Mallinali

Právě se koukám na bitvu u Alesie mezi Caesarem a Vercingetorixem. Celou dobu se řeší, jak Římané řežou Galy z dvou prstenců opevnění, což se asi šestkrát popíše jako geniální. A co při tom ukazujou komixové animace? Jak se vůdci řežou někde na planině (!!!) s jedním či dvěma nepřáteli, mají kolem sebe dost prostoru aby promakali parádičky a maximálně v pozadí je vidět ono opevnění či Caesar (opět neplešatý) jak z něj shlíží. Co se faktů týče, zaznamenal jsem jednu dvě zajímavé informace (romanizace Galie byla ku prospěchu všem, narušování zásobování jednotek) a pak ten zbytek... překousnul jsem neustálá přirovnání k americkým válkám, nepřekousnul jsem naprosto chybnou zbroj a zbraně vojáků, nepřekousnul jsem třeba informaci o tom, jak se Galové v noci schovali v lese u opevnění, když na stavbu onoho opevnění padly všechny lesy v okruhu desítek kilometrů daleko, prskal jsem smíchy když pan profesor přesně vypočítal mrtvé Germány na 430 000 (on je fakt nikdo přesně nepočítal, navíc údaje starověkých historiků bývaly nadsazené či jenom symbolicky nahozené) a průběh celých bojů s Germány úplně zblbnul...a tak by se dalo pokračovat. Třešničkou na dortu jsou pak Hannibal a jeho otec Hamilkar Barkas, zrzaví Kartaginci, zobrazení jako černoši. Celkově je v celým seriálu strašně vtipný, jak z pár útržkovitých nejasných informací s často rozpačitou vypovídající hodnotou (Zápisky o válce galské byly Caesarem zamýšleny jako oslava sebe sama, Bible je taky zaměřena jinak než jako historický pramen...) dokáží páni odborníci dělat naprosto jednoznačný a jedině správný závěry...inu fantazii se při pravidelně chodících tučných šecích prostě meze nekladou. Takže módní vlna vizuálních filmových atrakcí v dokumentech je zatím tragická.

Tenhle dokument přináší komplexnější pohled - střet Octaviana s Agrippou a Marca Antonia s Kleopatrou jako rozhodování o dalším směřování antické civilizace - na svobodný latinský Západ nebo na orientální helénistický Východ? Zásadní rozhodnutí, zásadní důsledky. A do toho herci mluví skutečnou latinou...

Jak už jsem napsal u Dějin světa, je tohle další masivní velkorozpočtový aušus britské produkce. Historicky u toho nesedí ani kostýmy, ani velká část dějů, ani většina motivací a souvislostí, ani odborník co to nemůže dokoukat. BBC v posledních deseti letech sází na jeden módně politicky angažovaný paskvil za druhým. Diváky už dávno nechce vzdělávat, ale zblbnout, jenže ti si to většinou nějak ne a ne uvědomit, naopak slýchám samou chválu. Ale tak chápu, když na ostrovech své epické a nákladné "dokumentární" scény nezatěžují něčím tak nudným, jako je historická přesnost a logika, to se prostě musí líbit. Pokud chcete hezké masivní bitvy, pusťte si na youtube filmečky z příslušné série Total war. Grafiku mají skoro stejnou a aspoň si nehrajou na rekonstrukci skutečných událostí. A pokud chcete kvalitní a vizuálně zajímavé dokumenty, pšenka vám pokvete spíš ve Francii. PS: Z Attily, malého hunského skřeta s výrazně mongolskými rysy udělat evropskýho metalistu, to je prostě lahůdka - jistě pečlivě zkonzultovaná s těmi soudobými historiky.

Takhle nějak vypadá "der Überfilm". Za 17 let ještě nikdo nenatočil nic, co by se mu alespoň přiblížilo. A předtím taky ani jednou.

