Mallinali

Mám pocit, že se tvůrci vyžívají v hromadným vraždění slušných, sympatických a někdy dokonce politováníhodných lidí. Je to na mě celý zbytečně bezcitný, akce taky není žádná hitparáda a přitom to jiný věci nenabízí. Tohle je ztráta času, radši se jdu naučit pletení pomlázky a návrat domů z hospody po třináctým pivu.

Když vám (nejen) v jedné z nejdůležitějších scén hraje Claire de Lune od Clauda Debussyho, tak si to pět vykastrovaných komet zaslouží. Ostatně, když toužíte u akčňáku sami vykostit záporáky, tak to nemůže dopadnout špatně.

Kdyby vynalezli film jenom kvůli tomuhle snímku, rozhodně to nebylo zbytečně. Mystické podobenství lidské existence s hudbou a prožitkem tak nádherně éterickými, že vás to po všech směrech zasytí i těsně před zabíjačkou. Inu, prostě jeden z nejlepších, ne-li nejlepší z evropských filmů.

Předem mého textu bych rád řekl, že plně schvaluju ruskou výhybku od SSSR k pravoslavnému carskému Rusku, které mělo sice mnoho problémů, někdy krvavých, ale proti totalitnímu Sajuzu, vytrhávajícímu celkem úspěšnou kulturu z kořenů a min. 60 milionama obětí (jen během 30 let) to byla procházka Ulicí v růžové zahradě. Tenhle film má ale dva hlavní problémy. Ten první je, že z drsného bělogvardějce, který si v případě potřeby vymáchal ruce v krvi desetitisíců, dělá mesiáše dnešního Ruska. No, hrdinu těžko vyrobíte jen přes růžové brýle v době internetu, kde vám po pár klicích naběhne postřílení každého desátého muže v rebelujících vesnicích, nebo úkladné vraždy stovek politických oponentů, překážek na cestě k absolutní moci. Ne, že by se rudí nechovali mnohem hůř, ale asi souhlasíte, že to není zrovna na svatořečení. Druhý problém je struktura a dramaturgie filmu, která je vzrušivá leda když očkem šilháte po plakátu Táni Pauhofové. Jednotlivé scény mají něco do sebe, ale když na konci ty slabošské československé legie (tehdy asi nejlepší vojáci na bojišti), co nemají pochopení pro obětování se na oltář nevlastní matičce Rusi, vydají Kolčaka k popravě rudým, srdce vám to nezlomí. A to ani milostná zápletka, která má méně šťávy než pomeranč z Kauflandu. Z kvalitnějšího soudku zase byly akční scény, ačkoliv i tady jde lecos vytknout. Nu vot, film to není špatný, snad i užitečný, ale mohlo to být mnohem, mnohem lepší.

Spolu s 96 hodinami a Bournem je to výkladní skříň moderního akčňáku. Když se vám podaři docílit toho, že publikum bytostně nenávidí ty chlapce na odstřel a přeje jim co nejvíc Neslušných návrhů od Věry Bílé, tak máte z půlky vyhráno. Přidejte důvod proč bojovat (fešný děvče), uživatelsky příjemné prostředí pro pedofilní Obergruppenführery, něco aktuálnosti a prvotřídní akci od dobrého řezníka....no a máte spektákl jak Sylvestrovskou vopici. Aneb jak nám veterán Sly ukázal, kterak se točí akční filmy.

No, když tu jeden z prvních komentářů po americku hlásá "Popelka meets Mrazík meets ČT", tak je to dobrá odpověď na otázky ohledně nižší kvality českých pohádek let porevolučních. Prostě ztrácíme sami sebe. Tahle pohádka byla ale hodně nadprůměrná a mimořádně mi sedla. Příjemné obsazení, triky, jímavý i vtipný příběh (předloha je ostatně velmi silná), fantastická Brzobohatého hudba a zasněžená atmosféra zimního venkova (moc zimních pohádek nemáme) zahřály jako svařáček na staromáku. To snesu i nějaké ty drobné vykradačky a ten Vojtek mi taky moc nevadil. Proto dávám sice slabších, ale patero betlémských hvězd.

Po druhém zhlédnutí zvyšuju na pět hvězdiček. Lepší pohádka tu nebyla od bledě rudých let osmdesátých. Krásné zasněžené exteriéry, krásné barokně/renesančně/gotické interiéry, příjemné výkony vyladěného hereckého ansámblu a vybroušené dialogy pro všechny věkové a krevní skupiny. Možná jen triková stránka by chtěla trochu doladit, ale nic zásadního. Strach je prostě borec a tahle Konášovic hříčka na motivy Boženy Němcové se může právem zařadit do našeho zlatého pohádkového pokladu tuzemské výroby. A pak že to nejde.

Škoda, že moje nadšení prvním a třetím dílem už spláchnul čas a prášky od vietnamců, takže teď to vypadá, že jsem kvalitnější příběh vymyslel během harašmentu v devítce základky. A určitě jsem si tehdy víc vyhrál s akcí. Ale zabavilo to, takže slabá trojka, podpořená dvojnásobnou smrtí Michelle Rodriguez.

Víc, než nějaký tendenční kecy tvůrců tohoto pořadu, mi to v něm osvětlila jakási aktivistická černošská spisovatelka. Ta nadávala na Bona a Geldofa, že jejich naprosto zásadní pomoc při záchraně životů milonů lidí při etiopském hladomoru, nebo velevýznamná angažovanost při odpouštění obrovských afrických dluhů (které by ty státy nikdy nesplatily a nemohly se tak normálně rozvíjet), je zbytečná, povrchní, bere legitimitu skvělým africkým vůdcům a celkově nic neřeší. No, jestli jsou takhle vymletý i ostatní afričani, tak asi fakt ne.

Tomu říkám láska k řemeslu. Jsem okouzlen a nadšen, jako když jsem kdysi dostal první mobil s kamerou a nahrával na něj improvizované akční scény z vlastního pohledu - se střílením do polštářů a krvavými masakry čínských plyšáků. Kamera, režie, výprava, hudba, herci, nápady, návrat ke kořenům...éthéré.