LeoH

Za okradení a následnou šikanu nebohého živnostníka by si krtek tentokrát zasloužil poslat do odpadu, ale štika se povedla – podle strnule zavilého tahu na kořist bych tipoval na příbuznou žraloka z Čelistí a taky jsem se jí tak jako dítě bál.

Výborně navybíraná dobová muzika jako průvodce historií – a nenudí, i když hraje furt. A vůbec se nemusí předstírat, že hraje z rádia (srv. Hořící keř). — Neromantizovanost těší – úplně jiné kafe než pozdější Skrytá identita. Opravdu si teď umím představit, že se člověk může účastnit všeho toho svinstva a připadat si u toho jako „goodfella“. A přitom se to vůbec netváří jako nějaká smrtelně vážná zlořády tepající analýza, jako leccos, co přišlo potom. — Navedl mě sem Woody Allen - není se co divit, že je to jeho oblíbenej film, ale on sám ty typický rodinný sešlosti a židovský humory umí ještě líp.

Tolik krásných způsobů použití pro neznámou věc - proč u toho ten krtek místo radosti z vlastní fantazie pořád fňuká? A proč fňuká nejvíc, když zvířátka nechtějí jako ovce stavět u jeho „zákazu vjezdu“? A pokud mě uši neklamou, Bohdalka si právě začala po domečku ovčí babičky, broučí pasece a pařezové chaloupce obšancovávat další území :-(

To je úplně dojemný, když někdo takhle doopravdy řeší, odkud se bere krása, v jakém poměru se má k čistotě apod. A když se přitom nikam nespěchá a hraje u toho Mahler.

Policejní výslech mrože a „Jo že máme dělat, že verlyba není?“ – medvědi si v druhém roce normalizace a dočasného pobytu bratrských vojsk docela troufali a já za to zpětně odpouštím Filipovskému, že není Deyl, i když mi jako klukovi bylo z těch uniforem divně. Mým dětem už to ovšem bylo jedno, ty o pětatřicet let později spokojeně pokřikovaly z nočníku: „Já hlásim, že u Kolína sedim!“

Napoprvé mi tenhle kříženec Rosemary's Baby a Angel Heart připadal skoro prostoduchý, ale když člověk pár let otročí profesi, stoupá na existenčním žebříčku a občas u toho zanedbává své blízké, začnou ho podobné motivy oslovovat – ani nemusí být špičkový právník s egem přes půl kontinentu a jeho vlastní jízda do pekel se nemusí odehrávat ani na Manhattanu, ani v osobní režii Satanově. Navíc je mi sympatické, že se tu s hororovými rekvizitami spíš šetří a většinu času se hraje na atmosféru a náznaky. Závěrečný zvrat nejdřív působí jako tisíckrát omleté klišé, které ovšem definitivní pointa lišácky pootočí. Nakonec pro mě vlastně větší zásah než to Rosemaryino děťátko.

Vodu, vodu… – neuvěřitelný ušní červ.

Tom a Jerry mojí generace, pomalejší, zemitější, místy dokonce inteligentní. Půvabná přehlídka starých ruských šlágrů v soundtracku. Díly od osmdesátých let dál ale ze všeho nejvíc připomínají vyšeptalého imitátora Elvise ve flitrovém oblečku na předraženém plese pro burany.

Jmenuju se Annie, byla jsem s Dalem a Laurou. Hodný Dale je ve vigvamu a nemůže ven. Napiš si to do deníku. Jak mi tenhle krátký monolog panečku kdysi dokázal zrychlit tep. Když se teď nemožné stalo skutkem a Lynch začal připravovat nové díly Městečka, nějak mi přestalo vadit, že FWWM neobsahuje takových nápověd víc, naopak mi začalo připadat, že vazby na seriál jsou málem nadbytečné, z povinnosti, že by mě ten sešup jedné hříšné dívčiny na nejčernější dno zoufalství s jiskřičkou naděje dokázal uchvátit i bez nich. Ani půldruhá hodina vystříhaných scén z boxu The Entire Mystery mě tím pádem nesejmula tak, jak by se asi stalo dřív. — Al Strobel alias Mike čili Jednoruký muž tvrdí, že tenhle film je třeba vidět čtyřikrát, aby člověka zasáhl naplno. Počtvrté to pro mě bude příště, tak uvidíme. (Dodatek – květen 2016: Tak nic, plný zásah se nekonal, víc už toho tam pro mě asi není.)

K exotické fauně přistupuje krtek systematicky: savcům a plazům vleze na záda, ptákům uniká ze zobáků. V závěru lekce politiky pro všední den – mocné si nakloníme drobnou úsluhou.