Mlle

V původním znění je to ještě horší - do tohoto "kulturního" prostředí ona záměrně expresivně lidová americká angličtina opravdu pasuje jak "prdel na hrnec". Dobré asi tak, jako by byl koláč od Kate Winslet - nešikovnější kuchařku aby člověk asi pohledal... :) Vím, že to není hra na housle, ale i tak mohla před natáčením alespoň trochu trénovat, aby nebylo na první pohled vidět, že v kuchyni není doma. To ale není na seriálu to nejhorší. V odpudivém prostředí se promenují bolestivě hloupé ženské postavy bez známky vychování, mluví mezi sebou jak dlaždič a sní své malé sny o penězích, jídle a sexu. To se opravdu nedá vydržet, takže hodnotit, jak je seriál zpracovaný, nelze.

Vůbec nechápu, co někoho vede k tomu natočit něco takového.

Výborný nápad, ale na hodinu a půl to nestačí. Co se mi ve filmu líbí: ladnost pomalých a přesných pohybů, s níž si oba hlavní protagonisté připravují jídlo, koupel, denní propriety... Zpředmětňuje jakýsi přirozeně rituální vztah ke světu, vědomé, pozorné a uvážlivé prožívání každého okamžiku, které pochopitelně nestačí samo o sobě, ale nedostatek takové pozornosti v euroamerickém soudobém sociálním dogmatu (a jistěže i masivní podpora tohoto nedostatku aktuální mainstreamovou "výchovou") vede populaci spolehlivě k sebezničení. A potom je to komunikace beze slov, krásný způsob, jak si sdělit to podstatné.

Svižná a relativně vtipná i inteligentní střílečka. Není to vůbec můj žánr, ale tenhle film mě bavil. Režisér vystavil celkový dojem vyváženě na dobrém scénáři, napínavém ději a zajímavé vizualizaci, nepodcenil ani smysluplnost dialogů a půvab a neotřelost detailů. Velmi dobří herci (a zkrátka sympatičtí lidé), exceluje Moritz Bleibtreu. Vlastně je to takové chytré aranžmá dějových skic a filmových obrazů, jež se příjemně prolínají. Dialogy jsou víceméně stravitelné i pro intelektuálně náročnějšího diváka. Skvělá kamera. Jen dospívající Nina se někdy jeví hloupější, než by snad mohla dívka v jejím věku být. Bohužel, několik momentů před koncem začne spád zadrhávat a konec samotný se zčásti rozpíjí v sentimentalitě.

Mezi herci nacházím jen málo takových, jejichž zjev je mi nesympatický stejně jako vychrtlá tvář i postava Eddieho Redmayna. Kdyby to nebyl herec, budu věřit tomu, že je to neustále nadržený násilnický vrah se sadistickými sklony žijící v defektně prodlouženém stádiu patologické puberty. Z jeho takřka ochrnutých rtů jako by neustále kapala slina, jeho oči jako by prozrazovay chladné odhodlání k zločinu bez rozdílu, včetně infanticidy. Jeho chlapecké prkenné tělo jako by sálalo zvrácenou touhou k dobyvačnému sexu v domorodé misionářské oblasti, s následným potěšením z trýznivé smrti svých obětí, ne nepodobným trhání muších křídel v dětském věku. To vše bez kouska svědomí, ochoten kdykoli to popřít. Zkrátka a dobře, herecký skvost pro roli sociopata! Mnohasekundové záběry na jeho zírající nehybnou tvář pro mě tedy ani snad nemohly být příjemné. Tím spíše, že tato hlavní postava je na své pozemské pouti ve filmu mnohde doprovázena Josephem Mawlem. Ten mi zase připomíná omylem počatého syna lodníka, jenž se neustále hladov až do svých dvaceti let bezcílně potloukal po přístavních krčmách, což nakonec zformovalo jeho způsoby i přihlouplý, vyděšený a submisivní výzor. Snímek je celkově velmi výpravný, ale co vlastně chce říci? Jde o poněkud nadneseně a pateticky představený prostý příběh dospívání jednoho ne příliš bystrého a značně nezralého chlapce, jehož dozrávání i poznání by se ovšem vyvíjelo obdobně i na pozadí jiných kulis než I. světové války. Prostředky, které k vykreslení jeho lapidárního příběhu film užívá, udržují diváka neustále v pozoru. Nehybnost, strnulost, pomalost, očekávání, strohá jednoznačnost v jednání, pohybech, náznacích.... Mezi herci vyniká Clémence Poésy, která se opět cítí v aristokratických gestech dámy zjevně jako doma. Divák je neprodyšně lapen v iluzi setrvalého dojmu, že je co očekávat, prahne po finálním rozuzlení i poselství. Na konci ovšem zjišťuje, že nebylo nač čekat. K válce film nezaujímá žádné stanovisko, ani nové, ani to otřepané, vyjádřené však třeba novými, netradičními prostředky. Celkové vyznění filmu do prázdna je ve velké míře vybalancováno opulentní výpravou a v detailech precizními, půvabnými dobovými kulisami.

Příliš mnoho tklivého vzpomínání, ve kterém se někteří tak rádi topí. Ale film má i zajímavé momenty a překvapivá rozuzlení.