Téda, to muselo dát práce. A přitom taková blbost... Asi tohle byla první myšlenka, která mě napadla po shlédnutí prvních čtyřech dílů tohoto seriálu. Monstrózní cyklus BBC je vlastně takový sled více či méně důležitých historických událostí bez kontextu a jen s minimální provázaností. Jako vyučený historik jsem měl navíc trochu problém, že je sice každá druhá informace zajímavá, ale každá třetí chybná, každá čtvrtá zavádějící a každá pátá, šestá, sedmá, osmá, devátá a desátá úplně vycucaná z prstu. Abych to tu všechno uváděl na pravou míru, to bych si musel vzít předčasnej důchod, ale aspoň pár ochutnávek informační hodnoty dnešní historické produkce BBC: 1) Když jsem se dozvěděl že indický(Maurjovský) král Ašóka a budhismus dali impulz k moderní mírové mezinárodní diplomacii, tak jsem se málem udusil nanukem typu Ledňáček. Moderní diplomacie vychází z křesťanského pojetí univerzální lásky k bližnímu, z tradice evropské diplomacie, především té ponapoleonské a hlavně z obrovského civilizačního šoku první světové války a jejích následků (druhá světová atd.). Myšlenka, že světoví státníci první poloviny 20. století listují budhistickými spisy a historií britské kolonie z třetího světa, to je prostě úlet. 2) Když Cézar tokal s Kleopatrou, bylo nejen v dějích, ale hlavně v maskách, kostýmech a uniformách skoro všechno špatně. Cézarovi legionáři měli kroužkové či šupinové brnění, nikoliv článkovaný pancíř typu Lorica segmentata. Ten přišel až o skoro sto let později a ani pak ho neměli všichni. Já chápu, že v londýnských studiích k zápůjčce jiný neměli, ale od BBC bych čekal trochu víc. 3) Ve čtvrtém díle jsme se dozvěděli, že Evropa stála za pendrek, dokud nepřijala islámské vědomosti a neutekli tam učenci z Byzance před Turky. To je ovšem naprostá účelová volovina. Většina evropských vynálezů byla evropského původu v čele s knihtiskem, stačí třikrát kliknout do googlu. Evropa nebyla myšlenkově ve středověku vůbec tak blbá, naopak tehdy vznikly univerzity a odloučila se moc světská od moci duchovní! Bylo to docela plodné jednotné konkurenční prostředí. Samozřejmě se znalosti přebíraly, učenci přijímali a evropskému rozpuku to přilepšilo. Ale tím, kdo stojí za úspěchem Evropy není Islám (to by došel k průmyslové revoluci on, jenže on šel pozpátku...) ani imigrace chytrých, ale aktivní křesťanství západního typu, které na rozdíl od Islámu vytvořilo kreativního jednotlivce, myšlenku pokroku, svobodnou vůli atd. plus církevní organizace, která ty antické vědomosti během staletí nájezdů a zmatků zachránila spolu s celou kulturní Evropou a dále je rozvíjela. Proto ten "temný" středověk končí evropským objevováním světa a renesančními skvosty. Je příznačné, že tvůrcům nestály za zmínku ani unikátní gotické katedrály, fenomenální maximálně odlehčené vzdušné stavby, slohově úplně originální, neuvěřitelně technicky i realizačně náročné. 4) Leonardo namaloval Poslední večeři díky spojení antické vzdělanosti a islámských znalostí? Jakože cože? To je product placement Saúdské Arábie? Naprostý historický nesmysl, který lže o vývoji evropského umění a společnosti a dělá je prakticky nesvéprávné bez vnějších vlivů, které strašlivým způsobem přeceňuje. Smutné. Poslední dobou se ukazuje, že když to v BBC není o přírodě nebo o druhé světové válce, tak je nutné čekat politicky angažovaný paskvil. Měl mě už varovat aušus jménem Válečníci.

Trochu rychle to skončilo bez zmínění rozpadu Rakousko-Uherska či Osmanské říše a některé věci, třeba proměny uniforem z barevných na maskované, které byly přitom na začátku nakousnuté informací o stejně vypadajících uniformách jako za Napoleona III., tu vůbec nezazněly. Ale zase je to koncept subjektivního pohledu francouzského vojáka, takže se to dá omluvit. Našlo by se i pár dalších drobností, třeba nezmínění španělské chřipky, ale jinak mě to semlelo jak degustace v bordelu. Ta válka, která stála 17 milionů životů, zničila skvělou optimistickou Belle Époque kdy Západ převálcoval a přitom civilizoval svět a která způsobila další revoluce a války v čele s Druhou světovou a Studenou a z velké části zformovala i dnešní dobu, je tu podaná v celé své dekadentní kráse a krvavé zbytečnosti. Francouzi to po svých druhoválečných Apokalypsách zase dokázali a natočili téměř dokonalý dokument. A Táborský standardně vynikají průvodce.

