Mlle

Od desíti k pěti, od první série ke třetí… Příběh se vyprázdnil, ze zápletek zůstalo klišé a z postav nesympatické limonádové karikatury. Nezachrání to už ani stylově dobové aranžmá. Škoda, ale je to holt osud mnoha povedených jedniček ;)

Předposlední díl seriálu byl, zejména v prezentovaných argumentech obou stran, pravděpodobně příliš intelektuálně na výši na to, aby mohl být diváckou obcí přijat tak pozitivně jako díly předcházející. Také hlavní postavy byly nerealisticky intelektuálně vyspělé – zejména ředitelka dotčené školy, samotná rebelující žákyně, její rodiče i spolužačky, a nakonec i další profesorky ve sborovně z protistrany, jejíž argumenty byly, jak už je u tohoto seriálu dobrým zvykem, stejně tak pádné. Monology z úst hlavních představitelů v každém díle Ochránce nabízejí vždy drasticky přesnou a nadmíru empatickou analýzu zfilmovaného případu. Reprezentanta mnoha dalších, z každé základní i střední školy, z každého výchovného stavu, kde probíhají podobné příběhy dnes a denně bez pozornosti médií… Je tomu tak i v tomto díle. V reálu stojí ale debata ohledně náboženských symbolů a možnosti vzájemného respektu i soužití asi tak o deset úrovní níže. Na obou stranách přitahuje spíše ideology s neschopností strávit cokoli komplexního, než vysoce inteligentní charaktery, které nemají potřebu redukovat živý problém na černobílý příklad z učebnice. Vysoké hodnocení dílu tedy neočekávám, přestože šlo o důstojný návrh úvahy nad problémem.

Uhrančivá sólovka Jake Gyllenhaala je silnou výpovědí o nárocích, jaké s sebou přináší práce u policie. Joe je člověk, který se už jednou spletl, za každou cenu se proto nechce splést znovu. To je však něco, čemu při výkonu svého povolání zabránit zkrátka nemůže. Líbí se mi, že po sérii otázek, které si v průběhu důsledně monotónně plynoucího případu volání na tísňovou linku můžeme klást, se příčinu jeho na první pohled nelogického chování a zdánlivě nezvládnutých emocí dozvídáme až v poslední vteřině filmu, jakoby mimochodem, jako to druhé překvapení… Předchozí verze neznám a nemůžu srovnávat, ale jsem spokojena.

10 bych dala, kdybych mohla. Spokojení, kdo netuší, jak moc se tento díl dotýká reality.

Nadšení se nekoná. Nevím, čím by měl být seriál „jiný“, jak jsem si zde přečetla, nenašla jsem v něm nic, čím by vybočoval ze všech možných krimi, thriller a detektivních řad :) Jednotlivé díly neskutečně pomalu rozplétají případ mladistvé maminky, jejíž mrtvé tělo bylo v lese ukryto o poznání hůř než všetečná psychodramata členů jednoho konvenčního městečka v seriálovém příběhu. Potenciálních vrahů bychom tu našli celkem dost, od začátku je nám podsouvána i jedna zajímavá podezřelá, ale všední dění i dialogy mezi zúčastněnými jsou zdlouhavé, fádní a bez napětí. Požadovanou atraktivitu nezajišťují ani postavy, které, navzdory názorům recenzentů, taky nijak zvlášť nevybočují z normy. Násilničtí teenageři, úlisní jáhni i jednoduší alkoholici, kteří nemají pro facku daleko, nejsou mezi lidmi bohužel ničím výjimečným. Musím však ocenit, že seriál postavy protentokrát nevybavuje všemožnými poruchami osobnosti a nálady. Lidé jsou to tedy někdy příliš prostí, jindy příliš agresivní, ale na druhou stranu, až na babičku závislou na online hrách, vlastně docela normální… Poklidné plutí v běžných mezilidských averzích, zvlněné snahou o přežití v kolektivu bez značky ideál, přerušuje jen zvrat na konci každého dílu – právě ten vás vždy donutí pustit si znovu další (nudný) díl.

