jerrik7

Stejně jako v seriálu První republika se i ve Fešáku Hubertovi odehrává děj v kulisách první republiky, které je pro mne jaksi příjemné. Oba filmy jsou zábavné, První republika dokonce napínavá. Proč tedy hodnotím První republiku znechucen a dvěma hvězdami, zatímco Fešáka čtyřmi? Asi proto, že zatímco První republika je jaksi „postmoderně“ šroubovaná, překombinovaná, křečovitá, v příkrém rozporu s tím, co jsem od tohoto seriálu očekával, Fešák je prostý, jednoduchý, pohodový, oddechový film, od kterého jsem mnoho neočekával a přesto potěšil.

Na seriál jsem se těšil. Ta doba je zajímavá. Ale jsem zklamaný. Film mne uráží. Tvůrci si z diváka dělají srandu. Má to všechny znaky amerického seriálu nebo jihoamerické telenovely. Aspoň tak nějak si americký seriál představuji, protože jsem nikdy žádný americký ani jihoamerický seriál neviděl. Pár celovečerních amerických filmů - paskvilů točených v tomto duchu jsem ale už viděl. Asi to točili pro velmi nenáročné, lépe bych řekl jednoduché, diváky. Jsem z toho znechucený.

Vynikající obrazový dokument o masové rituální koupeli Kumbh mélá na soutoku řek Ganga, Jamuna a mytologické podzemní řeky Sarasvatí. Zdůrazňuji obrazový dokument. Doprovodné slovo se k těm obrazům a k této události sice hodí, ale neuvěřitelně mě irituje. Řeči o svatých mužích sadhu a nahatých nágách, řeči o duchovnu, vnitřním očištění, klidu, radosti, míru, přátelství, dobrotě jsou vedeny patetickým obdivným tónem. K tomuhle i podobným dokumentům o hinduismu takové řeči patří. Rozhodně bych nechtěl, aby byl dokument doprovázen úvahami, které teď vyslovím. Přesto trvám na své pravdě. Indie nám Evropanům s výjimkou neuvěřitelné, šokující jinakosti a exotiky nemá co nabídnout. Devadesát devět Indů ze sta zoufale touží po našem způsobu života, závidí nám téměř vše, dokonce i to, co vůbec záviděníhodné není. Mají Indové jiné hodnoty, jiný, lepší styl života, než je ten náš evropský, jak mnozí tvrdí? Budiž. Připusťme to na okamžik. Jenomže jim ty naše evropské hodnoty ZOUFALE scházejí. Léky, lékaři, vzdělání, systém sociální a zdravotní péče, svoboda, volnost pohybu, peníze, auta, dálnice, televize, videa, počítače, ..., VŠE. Na druhé straně většině Evropanů ty jejich hodnoty zase až tak moc nescházejí. Podobně jako lidé masově utíkali z ráje zemí socialismu do zemí prohnilého kapitalismu a málokdy naopak. Sami dobře víme, co v Evropě děláme špatně. Je toho dost. Třeba ekologii nebo hektický a přetechnizovaný způsob života, přejídání, nedostatek pohybu, civilizační choroby ... Pokud ale má Evropan silnou vůli, může si zařídit „prostý život“ i uprostřed evropského běsnění. Existují také hodnoty pro Evropany cenné, po kterých třetí svět kupodivu netouží. Jsou to například důslednost, akurátnost, sebekázeň, disciplína, vytrvalost. Vypadá to, jako by šlo především o naše materiální hodnoty, které nám Indové závidí. O našich kulturních a morálních hodnotách toho Indové moc nevědí a lze namítnout, že by ani moc nebylo co závidět. Jsem si jist, že ani my od nich se nemáme v kulturní a morální sféře příliš čemu přiučit. Traduje se, že hinduismus, je mírumilovná náboženství a Indové nejsou agresivní. Opak je pravdou. Sotva najdete druhou zemi, kde by lidé byli tak bezcitní, nemilosrdní, neurvalí, prolhaní, rasističtí, toužící po penězích a materiálních statcích a často i agresivní jako v Indii.

Havlovy pravdoláskařské činy, jako amnestie kriminálníkům, milosti kamarádům a jejich známým, státní vyznamenání kamarádům, heslo „nejsme jako oni“, omluva Němcům (za to, že rozpoutali v dějinách nepoznané válečné běsnění?) podpora humanitárního bombardování Srbska, to vše a mnoho dalšího bylo poselstvím národu, že trestné činy a zločiny se netrestají. Vzalo mi to naději a víru. Jeho podivné kamarády u nás i ve světě, jeho divadelní hry a mnoho dalšího jsem také nemusel. Při sledování tohoto filmu jsem si uvědomil, že jsem jej měl přes jeho mnohé a zásadní chyby rád. Rozhodně lze mít i podstatně horší presidenty. Že to není vlastně dokument a že je to krajně jednostranné? To bezesporu, ale hezky se na to koukalo, hezky se vzpomínalo.