Velké překvapení. Očekávala jsem plytkou červenou knihovnu, dočkala jsem se znamenitého románového příspěvku k dokumentaci přechodu agrárního člověka v člověka industrializovaného. Snímek zachycuje vývoj ve fázi, kdy už existovala velmi početná skupina doslova "sebraných" nevzdělaných dělníků, nevládla však v Evropě dosud žádnou mocí. Dobové pozadí snímku je potom stejně jako novověk bojem mezi obchodníky, zbohatlými továrníky a touto skupinou. Defekt v oblasti citového prožívání predisponoval konkrétní jedince pro kariéru na obchodním poli, u jiných tomu bylo zas obráceně a defekt se dostavil až socializací v daném prostředí. Ve filmu prezentované absence sociálního cítění, narcismus, patologický egoismus a další prvky jsou společnými rysy takových dravců, a to je pochopitelně nedocenitelný psychologický vklad pro činnost, pro kterou se rozhodli (vposledku tento vývoj volně ústí ve vládu sociopatů). Centralizovanou moc, kterou po staletí budovali za účelem svých obchodních zájmů, uplatňují bezostyšně na úkor všeho, včetně přírodního prostředí (i to film dokumentuje ve formě potoka zbarveného syntetickými barvami z továrny). Oponentem je jim je nevzdělaný dav, který po tatáž staletí zůstával ve své chudobě prost důsledné výchovy. Koherentnější dvojici si lze jen stěží představit ;) Prostředí severoanglického industriálního Miltonu 19. století představuje snímek věrně, barvy i vybavení nejsou přikrášleny, aby je člověk počátku 21. století radostněji přijal. Špína jako obvykle explicitně chybí, přesto ji však ze záběrů cítíme. Chování příslušníků jednotlivých tříd se zdá být v souladu s dobovými materiály. Nepříliš originální propletenec milostných a rodinných vztahů se tu odehrává ve svěže realistickém prostředí, postavy nejsou černobíle schematizovány. Negativní i pozitivní postoje si tak získávají sympatie diváka a příběhy i přes absenci originality zaujmou. To platí snad více než pro jiné zejména pro postavu Tortonovy matky v přitažlivém podání Sinéad Cusack.

Stále existují tvůrci, kteří natočí skvělý film bez vražd a upírů a myriády technických vymožeností. A to je dobré znamení. Takto klasicky spředený příběh, vtěsnaný navíc do jednoho běžného dne, musí totiž zaujmout jinými prostředky - dějem, charakterem, zápletkami, psychologií, reálností, atmosférou, vtipem, důvtipem... Gersterovi se to povedlo na jedničku s mnoha hvězdičkami, byť za jeho úspěchem jistě stojí i hvězda Toma Schillinga (netajím se přesvědčením, že je v současnosti absolutní světovou hereckou špičkou). Občas uváděné srovnání s Allenem trochu kulhá, tohle je prostě svižná realityshow, která se (na rozdíl od WA) jeví velmi ryzí. Film, ve kterém se člověk cítí jako v reálném světě. Nezbývá než se ptát, proč takto unikátně kvalitní snímky vznikají v poslední době často právě v Německu.

Uprostřed té soustavné, nutno přiznat, že ne úplně nepříjemně vymyšlené a relativně přátelsky rytmizované nudy, se čas od času objeví inteligentní věta. Za to je jedna moje hvězda. Jinak jsem se hodně snažila a nakonec jsem film vydržela celý, i když jen jako kulisu, ale i tím jsem sama sebe hodně překvapila. Očekávala jsem větší nudu, ale zato menší nihilismus a méně bezradnou ztracenost, která vyběhla daleko za hranici zoufalství. Byla nakonec řádově agresivnější než nuda, jež děsila předem. Film nejspíš zasáhne přímo do srdce osoby spjaté s hipísáckými šedesátkami, Berlínem po pádu zdi či notorické eskapisty, kteří na typu kulisy snad ani nelpí (i když řekla bych, že mix reálií druhé půlky dvacátého století s pohádkovými motivy zasazenými do budoucnosti je pro tyto účely již standardně oblíbený - je to sociologicky logické a smutné). Každý jiný člověk tu ovšem sotva může najít cosi jako obsah. Snímek asi neosloví ani hipsterskou mládež, protože ani v pubertě se už ztracenost coby generační náboj nenosí. Jako celek je film spíš takovým bezobsažným klipem, jehož zvláštní známkou je přísná absence slunečních paprsků. Na rozdíl od milovníků stejně bezobsažných akčňáků, k jejichž dobrému vychování patří rozsekat gramaticky nezvládnutými větami cokoli, na co lze nalepit známku "art" nebo "independent", se nedomnívám, že žánr je slabinou tohoto filmu, to je nepodložená generalizace. V rámci artu je film naopak až vyzývavě prvoplánový. A příliš jednoduchý. Mohu kladně hodnotit třeba zdejší pěkné účesy, ale to na víc hvězd zkrátka nestačí.

Zola, přitom je to červená knihovna, že by za její prostoduchost styděla snad i Rosamunda Pilcher. Pravda, divák realisticky sleduje, jak dravě se obchodníci drali ku moci, přes mrtvoly, jako banda hlupáků, kteří zavrhli cokoli kromě zisku, protože nejsou nadáni schopností vnímat cokoliv jiného. Na to by ale bohatě stačil jeden díl. Romantická linka je plytká, povrchní, v příběhu není ke komu pocítit sympatie.