jerrik7

Takhle funguje americká justice? Vždyť je absurdnější než ta česká. Vůbec jsem nechápal reakce soudkyně, prokurátorky ani obhájce. Absurdní dialogy u soudu. Vynikající výkon Edwarda Nortona ani (uměle vydupané) napětí mne nemůže přimět udělit tomu právnickému paskvilu lepší hodnocení. Zdálo se mi, že si ze mne tvůrci filmu dělají srandu. Jediný kdo mi spravil náladu je uživatel Maq když píše "...americký divák spase stejné kraviny, jako ten český - ti i oni jsou k realitě pozoruhodně slepí. Jen si potom proboha nemyslet, že v Ohiu - či kdekoli jinde - se takové příběhy skutečně stávají..."

Někteří zde chválí kritiku „světa novodobého neonacistického svinstva“, jiní tvrdí, že „film vyznel lacinym a naivnim dojmem“, „podbízivá protirasistická propaganda“, „K uzoufání trapná agitka "lidí dobré vůle"“, „snaží se apelovat na city, ukázat, jak je ten rasismus a nenávist vůbec zlá, nacházeje lidskou dobrotu i na nejneočekávanějších místech. Neuvěřitelná porce primitivního sentimentu, slz, prázdných keců...“ Je mi úplně jedno, zda film oslavuje rasismus a fašismus, nebo naopak ukazuje jejich nesmyslnost. Pro mne je film jednou z realistických ukázek, jak bude vypadat naše evropská společnost, pokud vlády okamžitě nezastaví příliv imigrantů na Lampedusu a nepřestanou štědrými sociálními dávkami lákat další a další příliv imigrantů z exotických zemí a kultur. Pohlédneme-li na dějiny všech zemí, všech kontinentů a všech věků, zjistíme, že velká většina všech válek, povstání, krveprolití, masakrů, krvavých etnických čistek, teroristických útoků a pogromů se odehrávala jako následek soužití různých méně nebo více nesourodých národů, ras a kultur. Příkladů by byly tisíce. Krvavé řeže mezi Malajci a čínskou menšinou v Malajsii v letech 1950-1960, Pogromy na Cikány a Židy v Evropě po celá staletí evropské historie, krvavý masakr mezi Chorvaty, Muslimy a Srby v bosenské Srebrenici, masakry v Kosovu mezi Srby a Albánci, stále nenávistnější potyčky mezi Valony a Vlámy v dnešní Belgii, teroristické útoky Basků proti Španělům, nenávist mezi Řeky a Makedoncy v severním Řecku, hořící přistěhovalecká ghetta obývaná přistěhovalci z Magrebu, jako Clichy v Paříži v listopadu 2005 a v dalších velkých městech, opakované drancování v londýnských čtvrtích Tottenham, Enfield, Islington, Walthamstow, Waltham Forest a dokonce i na náměstí Oxford Circus v srpnu 2011, problémy se Sudetskými Němci v době první republiky končící masakry páchané Henleinovci po obsazení Sudet Hitlerem a nakonec masakry a vystěhováním Němců ze Sudet, děsivý osud evropských Židů, který vyvrcholil Osvětimí, masakry organizované židovským státem proti původním obyvatelům Palestiny a odvetné teroristické útoky Palestinců proti Židům. Pokračovat bychom mohli tisíci příkladů. Je tohle všechno rasismus? A pokud i třeba je, potřebujeme si podporou neřízeného přistěhovalectví za každou cenu připravovat v Evropě masakry další? Nestačí nám ty, které už teď opakovaně propukají v metropolích Západní Evropy? Idealisté a snílkové se snaží tvrdit, že to vše je sice pravda, ale že proti tomu musíme bojovat multikulturalismem, snášenlivostí a zásadou „ty po mě kamenem, já po tobě chlebem“. Jenomže realisté všech dob, včetně naší doby nejnovější vědí, že takhle to nefunguje.

