jerrik7

Tenhle film mne trochu rozčílil. Pět intelektuálek si stěžuje na to, jak jsou muži nepoužitelní, neschopní a nesnesitelní a jak jsou ženy diskriminované. Spisovatelka, režisérka, novinářka, psycholožka, umělkyně. Nic proti ženám těchto kvalit. Velmi si jejich práce vážím. Ale jejich soukromé příběhy, rodinné a osobní problémy, nejsou typické pro drtivou většinu žen. Kdyby se kterákoli z aktérek filmu vdala, vykonávala všední povolání kadeřnice, prodavačky, účetní nebo učitelky a měla děti a manžela, byla by nejspíše šťastná. Kdyby si vybrala nevhodného životního partnera (VŽDY si vybírá žena - to je dáno přírodou), možná by také byla nešťastná. To ale není apriori vina neschopných a nemožných mužů. Pro intelektuálky podobné těm z filmu je nalezení vhodného životního partnera mnohem složitější. Každopádně plakaly na špatném hrobě. Typické jsou obzvláště dvě z nich. Spisovatelka Alexandra Berková vyrostla v rodině studené, sobecké, afektované, intelektuální novinářky a dirigenta symfonického orchestru, ze které si do života přinesla nepřekonatelnou zatrpklost. Novinářka a šéfredaktorka rómských novin Romano nevo ľil, Denisa Havrľová - „Novinárka, ktorá otvorene priznáva, že začína pochybovať o zmysle svojej práce, aj o tom, či si za svoju situáciu nemôžu predovšetkým Rómovia sami. ... aj preto je dnes jej život jedno veľké prázdno.“ Jsem si jist, že kdyby tato velmi sympatická mladá žena ve svých čtyřiceti letech nežila sama jako kůl v plotě, nýbrž měla životního partnera, utírala dětem prdelky a starala se o manžela, rodinu a oheň v domácím krbu, byla by šťastná. Po přečtení těchto řádků mne - nechutného mača, feministky rozcupují na kousky. Nejsem mačo. Jsem přesvědčen, že emancipace ženy spočívá především na právu BÝT ŽENOU, nikoli v právu podobat se mužům.

Jsem nadšen, že se pan Kosatík a pan Sedláček do tohoto díla, do seriálu České století pustili. Velkolepý a krásný film Otakara Vávry „Dny Zrady“ jsem z původních 5* udělených v mladickém nadšení přehodnotil na „Odpad“ poté, když jsem pochopil, že ten film je nechutnou, lživou propagandou Komunistické strany Československa. O to víc nám chybělo něco, co právě realizují pan Sedláček s panem Kosatíkem. Zdrcující kritika mnohých, že Sedláčkův a Kosatíkův seriál je pouhá „přehlídka mluvících hlav “ nebo „šustění papíru“ a že „o atentátu jsme se příliš informací nedozvěděli“, „mrzelo mne, že neukázali ten atentát“, nebo že „film by měl příběh ukazovat, ne vyprávět skrz dialogy“, mne nedokáže otrávit. Vždyť ten seriál nemá ambici vyprávět naše dějiny uceleným způsobem ani dokumentární formou ani formou „pohádek Aloise Jiráska“ ani davovými scénami nebo krvavými bitvami třeba na Dukle. Jsou to zajímavé vhledy do zákulisí, soukromí, motivů a psychiky klíčových postav našich dějin. Předpokladem je, že divák o našich dějinách už předem hodně ví. V opačném případě bude asi zklamán.

Jsem nadšen, že se pan Kosatík a pan Sedláček do tohoto díla, do seriálu České století pustili. Velkolepý a krásný film Otakara Vávry „Dny Zrady“ jsem z původních 5* udělených v mladickém nadšení přehodnotil na „Odpad“ poté, když jsem pochopil, že ten film je nechutnou, lživou propagandou Komunistické strany Československa. O to víc nám chybělo něco, co právě realizují pan Sedláček s panem Kosatíkem. Zdrcující kritika mnohých, že Sedláčkův a Kosatíkův seriál je pouhá „přehlídka mluvících hlav “ nebo „šustění papíru“ a že „o atentátu jsme se příliš informací nedozvěděli“, „mrzelo mne, že neukázali ten atentát“, nebo že „film by měl příběh ukazovat, ne vyprávět skrz dialogy“, mne nedokáže otrávit. Vždyť ten seriál nemá ambici vyprávět naše dějiny uceleným způsobem ani dokumentární formou ani formou „pohádek Aloise Jiráska“ ani davovými scénami nebo krvavými bitvami třeba na Dukle. Jsou to zajímavé vhledy do zákulisí, soukromí, motivů a psychiky klíčových postav našich dějin. Předpokladem je, že divák o našich dějinách už předem hodně ví. V opačném případě bude asi zklamán.

