Mlle

Někteří tvůrci rádi zachází do detailů – čištění zubů, svlékání pyžama, jízda v autě… bez dalšího smyslu to občas působí jako milý civilní realismus, častěji však jako vata bez obsahu, a to přes klamnou iluzi tvůrců, že tvoří dejme tomu břitkou sociální kritiku. Většina tohoto filmu je zdatnou ilustrací takového případu. Hvězdičku přidávám za pěkné herecké výkony.

Místy vtipné dialogy, ale jinak mi tento snímek ve srovnání s jeho vrstevníky z řad filmových děl připadá silně přeceněný a dobře vlastně nechápu, proč je tak pozitivně hodnocen. Je to takový odpočinkový průměr, který v mysli brzy zapadne, nic víc.

Standardně vynikající výkon Diane Kruger, scénář však poněkud vlahý. Jako apel málo úderné, jako drama málo zapeklité. Postavy nicméně dobře propracované, uvěřitelně formulované i výborně zahrané.

Syrové psychodrama o bazálních lidských citech kladoucí otázky po všeobecnosti a partikularitě morálních zákonů a základů humanity. Film o heterogenní lidskosti, jež logicky odolává jakýmkoliv pokusům o uchopení hodnocením. Napětí prostřednictvím nutnosti vyvinutí snahy při boji o život, která nakonec přežít a žít umožňuje tím nejlepším možným způsobem (a že je to tak vlastně přirozené). Vynikající herecké výkony podtrhují strnulou, funkční rozhodnost na hraně disociace. Oceňuji konečně snad první zajímavou roli, v níž mohla svůj talent rozehrát Rosamund Pike, jinak obsazovaná do nevalných pomád. Skvělý Christiane Bale. To vše podtrženo fenoménem cesty a kulisami lesů a polopouští Divokého západu. Tvorbě Scotta Coopera dám ráda šanci i v budoucnu.

Dobře jsem se pobavila – někdo se patrně rozhodl přiblížit osud Jeronýma Pražského divákům Vyprávěj, českého Doktora Martina a podobných libůstek. Vsadím se, že v požadavcích režiséra od začátku stálo: „víc pro lidi!“ Power to the people! Takže místo nějakého náhledu do života a myšlení jednoho z nezásadovějších, nejvýraznějších a myšlenkově nadprůměrných českých osobností, kterou bychom se mohli pyšnit i na plátně, přichází lakonická lovestory s obstarožní Jitkou Čvančarovou. Jestli si od toho tvůrci slibují, že si jmenovaní diváci budou už po filmu pamatovat Jeronýmovo jméno a budou matně tušit, že byl Jeroným kacíř, asi se povedlo. Vetchý se snaží, ale způsob, kterým bere svou roli vážně, působí v těchto póvl kulisách spíše legračně. A Javorský by měl lépe vážit výběr rolí, nevybírat jen podle postav, ale také podle kvality scénáře (podobně jako již např. v Miladě). Abych nezapomněla – třešnička na dortu je hudba. Prostřednictvím synťákových kreací, které bohužel nejsou parodií, se rázem ocitáme v pohádkovém světě sedmihlavých saní, chudých Honzů a těžkého osudu venkovanů, jež se při sledování stává i těžkým osudem divákovým…

Televizní zpracování ubírá z dojmu scénicky podbarvenou vatou a přílišnou ostrostí z filmu vystřižených scén, na oplátku nabízí jazykově přívětivější verzi. Film je ale jako píseň od Leonarda Cohena.

Takto by asi měl vypadat oskarový snímek. Neplýtvá se tu hlubokou filozofií, nejde o bůhvíjaký art, ale provedení je implicitně sugestivní, všední detaily adresně propracované a výsledný dojem velmi emotivní. Zásadní poselství filmu se dotýká člověka na jeho nejvznešenějším místě. Kromě jiného se mi velmi líbí, že snímek nechává plynout skutečnost tak, jak se odvíjí. Nic nevysvětluje, jen sleduje a ukazuje.

Ukřičený, protivný nesmysl, taková čtvrtá cenová v prevorepublikovém podání.

Nenápaditý příběh o tom, jak může mladická nerozvážnost a nedostatek rozmyslu zničit hned několik životů. Hlavní hrdina útěkem nic nedokáže, nikomu nepomůže, zlikviduje celé rodiny, a to vše pro vlastní „svobodu“, která spočívá v nutnosti pobývat ve vězení skal a být závislý na kamarádovi a jeho donášce jídla. Nejedná se ale o žádné drama. Texty i scénky jsou kostrbaté, nereálně čítankové. Scénická hudba je ukradená. Herecké výkony zasluhují ocenění, historický kontext je věrný, vývoj zápletky realistický i provedením. 2,5

Schematický, zkratkovitý děj s přísně redukovanými psychologickými profily – čistokrevně zlá adoptivní matka v Londýně; eskapický, slabý a sobecký manžel – kariérista, kterému nepochopitelně nezáleží na svých dětech; vše snášející, obětavá manželka, odhodlaná nést na svých bedrech břímě celé rodiny. Postavy jsou buď překotně nesympatické, anebo neomylně ideální. Tvůrci si dali práci s pěknými lokacemi, produkční a potprodukční prací, ale celkově je příběh prediktabilní a nezajímavý – stejně jako reálný život těchto patologicky neukotvených kariéristů. II. světová válka tu hraje jen roli nadhazovače.