andrii

Tady jsme jen my, v hrudi rodné hroudy. V prostoru o krychlovém výměru. Robinsoni mezi čtyřmi stěnami. Tam venku prý totiž... neexistuje bytí. Až ale po očku p(r)ohlédne za práh. To bude zápřah světla, na dění denní tmy. Podlehne nepokoji, posttraumatickému roji, než se postaví vnitřnímu syndromu "nostalgie" pavučin v komůrce života. Tváři třinácté komnaty. Udělí milost minulosti.

Ten, který není skoupý na charisma. Pouští se, "přes kopce," zlomit soumrak, který losuje. Z měsíčního prstence zvěrokruhu. Pochroumané. Protne uhelným závojem. I když sám, sem tam, koupí rány, skopí kupící se máry. Soptící tep kopaček, christieovský výkop sešlostí smutečního věnce. Neklopýtne u poslední sankce.

Svlaž, žákyně, hlavu vzpurnou, plnou bažin. Není nad letního muškaře, mušketýra od leknínů, když první motýl nelenil, odletěl.

Goyovy příznaky má. Hvozd umrlčích hvězd. Sépiový hadí hod, vran čerň. Grimmovsko-andersenovská tklivá stopa. Psota pokušení těl. Kalná, sytá elegie. Tlí výstřední síly tam, kde boschský poryv zametl, zalehl zem.

R. De Niro má, licenci na mračné, prášné lí(m)ce. Vyřídilku, jako rychlý šíp. Trubadúr vrásek dne, úlu šedých můr. Je lžící maggi(e) v "ešusech," plných newyorského deště, kaluží plenéru. Šper(há)kem, chvástalem. Rarachovitým recepčním plevelného, rozběhnutého, rozbahněného území.

= nesmrtelný polibek. Nektar, paprsek. Za letu květů, v hájoví perleťových holubic. Les(k) přirozenosti nadpřirozených. Proti havraním markýzám, mrazu, úhoru. Saním nečasu. Marám gotické nicoty. Vetřelci - rohatci. Nelidovi. Vládci z blat. Katovi máje, rajských man, který snesl svou sinou, spalující touhu draculovských výšin, netvora "de Sade,"  na jímavě bájné údolí cukrových vat.

... o dlouhém kouři mrakomorů v oblecích. Tabákových kabátníků, týmu hlavounů, až po paty v oblacích dýmu, a to se těžko vydýchává.

Před megafonem "mravenečci." Série férií z flakonu filatelie formel, fáborek. Ryk barev a vůní. Iluzí, fouknutých do diváckých flotil.

Kněžna, s něžnou, na pláních karátových. Plane pro fantazie, v nichž problikávají orientální karamely. Jen tak oklame napadané kameny do dlaně, u studených kamen.

Na krátko. Niternou kanapkou. Byla vánkem, byla kapkou. Balerínou, rozmarýnou stříbrného třpytu ze střepů pudřenky masek.