DaViD´82

Pro Shakespeara mám sice životní slabost, ale Kupce benátského považuji v jeho tvorbě spíše za průměr. Námět je bravurní (dá-li se vůbec o nějaké bravurnosti mluvit v případě sociální pohádky o zadluženém floutkovi, co u pomstychtivého žida zadluží i svého nejlepšího kamaráda xenofobního pokrytce, aby spolu ke štěstí došli a nezaplatili ze svého dluhu byť i jen symbolický dukát), ale to zpracování, které se povětšinou drží spíše ve stylu jeho záměnových zaláskovaných komedií tomu těžce nesvědčí. Není to tím pádem ani komedie a ostatně ani drama. Ale chtě nechtě musím přiznat, že si s tím Radford poradil vlastně ještě nadočekávání dobře. I když ona je to v tomhle případě zásluha spíše hereckého ansámblu.

Horolezecká část je strhující, klišé prostá, realistická (z pohledu laika) a v nejednom momentě natolik naturalistická až by jednoho zajímal film o filmu, protože to kolikrát zůstává rozum stát nad tím "jak tohle sakra dokázali natočit aniž by nechali herce viset ve třech tisících uprostřed sněhové bouře". Problém snímku je, že krom fantastické horolezecké části je tu ještě část reportážní sledující výstup z úpatí. A ta je zcela zbytečná. O to více zarazí, že dostává stejně prostoru jako ta lezecká. Až závěrečná čtyřicetiminutovka tenhle neduh napravuje. Tvůrci také dost spoléhají na to, že o Eigeru divák již něco ví a tak se s jeho představováním nijak zvlášť neobtěžují. Což je pro případné neznalé škoda. Sám jsem tak nějak čekal, že to bude o tom prvním úspěšném pokusu Harrerova týmu, o to větší bylo mé překvapení a tím pádem i prožitek.

Novodobý Mojžíš v podání herce, který by tabulkám na vzhled ideálního Árijce vyhovoval na stodeset procent, chodí dvě a čtvrt hodiny po lesích a šprechtí při tom tuze směšnou "východní" angličtinou. A někdy po těch lesích chvilkama brouzdá tak vycházkovým krokem, až se jednomu chce to vypnout a jít se raději projít do lesa v reálu. Ovšem jeden klad to má, až se bude hledat hlavní představitel do remaku Ramba, tak Liev Schreiber se přímo nabízí. Ten chlapík roste každým filmem.

Poloviční Volavka v irském hávu s až nezvykle sympatickým hlavním hrdinou. A to i navzdory tomu jeho knírku sňatkového podvodníka. Čekal jsem sice spíše něco ve stylu Baader Meinhof Komplexu, ale čert to vem.

O mrtvých jen dobře a tak z úcty k původnímu Trpaslíkovi pietně pomlčím.

Pochmurné curyšské počasí, pochmurná atmosféra a jeden pochmurný spící agent, kterého někdo vzbudí, ale vůbec není jisté kdo a proč. A ten pochmurný agent nepatří do bondovské sebranky "křepčím se zbraní v ruce po střechách, horách či exotických destinacích, zabíjím na počkání a střídám jednu děvu za druhou". Naopak má rád svou denní rutinu, finanční poradenství a kancelář je mu domovem.

McCarthy má hraniční trilogii, King má Dolanův Cadillac. A Beesley nemá všech pět pohromadě nebo je geniální fyzik. Dokázal totiž svým filmem relativnost času v praxi. Jedna vteřina v jeho podání je jako celý den. Takže vás ve výsledku neokrade o pětaosmdesát minut, ale o takřka čtrnáct let života. Což je opravdové unikum. Oproti téhle čisté esenci nudy je už pak na hlavu postavané obsazení všech rolí opravdu jen nicotným detailem. Na druhou stranu v sobě Beesley musí mít i špetku umělce, jelikož nápad vzít adrenalinem a atmosférou překypující povídku a rozhodnout se ji zadaptovat jako urychlovač stárnutí, to už rozhodně chce pořádné koule.

Miami Heat ve třicátých letech, kde se první polovina poněkud táhne (a to i v kontextu Mannovy tvorby), ale ta druhá to pak vynahrazuje měrou více než vrchovatou, neřku-li rovnou geniální. Výprava? Drahá. Atmosféra? K nezaplacení. PS: Kdo četl Kingovu povídku Smrt Jacka Hamiltona, ten se v postavách neztratí.

Kdyby raději natočili dokument o tom, proč český cestovatel musí ve Švédsku popelnice vymetat. Ovšem co by si bez takových obětavých Ládínků, kteří se nebojí ušpinit, náš dokumentární film počal, že?

Vším čím chtěli být druzí Transformeři, ale nakonec nebyli. Ba ne kecám, nebýt scény s mobilem, vrtulníkem, rozmluvy nad fazolema a celého finále (což jsou cca tři minuty), tak je to tak nudné, že by to nefungovalo ani jako guilty pleasure podkres na párty vyhulených alkoholiků.