Mlle

Romantická pohádka v krásném kraji s úžasnými vlčími herci vhodná spíše pro menší slečny. Hluboce doufám, že při natáčení tohoto filmu nebylo žádnému z nich ublíženo!!! Některé záběry jsou v tomto ohledu víc než za hranou.

Netradiční zápletka v tradičním snímku. Rosamund Pike je herečka, která nemůže být nikdy přeceněná, síla její hereckého talentu je ohromující, oba hlavní protagonisté děsí velmi přesvědčivě.

Pokud jde o tipy, jak si s lecčíms na farmě i v domácnosti poradit, jsou Edwardovská a Tudorovská farma ze čtveřice tím nejlepším. Z hlediska historických reálií je nejzajímavější Tudorovská farma, jejíž fantastická komplexní atmosféra nakonec nejvíc pohlcuje. Méně mě oslovila Viktoriánská farma, to je – nebýt příjemně nostalgické oslavy sklizně v závěrečném díle – spíš jen taková sbírka podivných dobových strojů, z nichž čas jednu půlku zdokonalil, aby dal na druhou naštěstí úplně zapomenout (některé svou bizarností připomínají dnešní fukary na listí a podobné nesmysly) – prakticky se tu toho dá využít již méně a historické informace tu nejdou příliš do hloubky. Také Farma za války se u mě nesetkala s nadšeným přijetím – tato série je z historického i praktického hlediska už jen minimálním přínosem, zejména pak pro občana z Čech, kde se na mnohých chalupách hospodařilo stejnými nebo podobnými metodami, poplatnými moderním dobám „rychlokvašného nedostatku“ ještě v posledních desetiletích 20. století. Válečné téma je v Británii poněkud specifické, a rovněž tak pokles čistoty, celkové úrovně, mentální a fyzické péče i hodnoty prožitku, který s životem na farmě již mnoho nesouvisí, není v této části příliš inspirativní. Zato edwardovská doba na anglickém venkově je i pro dnešní organickou farmu, řemeslnou dílnu či ekologickou domácnost hutným zdrojem zkušenosti a poučení. Trojici šarmantních historiků tu navíc vnímám jako nejsehranější a nejvtipnější, s edwardovskou atmosférou se sžívám stejně skvěle jako s tudorovskou. Ze všech báječných farem s úžasnou Ruth mě nejvíc baví tyto dvě. Za shlédnutí stojí ale rozhodně všechny!

Když je jasno, je na horizontu vidět Norsko. A támhle Island. Není tu Topshop ani McDonald. Lidi jsou svérázní, postavy živé, reálné a zemité. Vyšetřoval je zkušený sympaťák s vyrovnaným přístupem ke světu, celá natáčecí parta navozuje příjemmný, familiérní dojem vlastního domova. Napětí je mrazivé, atmosféra působivá. Tak co víc si přát než Shetland.

Mám dojem, že dříve bývalo takových filmů víc – spíš ale síto času nechalo ty slabší nekompromisně zapadnout. Snad možná právě tohle znamená „film“: pohlcující příběh, který se s úžasem postupně odkrývá, zatímco s přirozenými aktéry prožíváme všechny emoce jejich postav. A tak jsem vděčná, když je mi dáno ten těžko přenositelný, vratný, specificky komplexní zážitek, který v takové podobě neposkytuje ani román, ani píseň, zažít aspoň jednou za čas. Un long dimanche de fiancailles je jedním z filmů, u nichž je hned na začátku jasné, že to bude stát za to. Vypravěčský doprovod činí film naléhavější a z dialogů buduje prvotřídní divadelní jeviště. Film je francouzský každým coulem. Touha zjisit, zda Matyldin snoubenec skutečně padl, se mění v napínavý rébus, jenž přivádíi Matyldu nejen na bitevní pole. Při hledání objevuje celý svět, a to po válce většinou není nic veselého. Bohatý děj ale udrží předivo v civilní rovině, a tak nás dojímá skutečná bolest, a nikoli nepravděpodobný patos.

Životní zkušenost sebestředné slečinky, která má víc štěstí než rozumu, a to v povedeném, výpravném podání, jež oceňuji. Navzdory tomu se necítím být cílovou skupinou, což bych si u Thomase Hardyho asi přeci jen dost vytýkala (musím ale na rovinu uvést, že ho znám jen z filmových adaptací). Modrotiskové farmářské šaty mě naprosto uchvátily, práce na farmě mě taky baví, takže asi jo, jednou se to vydržet dá.

