mat.ilda

Radím rychloposuvem, u výjevů z přírody normálním chodem, neboť ona jediná zde stojí za pozornost - pokud ji budete schopni udržet... ty dvě můry s prohozenými rolemi ovšem vyjímaje. Jinak pro entomology... zkrátka o havěti.

Vrah jako narušitel rovnováhy mezi policií a galérkou, to se často nevidí. Langova poctivá pátračka podle indicií i vzácný případ spolupráce podsvětí nazapřenou, novátorské vychytávky, komiksové stínohry, lidový soud v režii kriminálníků, čerpajících ze svých bohatých zkušeností, emotivní vrahova zpověď i obhajoba řízená etickým kodexem... "M" není jen tak obyčejnou kriminálkou, ale i obrazem doby - stále živými dilematy se však zároveň stává aktuální a tím i nadčasovou. K diváckému zážitku už nezbývá, než popřát ostrý obraz, čistý zvuk a nekuřácké prostředí ;-)

Klasické staré filmy jsou fajn... nečíhají na mě nemilá experimentální překvapení, jen čistý příběh, smysluplné dialogy, jasný konflikt pro výstavbu zápletky a samozřejmá pointa... za tyto jistoty se pravda platí určitou naivitou, specifickým stylem herectví, archaickými výrazy - vše se však dá vyvážit odérem nostalgie i černobílým obrazem, prostě - stačí se jen divácky přizpůsobit. A Scream of Fear mimoto nabízí krom osobité atmosféry a "obvyklých" žánrových chytáků ještě i přídavek v podobě faktického překvapení, označení klenot se však určitě zdráhám použít.

Ujetá hudební adventura pro pokročilé hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně noci... Já osobně bych tedy obří hlavu narazila spíš Gleesonovi (nic proti němu), než Fassbenderovi, jinak se ale cítím zatlačená do svých nejzazších koutů, abych tam našla jedno velké ponaučení - necpi se, kam nepatříš. Poslední Fassyho výstup, jakož i song, se nedá nazvat jinak, než jazykově vytříbenou katarzí ;-)

Samé příhodné názvy dneska - film Packala Chaumeila - Dlouhá cesta dolů - a já jen dodám, že sakra velkým šupem. Totální faleš s otravnými postavami, ošoupaným námětem, slabomyslnými dialogy a nulovým vtipem... zkrátka - k   n e p ř e ž i t í! Vhodné pro sebevrahy, ale bude to bolet.

Docela perný víkend pro osobu v depresi... ale jo, díky prožitému a velmi uvěřitelnému výkonu Marion Cotillard se stáváme téměř přímými svědky ponížení prosebnice (pro pár hypotečních zlaťáků), ale i rozpaků oslovených... Mnohokrát zde padne - zkuste se vžít do mojí situace - a tady ta možnost skutečně přichází v úvahu, aniž by byla prázdnou frází, především díky autentické formě, která kupodivu nenudí, i když beru v potaz, že na červené tričko s mašličkama a bradavici na zádech jsem byla nucená dívat se tak dlouho, že jsem je málem přijala za vlastní ;-) Nicméně, další počin bratrů Dardenneových u mě ani tentokrát nepřekročil hranici lepšího průměru.

Není nad to, když zjistíme, že ani ostatní nemají na růžích ustláno, chce to jen přestat se litovat, zahodit seznam, komu chci před dobrovolnou smrtí naplivat do tváře a prostě jen začít žít - s vědomím, že všechny příčiny mají své následky, ale některé mohou být i chtěné... Žádná pecka, ale taky ne propadák, jen ještě nejistým rukopisem psané drama s některými nevhodně komickými postavami, zajímavé především obsazením Seanna Williama Scotta v solidní poloze a ozdobným, příjemným zjevem Olivie Thirlby.

Hollywoodská sebranka v koláži ne tak docela nemožných rolí, to je na tom právě to vtipné :-)

Běloruské starosti na Judovu hlavu... Tak trochu mimosmyslové vnímání v praxi mírní krátké potěšení z přítomnosti Juda Lawa ♥

Škoda, že Russell Crowe není jasnozřivý jako jeho Joshua, byl by zavčasu zvěděl, že přes režii cesta naděje nevede a nemusel tak vzniknout snímek... inu, takový jalový, jakož i sám výkon v sebeobsazení, budící zdání poznávacího exotického výletu po válečných bojištích, spojeného s milostným pomrkáváním na krásnou muslimku spíš, než zoufalého se vyrovnávání s těžkými rodinnými ztrátami. Nuda a nezúčastněnost se pod líbivě zbarveným osmanským nebem zasnoubily s klišé a kýčem... Příště bych prubla ještě věštbu z kávové sedliny, Russelle. A tu kávu bez cukru, prosím.