Bylo to o Marťanech? Nebo pro Marťany? To nebylo jenom, jak tady kdosi píše „...musíme se nechat pozvat na výroční bál; měli bychom k nám pozvat paní P. se synem; do sousedství se přistěhoval bohatý pan B.!; na středu jsme pozváni k Ypsilonovým; musíme oplatit návštěvu/pozvání na návštěvu blablabla…“ Ti lidé se chovali nějak nepřirozeně. Byli to lidé nikoli pouze z jiného století a z jiné země. Oni byli z jiné planety. Každopádně tam byly pěkné dobové kulisy a kostýmy.

Tak nevím. Westerny jsem myslím míval rád. Ale asi to byly jiné westerny, nebo jsem tehdy byl o několik desetiletí mladší. To pozadí války Severu proti Jihu bylo zajímavé, ale 3 hodiny stopáže je zvěrstvo.

Mrzuté je, že jakékoli hvězdičkování tady (i u mnoha jiných filmů) ztrácí smysl. Stejně jako rád dávám tomuhle filmu pět hvězd, bych mu rád dal i odpad, což jsem udělal po druhém zhlédnutí filmu - viz níže. Obojí moje hodnocení je pravdivé. Záleží na úhlu pohledu. Pět hvězd dávám za realistický popis světa předměstí velkých francouzských měst a jejich obyvatel, který nám přesně ukazuje na jak veselé sousedy se můžeme těšit až Brusel začne „trosečníky“ z Lampeduzy podle kvót spravedlivě rozdělovat do jednotlivých zemí Unie. Odpad bych dal za citové a sociální vydírání, které podle hodnocení a zejména podle komentářů očividně účinkuje na podstatnou část diváků. Nebo je to parodie, ve které snad má prsty Le Penova politická strana Národní fronta? Po šesti letech, 13.4.2020, jsem si film pustil ještě jednou. Nezávisle na prvním komentáři jsem napsal tento druhý: Co se týče černého mladíka Drisse, pravdivých je jenom prvních pět minut filmu. Co se týče postiženého Filipa, jeho bohatství, které nám film předvádí, je výsměchem miliardám obyčejných lidí. V půlce jsem film znechuceně vypnul. Mimo jiné možná i proto, že mezi rokem 2014, kdy jsem psal první komentář a rokem 2020, kdy jsem film viděl podruhé, proběhly události roku 2015 a moje obavy vyjádřené v prvním komentáři nabraly konkrétnější podobu.

Film jsem viděl před 35 lety. Bylo to maso! Vždyť německý název je "Fleisch"

Stejnojmenná kniha je asi nejlepší jakou jsem kdy četl. Film mi dost zkazil dojem z ní. Přesto dávám nejvyšší hodnocení. Film nemůže za to, že nikdy nemůže být lepší než kniha.

Kdyby ten příběh byl vymyšlený, dal bych možná hodnocení odpad. Protože to ale bylo natočeno podle skutečné události, je to něco úplně jiného a stálo to za shlédnutí a zamyšlení. Dávám vysoké hodnocení navzdory tomu, že postava hlavní žalobkyně byla naprosto nereálná. Za to hystericky ironické chování, neskrývanou zaujatost a nepřátelství vůči obžalované by přeci musela být jakýmkoli soudem odvolána.