Vikingové v bavlněných tričkách, vyšívaných kožených vestičkách a nadzemních pidichatičkách se bez vousů a s dlouhými copy demokraticky dohadují, jestli je na západě země či nikoli. Trochu přeháním, ale místy vskutku chybí jen ty Wagnerovy helmice… Herec v hlavní roli se za všech okolností uculuje, jakoby se mu právě podařilo vybrat toho správného medvídka pro svého synka, duchem je stále jinde, svou postavu činí čím dál tím protivnější. Děj nereálnost pohádkového klišé příliš nevyvažuje, a ke zlepšení celkového dojmu nepřispívají ani ne úplně nejlepší herci a plytké konverzačky. Přesto se seriálu daří, stejným způsobem, jako to umí studiové telenovely, vyvolat zvědavost, jak to bude příště. Mohlo by být zajímavé odvíjet příběh na minimalistickém pozadí každodenního syrového a přímočarého života středověkých válečníků, kteří vyrůstali ve specifických morálních hodnotách, a podělit se s nimi o jejich společenské i rodinné zvyky. Toho se však v této sérii příliš nedočkáme. Jednoduché příběhy se rozplývají, jakmile dozní. Po prvních dílech druhé série hodnocení snižuji na odpad. Tady už zůstala jen čirá telenovela s nudným vývojem a podprůměrnou performancí. Travis Fimmel si svou roli dál plete s Glumem a jeho podivně se kroutící panáček začal navíc mluvit hlasem rozespalého plyšového králíčka, jakoby ho někdo učil, jak se stát odpudivým. Přidala se k němu další, podobně nesnesitelně ztvárněná postava ženská a děj se točí zbytečně dlouho kolem nudných záležitostí tohoto nezajímavého páru a jiných osobních problémů. Popuzující atmosféra neustálého čekání a zmateného blouznění zůstala, přišel čas rozloučit se.

Neoslovilo mě to. Nemám ráda přehnanou stylovou komprimaci a tento počin se v ní vysloveně vyžívá. Příběh šlo jistě natočit civilněji, nebo naopak mysteriózněji. Gesta obsah nenahradí a statika prázdnou formu jen zvýrazní. Je to takové dandyovské hračkářství. Snaha po výstředním podivínství a bizarní úchylnosti se dílem zoufale prolíná, přesto je nečiní uvěřitelnými. Atmosféra i konkrétní momenty jakoby z oka vypadly nepříliš oceňovaným českým kriminálním seriálům s Ivanem Trojanem v hlavní roli, dojem je ale ještě mdlejší. Pseudofilozofické bláboly jen demonstrují rozdíl mezi skutečnou filozofií a frajerským tlacháním. Dialogy jakoby toužily stát se kultovními hláškami, ale zapomněly, co chtějí říct. Kdo nemá psychopatické sklony, nebo se jimi necítí dekadentně přitahován, sotva se ve filmu může cítit dobře. Nálada navíc vyvolává nemilé vzpomínky na zatuchlé kanceláře a tesilové kalhoty komunistických potentátů. Jen ta hudba je famózní.

Jak moc tento film škemrá po zařazení do škatulek „art“ a „výpověď doby“. Z každé jeho beztvaré sekundy toto autorovo primární přání kane bohužel mnohem víc než jakákoli myšlenka. Tvůrce na plátno přenáší ryze subjektivní „existenciální“ krizi, kterou zištně (= za účelem natočení autorského filmu) vydává za hromadný fenomén. Viditelně studentské dílo se pyšní – „kafkovskou ozvěnou“? Ano, ve stylu, kterým zde „kafkovská ozvěna“ zaznívá, jde pan režisér s dobou: tvarování odpadního materiálu do forem velkolepých myšlenek skutečných designérů za účelem prodeje širokým masám je jedním z bezvýhradných atributů doby. Budiž tedy i ve filmu kdysi funkční a sytá forma artu zvučných jmen naplněna percepcí dosud nechápajícího studenta. Když něco chcete poslat dál, musíte tomu v první řadě rozumět. Zdaleka to nestačí, ale je to první krok. Dílo není beznadějné, talent je zřetelný. Ale od toho tu máme studentské festivaly a studentské platformy, aby si zde budoucí tvůrci tříbili um, mezi hotové filmy dílo autora nepatří a ještě asi dlouho patřit nebude. Je mi ovšem samozřejmě velmi líto těch, kteří se cítili dotčeni „drtivou atmosférou“ doby a mají za to, že ta beze zbytku určuje, zda budou nebo nebudou umět prožít svůj život, neboť takovým opravdu není pomoci. Chcete-li „drtivou atmosféru“, pusťte si The Mill 2013 a 2014, UK. PS ke Stegmanově komentáři: vážně byste si po takovém filmu myslel, že tu lidi v šedesátých letech nosili jen béžové a šedivé oblečení? Ten film není výpověď, berte to jako plejádu záměrně užitých výrazových prostředků.

Hezká mozaika. Některé postavy jsou sympatické, jiné se zlobí, když by měly být šťastné, někdo je sobec a srab (a doplácí na to), ale většinou to jde bez toho, aby nad sebou kdokoli lámal hůl. I když člověk zapomene, kým opravdu je, a svět i život je pak „o ničem“, pořád je tu dost zkušeností a někdo se někdy může chytit. Celý pytel hozených rukavic. A velmi dobrý film.