Trápí mne, že v povědomí mnoha Čechů je náš protektorátní president Dr. Emil Hácha zapsán jako negativní, někdy až kolaborantská osobnost. S tím zásadně nesouhlasím. Pokládám pana presidenta Dr. Emila Háchu za hrdinu. Slovy uživatele Enšpígl: „Vést odboj z Mosky nebo Londýna je považováno za hrdinství, ale zůstat zcela osamocen v situaci kdy po naši zemi pochodovaly holinky záhuby a označit toto "zůstání" za kolaboraci ??“ Hácha byl náš špičkový právník, odborník na anglosaské zvykové právo a mezinárodní právo a od roku 1925 byl presidentem Nejvyššího správního soudu do kteréžto funkce byl jmenován presidentem Masarykem. Jeho kvality byly oceněny i členstvím u haagského rozhodčího soudu. V roce 1938, ve svých 66 letech, se už velmi těšil na důchod a své literární záliby, překlad poezie z angličtiny. 13. května 1945 byl Emil Hácha zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. června 1945 zemřel. Pokládám to za národní ostudu. Jak přiznal i poválečný Národní soud, od ledna 1943 byl Hácha těžce nemocný sklerózou a nebyl odpovědný za své činy. V roce 1943 už mluvil i jednal zmateně, ztrácel paměť i pojem o čase, nevěděl, co podepisuje, a leckdy se při jídle ani nedokázal trefit lžící do úst. Od počátku roku 1944 byl většinou netečný a nikoho nepoznával. Dr. Emil Hácha byl jednou z nejschopnějších a především nejslušnějších osobností první republiky. Kéž bychom dnes měli takové politiky.

Je smutné, že se takoví šikovní herci jako Menšík, Sovák, Janžurová a zástup dalších špičkových českých herců museli takhle ponižovat. Ale právě kvůli těm výborným hercům a výborným lidem nemohu film úplně zatratit.

Nemám rád Miloše Formana. Vyžívá se v trapných situacích obyčejných, zejména venkovských lidí. Co je ale vážnější, většina jím točených trapných scén je sprostá nadsázka snažící se tyto lidičky zesměšnit. Bez Formanovy nadsázky a jeho zákeřné snahy o nezvyklý úhel pohledu by většina těch scén až tak trapná nebyla. Formanovi obdivovatelé pak píší nadšené komentáře typu „Film jehož děj pouze posloužil k ukázce malosti českého člověka.“ Rozhodně nepatřím k těm, kteří by byly nějak zvlášť hrdí na to, že jsem Čech. Přesto se ptám: Co to je „malost českého člověka“? Německý, belgický nebo třeba americký člověk není malý?? Autoři takových komentářů by se měli zamyslet spíš nad svou malostí.

Nemám rád Miloše Formana. Vyžívá se v trapných situacích obyčejných, zejména venkovských lidí. Co je ale vážnější, většina jím točených trapných scén je sprostá nadsázka snažící se tyto lidičky zesměšnit. Bez Formanovy nadsázky a jeho zákeřné snahy o nezvyklý úhel pohledu by většina těch scén až tak trapná nebyla. Formanovi obdivovatelé pak píší nadšené komentáře typu „Film jehož děj pouze posloužil k ukázce malosti českého člověka.“ Rozhodně nepatřím k těm, kteří by byly nějak zvlášť hrdí na to, že jsem Čech. Přesto se ptám: Co to je „malost českého člověka“? Německý, belgický nebo třeba americký člověk není malý?? Autoři takových komentářů by se měli zamyslet spíš nad svou malostí.

Příjemná oddechovka. Jen ten konec mohl být logičtější.

Film sice byl pozoruhodný, ale pokud se zajímám o „Pravdivou historii“, raději si najdu text ve Wikipedii. Pozoruhodnost filmu spočívá ve směsi erotiky, poetiky, romantiky a naturalistického sadismu. Erotika se chvílemi blíží (ne)chvalně známému filmu Emmanuelle z roku 1974. To je u filmu o životě venkovanů a horalů na bigotně katolickém Slovensku v roce 1711 absurdní a nic na tom nemění skutečnost, že lidé se vášnivě milovali ve všech dobách. Nikoli však způsobem, jakým se miluje část rozcapené pubertální mládeže v Evropě na počátku třetího tisíciletí. Poetika, staré národní zvyky, kroje, nádherná příroda. Bezesporu věci chvályhodné a zasluhující si připomínání. V tom případě si dokážu představit zpracování pověsti o Jánošíkovi filmem typu „Balada pro banditu“ o Nikolu Šuhajovi. Ve filmu s podtitulem „Pravdivá historie“ bych očekával také pár záběrů na neuvěřitelně tvrdou, bědnou a strastiplnou existenci horalů, která snad občas mladíky dohnala až k loupežnictví. Poetiky a romantiky v tom moc asi nebylo. V tomhle filmu je ale loupežnictví vykresleno bezmála jako povyražení nudících se mladíků. Naturalistický sadismus ve filmu nepříjemně kontrastuje s nereálně idylickým životem vesničanů a s erotikou začátku 21. století.

Vynikající komentář: Maq (http://www.csfd.cz/film/2667-klub-rvacu/podle-rating/strana-74/)