Vždycky když zapochybuju o tomhle filmu, vzpomenu si na závěrečné připomenutí Aenease, mytologického to předka věčných Římanů a tím vlastně i dnešní Evropy. Dál oceňuju samozřejmě souboj Achiles vs. Hector (alias Hectorovo setkání s osudem), řadu dobrých charakterů, pár dobrých pokeců jako mezi Priamem a Achilem, ale taky sice dobově metrosexuálně nevěrohodnou, ale možná právě proto skvěle frackovitě charismatickou postavu Achila. A je toho víc, i když někdy to ignorování kultovní Homérovy předlohy bije do očí - Achiles za hradbama Tróji, nepřeživší Meneláos a Agamemnón, dobytí Tróje za cca 14 dní, nebourání hradeb atd. Taky bitvy jsou dost nepřehledný a někdy jsou za hranou kreténismu - jako když v řezajícím se mnohatisícovém davu všichni čekaj jak dopadne souboj Achiles/Patroklés vs. Hector. Není taky med, když pěkné tóny soundtracku přejdou do nesnesitelného éééééééééééé, parodujícího brždění starýho vlaku...ale co, ctihodný Eduard Petiška by to sice asi nerozchodil ani klystýrem, ale já čím to vidím častějc, tím to mám radši. A jsem fakt rád, že se Petersen neznemožnil na tomhle filmu, ale až na Poseidonu.

Zhruba do první třetiny nápaditý a zábavný film. Od Itálie dál to je ale blbý jak veganský sádlo. Hydra, která dost vymaštěně vytlačila celou druhou světovou válku, je adeptem na nejhoršího komixovýho záporáka (i když by asi stejně všechny tři stupínky pro vítěze brali X-mani).

Když při vraždě echt důležitý postavy natuti víte, že neumřela a že vám jejím automatickým oživením zkazej poslední část filmu, tak to není pro Marveláckej vesmír dobrý vysvědčení. To samé v bledě modrém platí o Winter soldierovi, kterým se prostě musel stát ten jediný, kdo z Kapitánova týmu umřel v minulém díle, anžto jeho kámoš... A když vám k tomu naservírují černocha s ultratrapnejma nerezovejma křídlama, kterýho ty nejvražednější stroje na světě nemůžou sestřelit ani za zlatý prase (ona zasáhla pozitivní diskriminace i protiletadlové kanóny?) a dokonce pocukrují návratem největšího moru prvního dílu - dementní Hydry jež zastínila druhou světovou - tak to věru zážitku nepřidá. Je toho samozřejmě víc, třeba za celou dobu nikoho nenapadlo - přes několikanásobné pomrkání - zeptat se Iron Mana a Redford byl průhledný padouch od první věty. Počty mrtvých byly taky přes čáru, na konci to vypadalo, že při záchraně umřelo víc lidí než Hydra plánovala zabít. A potěšilo by mě, kdyby někdy banda Avangerů řešila jiné protivníky, než "překvapivé" zrádce z vlastních řad, nebo emzáky. Ale zas to zabavilo, občas i mile překvapilo a i když závěrečná bitka byla digitálně sterilní, řežba v ulicích byla vyložená chuťovka. Taky Scarlett v zrzavém provedení je konečně šťabajzna a celkově mě postava Kapitána Ameriky překvapivě dost baví (závěrečná snaha o záchranu kamaráda byla vážně dojemná). Úsměv vykouzlila i návštěva muzea a potěšila i relativizace Shieldu. Přes to všechno mě malá dávka koulervoucnosti, nápaditosti, logiky a hlavně odvahy nedovolí dát lepší ohodnocení. Ale i tak je to o hvězdu lepší, než minule. Tak snad příště.

Já zřejmě zmorfoval už v deseti, protože tohle jsem odmítal už coby děcko. Připadalo mi to neskutečně dementní a moje fantazie už tenkrát ukazovala násobně větší kreativitu než tvůrci téhle ikonické televizní žumpy. To není zas tak velká sebechvála, když si uvědomíte, že kreativnější byli i pokusní orangutáni v testech vlivu LSD na zrzky. No a po těch letech, kdy vlasy prořídly, pivní mozol narostl a zkušenosti s ženami se zvýšily z nuly na dvěstě procent (díky Bohu za Taneční a Mazurku) je moje opovržení tímto dílkem stejný držák, jako moje modloslužebnictví vůči Starýmu Škopkovi.