bych se nezlobila.