Odnikiaľ

Diane Kruger stačí, aby jí vynechala menstruace a mluvila svojí rodnou němčinou a hned je z ní strhující herečka. Film je rozdělen do tří dějství. První pojednává o bombovém útoku na její rodinu v Hamburgu, oplakávání jejího tureckého manžela, ano, pochopili jste správně, šlo o rasistický čin, a malého syna, až po podřezání žil. Útok nám režie nedopřeje, vidíme jen zdevastované místo činu. Tahle část je působivá díky uvěřitelným emocionálním prožitkům Krueger. Druhé dějství je jiné. Ocitáme se v soudní síni, je rozkryta neonacistická globální síť, dva její údajní členové, muž a žena, vstanou před soudem, strhne se právnická přestřelka, podezřelí z atentátu opouštějí síň pro nedostatek důkazů. Vše je věrohodně a zajímavě zprostředkováno. Ve třetím dějství cestujeme s Kruger do Řecka, kam se uchýlili nepotrestaní mezuláni. V tomhle dějství jde hlavně o to, abychom zjistili, zda má hlavní zkoušená hrdinka na to sprovodit podobným způsobem, jakým atentátníci zlikvidovali na začátku její rodinku, pachatele zvěrstva. A jestli se Kruger vrátí menstruace. Ještě je důležité napsat, že kladné postavy nejsou úplně čisté lilie, Krueger bere drogy, její manžel má za sebou minulost obchodníka s narkotiky. Film to nutně nepokládá za negativum, jde mu hlavně o spravedlivou kompenzaci trpící hlavní aktérky. Diane Kruger slevila ze své přitažlivosti, nasadila ztrhanou tvář, přidala nějaké to tetování a šprechtila německy, až byla vlastně tím nejvrcholnějším z celého filmu. Akčnosti se nedočkáte, v celém filmu je jen jeden výbuch. Ale kupodivu jsem se nikterak nenudil. Režisér Fatih Akin dosáhl realističnosti, občas ji ale neudržel, v závěrečné fázi ji razantně odhodil. Ale na tom určitě nevidím nic špatného. Určitě se najdou sporná místa - podivná neprůstřelnost alibi před soudem, představitelé neonacistů mně vizáží neonacisty v ničem nepřipomínali, na co menstruační krev a proč vlastně cestovat do Řecka. A film nemá úplně atraktivní kino rozměr, spíše koketuje s televizními prvky. Ovšem celkově i německá kinematografie dospěla k natočení poutavého dramatu. Rosamunde Pilcher měla naštěstí volno. 9/10 (08.06.2018)

Natolik emocionálně působivé a vyšťavující, až se to umí zadřít pod kůži znepokojivým způsobem "co kdyby se to stalo právě vám“. Není tak problém odpustit i to, že speciálně během soudního přelíčení, se to dopouští do očí (uší, nosu, zubů) bijících logických lapsů (původ nového kola, ostatní svědci, kamery, protiargumenty ohledně fingovaného pobytu atd.), jen aby to mělo onen scenáristickým antisystémovým loutkářem kýžený rádoby šokující verdikt. Po něm následuje finální akt, kde to pozvolna naprázdno šumí a šumí až to zcela vyšumí. Má to sice efektní tečku, ale ta je sdělením značně morálně (hned na několika úrovních) problematická. Ona vůbec celá třetí kapitola působí jako „nevíme kam s tím dále, tak si aspoň uděláme na pár natáčecích (tý)dnů výlet k moři, třeba z toho něco bude“. Z osobního filmu o ztrátě je rázem jakože žánrovka o pomstě v jakože artově sofistikovaném hávu. Jediné klady třetího aktu jsou (po celou stopáž) fenomenální výkon zdrcené Diane a zjištění, že sychravá řecká letoviska mimo turistickou sezónu mají podmanivě „neo-noirovou“ atmosféru. (11.02.2019)

Téma rasizmu z druhého pohľadu. Smutné, keď takéto niečo dokáže človek človeku urobiť, je jedno na ktorej strane stojí. Čakal som však trocha lepšiu drámu, najmä to súdne prostredie mohlo byť lepšie a zaujímavejšie spracované. Navyše sa mi téma v mnohých smeroch zdala trochu odbitá, skratkovitá, alebo sa po probléme skĺzlo iba povrchne. Z tohto pohľadu bol výborný jedine záver, ktorý ma celkom slušne zasiahol. Slabší nadpriemer. 70/100 (08.03.2019)

Ten film je ve finále tak strašně debilní. Už jen úvodní bombový atentát - kdo by se, prosím vás pěkně, sral s výrobou hřebíkové bomby kvůli zabití dvou lidí? Emoce na efekt. Katjino zklamání ze soudního procesu se snad dá pochopit, ale naštěstí funguje právní systém na presumpci neviny, takže nestačí hystericky tvrdit "Viděla jsem ji s kolem před obchodem" k tomu, aby byla dotyčná shledána vinnou. Že má následně Katja potřebu x (tý)dnů koukat do moře bych jí ani tak nebral, jako jsem spíše nechápal, proč se třetinu filmu musím koukat s ní... No nic, sám jsem vinen, když jsem si nebyl schopen program Filmfestu nastudovat včas a vybrat něco kloudnějšího... 20% (01.11.2017)

Filmová výzva 2018 - Německo. Zatímco Fatih Akin nechává vzpomenout na jeho nepřekonatelné Gegen die Wand, Diane Kruger nechává zapomenout na nějakou Trójskou Helenu. Bezpochyby její nejlepší výkon v kariéře, jak visí na plakátech všude, kam se v Paříži podívám. Jsem moc rád, že jsem na ten film šel zrovna ve Francii, která jej dokázala v Cannes náležitě ocenit, zatímco nominace na Oscara nepochopitelně utekla. V mé letošní výzvě se Německo určitě neocitne v poli poražených a zcela zaslouženě. Spojení Fatih Akin a Diane Kruger funguje a moc bych si přál jej vidět ještě někdy v budoucnu. Poznámka na závěr - vzpomněl jsem si na své státnice z trestního práva a proklínal jsem to zasrané "in dubio pro reo". které jsem si vytáhl jako jednu z otázek z procesního práva. Já bych se v kůži Diane v té soudní síni neudržel, určitě bych byl vykázán. (25.01.2018)