Těch zcela nesmyslných, absurdních faktů a nepravd je v seriálu tolik, že už by to stálo za apel na Českou televizi, aby pořad stáhla z vysílání, nebo jim uvěří  například školou povinní, kteří neměli dosud možnost seznámit se s reáliemi tohoto světa, a vytvoří si o konkrétních historických událostech chybné představy, které se potom těžko odbourávají…

Vážím si toho, jak seriál každé téma zhodnocuje ze všech úhlů pohledu. Všechny názory představuje vyváženě, aby divák zavčasu pochopil, že na každém z nich něco je a jen na nás je, zda budou stát proti sobě, nebo se doplňovat a podporovat, aby z nich vzniklo i řešení. Setrvávat v zákopech jen proto, aby se hrálo, a protože je můj názor můj, problémy neřeší, ale prohlubuje. Je k tomu pochopitelně potřeba rozum – ten selský i ten akademický. Bez nich si člověk některé věci nikdy v životě neuvědomí. I tomu se věnuje tento díl. Všechny díly zatím hodnotím plným počtem. Tento mě ale asi uchvátil ještě víc. Nejspíš tím uhrančivě přirozeným rytmem venkova, ze kterého vyvěrá zdravé člověčenství – na farmě je ho dnes přece jen víc než ve velkoměstech… Především ale nádhernými postavami, ztvárněnými sympatickými herci, mezi nimiž bych se ráda poklonila úžasné Dorotce Šlajerové. A už se těším na další díl :)

Nejnovější zpracování austenovské klasiky mě příjemně překvapilo. Emma, ač nejmodernější ze všech filmových Em, je tu možná své předloze povahově nejvěrnější. Bizarně pohádkové kulisy zdůrazňují, že se příběh odehrává v čase-nečase a z reálného historického pozadí si vypůjčuje pouze statutární sociální rámec. Tak, aby se milovník Austenové nažral a teenager zůstal celý. Vynikající Anya Taylor-Joy dokáže v jedné vteřině svou postavou přezíravě opovrhovat a posílat ji okatě do hrobu minulých staletí, ale současně pro její jen zdánlivě povrchní povahu u diváka vzbuzuje hluboký soucit i sympatie. Vlastně myslím, že takhle britskou a přitom globálně současnou Emmu před Anyou nikdo nepředvedl. Otázkou zůstává, jestli současný mladý člověk dokáže ještě rozumět lásce, která byla citovým vzplanutím, a jako taková obohacovala celé dni, roky i život. Nejen pět minut v posteli.

Prostý, ale krásný příběh z doby předehry II. světové války. Ne, špionážní drama to opravdu není. Je to lidský příběh o situacích, které provázejí skutečného člověka, ve kterých se musí rozhodnout a jednat. O slabostech i o síle, kterou máme v útlém věku i na sklonku života, o důvěře i o zklamání. Esteticky velmi dobře zpracovaný film (hudba, kamera i produkce).

Jsem ráda, že i dnes může vzniknout kvalitní film na téma holocaustu. Čím je jich víc, tím je to samozřejmě těžší. Musí sdělit stejné poselství silně, a přitom jinak, nevykrádat, nepřipomínat známé scény ani postavy… Perské lekce to dokázaly. Zkušení tvůrci i herci dali tématu maximum ze svého talentu, snímek nevyznívá prázdně ani tupě didakticky. Vytýkaný závěrečný patos je namístě, ty hrůzy totiž JSOU patetické, válka holt není gameska v mobilu. V každé nové generaci vzrůstá zejména na americkém kontinentě procento mladých popíračů holocaustu. Díky za film, který má na to, aby oslovil lidi po celém světě a přiměl je studovat situace, které naše rodiny zažily, a přitom i kvůli jejich ignorování hrozí stále znovu.