Komentáře mnohých zde jsou velmi depresívní („Podľa mňa tento film nemal veľmi veľa spoločného s vojenským filmom“ „Na válečný film málo války, na drama málo dramatu… pro mě spíše nuda“, „celkově dost o ničem, pár scén ale fajn je a Mel Gibson se tu činí“). Zdá se mi, že tyhle komentáře psali přesně takoví mladíci, jací v té nesmyslné válce zařvali. Mám obavy, že tihle komentátoři by v příští válce zařvali úplně ze stejné romantické naivity, jako ti z filmu a nic by na tom nezměnilo, že ten podle nich „nudný film o ničem“ mohli shlédnout. Nejspíš si nevšimli, že film není válečný, nýbrž protiválečný. Asi nadbytek testosteronu. Režisérů znám jen málo, amerického, s výjimkou Miloše Formana, žádného. Z amerických herců znám dva. Paula Neumana a Jacka Nicolsona. Americkou herečku neznám ani jedinou (zapřeháněl jsem si jenom nepatrně). Přesto mám tu drzost hodnotit na tomto fóru filmy a mnohé z nich dokonce komentovat. V hodnocení zdejších filmových znalců vůbec nechápu výroky jako: „herec předvádí výborný výkon, byť ještě nedostává až tolik prostoru ...“, „ve filmu zaslouží vyzvednout překrásný hudební doprovod“, „bylo sympatické slyšet ve filmu muziku Jean Michel Jarreho“, „šílená kyberhudba byla jedna z nejhorších věcí, které mé ucho muselo kdy snést“, „naprosto skvělá hudba“, atd. atd. Nezajímá mne zda herec předvádí dobrý nebo špatný výkon, ani zda hudba je dobrá nebo špatná. Hvězdičkami hodnotím zda se mi film líbil, nebo nelíbil. Často vysoko hodnotím film i vyloženě průměrný, když mne zaujalo neobvyklé téma, třeba z úplně jiného kulturně historického prostředí, jako Indie, Thajsko, Kolumbie, Austrálie... Film Gallipoli je toho příkladem. Velmi mne zaujal hlavní hrdina, ten blonďáček, zatímco ten tmavovlasý mi vůbec nesedí a zdálo se mi, že hraje děsně toporně. A hle, blonďáček (Mark Lee) je zcela neznámý australský herec, zatímco tmavovlasý je všemi zbožňovaný Mel Gibson ve své hvězdné roli. A co má být. Film byl úžasný, nezapomenutelný. Pro mne určitě ne díky jakémusi Mel Gibsonovi, nýbrž díky pro mne velmi zajímavému historickému tématu (Australané ve WWI a WWI na Osmanské frontě)

Ve filmu nemám rád „díry“. Tím myslím nenavazující, nelogický, nepravděpodobný děj, nevysvětlené, nepravděpodobné zvraty a podobně. Děj uměle vykonstruovaný, který by se v realitě sotva mohl stát. V tomhle filmu si pachatelé sice perfektně naplánovaly rafinovaný zločin, ale vůbec nenaplánovali dění po zločinu. Tak se spolupachatelka Phyllis dostavila do, s velikou pravděpodobností sledovaného, bytu svého milého Freda krátce po vraždě, běžně si telefonovali do bytu i do kanceláře a v telefonátech se domlouvali o zásadních záležitostech, které byly jasnými důkazy. A činili i řadu dalších diletantských chyb, které by sotva činil i hodně veliký idiot. Samotný plán vraždy byl nesmyslný a v reálu by sotva kdy takto mohl probíhat. Fred ukrytý před vraždou na zadním sedadle auta - kdyby se oběť Dietrichson rozhodl sednout si na zadní sedadlo, což bylo vzhledem k jeho zlomené noze dost pravděpodobné, plán by totálně zkrachoval dřív než začal. Při cestě ze svého bytu po zadním schodišti a zpět a při chození po městě před a po vraždě by byla pouze náhoda, kdyby jej nikdo nepotkal. Stejně tak bylo dost pravděpodobné, že manipulace s mrtvolou kolem kolejí neproběhne beze svědků. Velmi časté schůzky a dlouhé rozhovory v obchodě přímo řvaly nápadností a nedovedu si představit, že by si jich majitel samoobsluhy nevšiml. Snad nejnesmyslnější byl fingovaný pád oběti z vlaku. Byla jen veliká náhoda, že na vyhlídkové terase vlaku seděl jen jediný cestující. Mohlo jich tam být pět. Jakým zázrakem se Fredovi podařilo odlákat cestujícího na malou chvíli právě v okamžiku, kdy vlak projížděl domluveným místem? Stačilo, kdyby se pán nepatrně zakecal. I při rychlosti vlaku 24 km za hodinu bylo velmi pravděpodobné, že si Fred o kolejnice a pražce doláme hnáty nebo dobije kebuli. Prostě to bylo celé na vodě - bylo tam příliš mnoho „děr“ velikých jako vrata. Od mého názoru mne sotva odradí pojmy jako „Film noir“ nebo „Billy Wilder“. Škoda, že není k disposici deset hvězdiček namísto pěti. Pro napínavost bych film snad ohodnotil přeci jenom lépe.