Docela zábavné, ale konec děsně americky blbej.

Je nejapné hodnotit tenhle seriál jako celek. Čtyři hvězdy jsem udělil části ve které má hlavní roli Karel Gott. Některé další části bych hodnotil sotva dvěma hvězdami. Například v části nazvané „Manželka“ oblažují obě mladé hrdinky (Linda Rybová) diváka výrazivem, za které by se nemusela stydět žádná fabrička. A to bohužel urážím fabričky.

Výborný nápad, ale provedení jaksi nemastné neslané. To píši navzdory tomu, že nevím jak by to "mastné a slané" provedení mělo vypadat. Snad méně střílení odnikud nikam aniž bychom věděli kdo po kom střílí, více hraných scén, nebo dokonce nějaký průvodní komentář? Nejsem si jist, zda by průběh a konec téhle války byl skutečně tak deprimující. Prý to dělali vojenští odborníci a historici. Pokud je velká pravděpodobnost, že by to skutečně mělo takovýhle průběh, jsou kritiky presidenta Beneše na téma jeho kapitulantství ještě méně férové, než si myslím.

Banální příběh o nespolehlivém úchylovi jakých se po světě motají tisíce a hloupé ženské, která ho nechce vyhodit ani kdyby ji měl zabít.

Nejraději bych žádný komentář nepsal, protože vše už bylo vyčerpávajícím způsobem řečeno v komentářích jiných uživatelů. Musím se ale ospravedlnit za mých pět hvězdiček - film mne zaujal, upoutal, rozčílil. Nebyla to nuda. Toť vše. Snažím se pochopit pány Klusáka a Remundu v jejich snaze o vyváženost. Černým i bílým se snažili dát stejný prostor. ALE: Jejich trestuhodně manipulativní, zesměšňující otázky jsou krajně iritující. Rozhovor s dívkou v zimní čepici: „Já vstanu v pět ráno, jdu to práce a tady v tom domě Cikáni teprve usínají u televize. Když se vracím večer z práce, oni si sedí před domem, nebo si máchají nohy v kašně a jsou vysmátí. To tady ty lidi štve.“ Klusák se táže: „A co tebe na tom štve? Že ty musíš pracovat a oni nemusejí? Ty jim to závidíš?“ Dívka: „Ne nezávidim“. Klusák: „A co tě tedy na tom štve?“ Idiotské, trestuhodné, manipulativní, zesměšňující otázky. Málokterý Evropan by Cikánovi záviděl že nemusí pracovat. Pro většinu Evropanů by to byla pohroma, kdyby nemuseli, nebo nemohli pracovat. Problém je, že Cikán nepracuje - nikdo mu práci nedá - protože nic neumí, ale dělá to za peníze těch, kteří ráno v pět vstávají a jdou do práce. Parazitovi není co závidět, ale když parazituje na mně, na nás, na systému, je to krajně mrzuté. Rozhovor se šatnářkou, mimochodem celkem bystrou dívkou: dívka: „Kdosi řekl, že je škoda, že nezastřelili i toho druhého útočníka. Večer si pro toho člověka přijeli domu policajti. Myslím si totéž, ale bojím se a nebudu vám odpovídat. Mám z Cikánů strach. Otázka: „Čeho se bojíte?“ „Jich, že mne znásilní, nedejbože zabijí.“ Otázka: „Za co by měli být zastřeleni?“ „Za co tedy zastřelit člověka? Co musí člověk udělat, aby ho někdo zastřelil?“ Zahnali ji do kouta, ztrapnili, bála se odpovědět, nevěděla co má říct. Přitom odpověď je jasná a ta dívka, kdyby nebyla zaskočena nepřipraveností, kamerou, nedostatkem času, by na ni určitě přišla. „Když na starce zaútočí skupinka opilých mladíků nožem, napadený muž leží na zemi, kopou do něj, má rozbitou hlavu a útočník se tváří, že chce bodat, tak proč nevystřelit? Řekne mi někdo důvod?“ Manipulativní je i záběr na koupališti, kdy mladá snad patnáctiletá dívka volá po rasové segregaci, aniž by si to zřejmě uvědomovala. A co si myslet o výroku otce zastřeleného Cikána: „On je to syn z prvního manželství a vychovávala ho matka. Žil v Turnově a u mě byl až poslední rok, když přišel z výkonu trestu, a to se choval normálně. Nevěděl jsem, co v něm je," vysvětluje upřímně Tatár.“

Pěkné, ale příliš dlouhé. Stačil by celovečerní film, nebo maximálně dva díly. Manželé roznášející letáky se chovali až příliš naivně a neopatrně. Tím příběh trochu ztrácí na pravděpodobnosti.