Vtáčí spev

První klad je ten, že je to jeden z mála filmů, kde mě Redmayne strašně nesere. Druhý klad je parádní prostředí I. světové války, které bylo zvládnuté na jedničku, což se často nevidí. Nevýhodou je nevyvážený scénář a dost přemrštěná stopáž, což nakonec rezultuje pouze v lehký nadprůměr, ač to u mě mělo mnohem větší potenciál. 70% (04.04.2017)

Vůbec jsem nepostřehl ten ptačí zpěv, ani nic jiného ptačího. Zob tam nebyl, chřipka ještě neexistovala, hnízda tam taky nebyly (ani kulometné, což je divné, vzhledem k tomu, že se to odehrávalo během 1. sv. války). Oni tam nebyli snad ani žádní ptáci. Celkově to zákopové válčení moc šancí k akci neumožnilo, a tak se to projevovalo hlavně hromadou bláta a zničenou zemí nikoho. Na Němce se dalo narazit jen v podzemí - a to jediné mě tam překvapilo: že se tenkrát tak razantně razily tunely pod nepřátelskou linii - myslím ale, že moc efektivní to nikdy nemohlo být. Ale to je jedno. Romantická rovina nevybočuje ze všech těch různých klišé z vyšších vrstev, které jsme už tolikrát viděli. A pak je tu Eddie Redmayne. Kurva Eddie, už to nehraj. Nevím, proč se kolem něho teď točí taková vlna popularity, ale já ho viděl 2x, teď po třetí a zjistil jsem, že ho stačí vidět jednou a jakobych ho viděl vždycky. Herectví prostě furt to samé, navíc tady často (opravdu hodně často) jen stojí a čumí. Navíc se mi do té role absolutně nehodil, takovej jakejsi skrytej jemnostpán... Celé je to strašně natahované, ale chápu, že spolu s šetřením rozpočtu se na tom podepsala hlavně TV produkce. Mě to ale v podstatě nebavilo. (08.03.2020)

Spolu s hlavním hrdinou se ocitáme na prahu konce 1. světové války. Do toho se ve vzpomínkách vracíme do doby před válkou, do doby, kde se mladý muž osudově zamiloval. Postupně vykreslované příběhy postupující lásky i války se dobře doplňovaly a nevyvolaly žádné zbytečné otázky. Dvoudílný, bezmála 3 hodinový válečný epos, je vypravován rozvážně, citlivě a s důrazem na dobovou přesnost. Předválečná Francie je stejně roztomilá, jako je špinavý a ponurý život v zákopech. Příběh, který vychází ze stejnojmenné knižní předlohy (Sebastian Faulks), rovnoměrně distribuuje porce romantiky, dramatu a válečných tragédií. Herecky je televizní snímek velmi dobře obsazený (až na jedinou výjimku), v hlavních rolích se představil Eddie Redmayne a Clémence Poésy. Eddieho jste mohli v poslední době vidět ve filmu Můj týden s Marilyn a asi nejslavnější rolí Clémence je postava Fleur z Harryho Pottera. I další role, především tedy kamarádů ze zákopů, byly kvalitně podané. Bohužel pověstného vrcholu se u mě tento snímek nedotkl a to z jednoho prostého důvodu. Tak jak Eddie je určitě šikovný herec a brzy o něm zase uslyšíme (a to doslova – viz. muzikál Bídníci), tak je mi něčím nesympatický a čím víc ho na obrazovce bylo, tím víc mi byl ten jeho štěněčí pohled protivnější a já postupně přestala jeho sladkobolné chvilky vnímat a přála si, aby se rychle vrátil do zákopu nebo dal prostor hereckým kolegům. Až se tenhle kluk naučí trošku líp tvářit a vykazovat na obrazovce i jiné emoce, než je pohled raněné laně, tak v ten moment si mě získá na svou stranu. (02.01.2013)

Nudná vojna, blbé zákopy a nakoniec je z toho červená knižnica alebo vývar z Anglického pacienta, ale bez pacienta, bez dobrej zápletky, bez prekvapenia. No a akáže mi to je už romantika keď ústredným párom je Redmayne + Poésy? Bez chémie, bez pekného vizuálu, estetika žiadna. Menej sympatický pár som už dávno nevidel. Možno Bihariová + Milo, ale tí sú z iného súdka. (11.06.2020)

Něco se mnou zřejmě není v pořádku. Pro silné příběhy z války mám velkou slabost a myslela jsem si, že Birdsong bude zase jeden z těch filmů, u kterého mi potečou potoky slz, ale ne, zklamalo mě to. Problém jsem neměla ani tak s prostým příběhem, ale spíše s emocemi. Je tady snaha o spoustu silných a emocionálních scén, ale všechno mi to přišlo tak nějak nepřirozené, ani to se mnou nehnulo a filmu jsem tak vůbec neuvěřila. BBC každopádně natočilo kvalitní televizní počin, jehož zhlédnutí rozhodně nelituji, pár pěkných momentů jsem tam objevila. (21.10.2012)