Život a smrt v Tanvaldu
Obsahy(1)
Hledání pravdy v kauze zabití mladého Roma v Tanvaldu o silvestrovské noci roku 2012, kdy údajně v sebeobraně místní občan zastřelil dvaadvacetiletého Ladislava, otce dvou malých dětí. Dokumentární detektivka, ve které se autoři vydávají po stopách české xenofobie. V Tanvaldu mají místo náměstí parkoviště a supermarkety. Zima je zmrzlejší než ve zbytku republiky. Rok 2012 tu začal neštěstím. Hodinu a půl po půlnoci zastřelil tanvaldský senior dvaadvacetiletého juniora. Šlo o nutnou obranu? Nebýt toho, že mladík byl Rom a střelec Gádžo, vášně by nebyly probuzeny. Vše se navíc odehrálo ve městě zavřených textilek, extrémní nezaměstnanosti a nízké tolerance. Natáčení začalo pár dnů po té nešťastné střelbě. Ukázalo se, že rodiče zemřelého Ladislava žijí na dohled od pána, který střílel. Jak natočit film o neštěstí, aby nebyl bezvýchodný? (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (62)
MY a Češi, MY a Cigáni, relační páry a z nich vyplývající pragmatické presupozice, které jsou najmarkatnější právě v zažitých stereotypech vnímání u adolescentů na plovárně. Jsou to ale rodiče a společnost, které tyto stereotypy nejen vytvářejí a formují, ale také podmiňují. Pro zájemce doporučuji kategorizační analýzu na podobné téma http://ulug.ff.cuni.cz/projekty/romove/05_PISEK.pdf ()
Stejně je zajímavé, jak všichni "ví", jak se to doopravdy stalo. Tady se hodnotí dokument, ne ten incident. Jak se věci skutečně udály, ví jen zúčastnění, jestli jsou schopni si pravdu připustit. Dokument není a ani nemůže být objektivní, což nevypovídá nic o jeho kvalitě, pokládá otázky, které drtivá většina lidí evidentně nejsou schopni vnímat, protože se nehodí do jejich vidění světa. Problematika není černo-bíla a vůbec ne jednoduchá, což autoři ukázali. I když mám u některých jejich dokumentů problém se stylem, fandím jim, víc takových dokumentaristů. "My nejsme rasisti, ale..." ehm ()
Zatiaľ najlepší kúsok dvojice Klusák a Remunda. Najviac zo všetkého to pripomína dokumentárnu poctu filmu Rašómon od Akira Kurosawu (Japonsko, 1950) o nemožnosti získať objektívnu pravdu. Subjektívne vnímanie udalostí spojené s prospechárstvom a ochrániť si vlastnú kožu totiž vedie k relativizmu a rozdrobeniu toho, čo sa stalo do série paralelných a vždy iných výpovedí. Presne tak je to aj v Tanvalde, kde sa tvorcovia snažia zistiť príčiny streľby na dvoch cigánskych bratov, z ktorých jeden zomrel. Zároveň prinášajú hádky tvorcov o prípustnosť nakrúcania maloletého pozostalého, či morálny sprdung novinárov, tvoriacich verzie, no nechodiacich na súdy. V týchto miestach je to slabšie, hoci patriace k štýlu tvorcov. Snažia sa o oživenie, zahŕňajúce rôzne aspekty skutočnosti, no niekedy práve tým zdisneylandievajú dielo (čo bolo zreteľné pri dokumentoch o supermarkete, americkom radare a trochu aj pri filme o Nošovciach). Z výpovedí miestnych cítiť nedôveru k Cigánom, miestami aj rasistický podtón (súhlas so streľbou, vytvorenie osobitných zón na kúpanie). Nedôvera je daná rôznymi faktormi, umocňuje ju frustrácia zamestnaných pri pohľade na oddychujúcich Cigánov. Ich kľud vyplýva z generačne naučenej skúsenosti vyžiť z mála a schopnosti zaobstarať si chýbajúce zdroje inak - často krádežami. Iste nešlo o objektívne dielo. Avšak všetkých dožadovačov sa objektívnosti by som sa rád opýtal na príklad objektívneho spoločensko-politického dokumentu. Napadá ma jeden: Otázky a odpovede prezidentských a iných volených kandidátov, kde má každá presne vymedzený čas. No poviem Vám, že sledovať "objektívne" publicisticko-politické dokumenty takéhoto typu, to radšej vyhodiť televíziu do koša. ()
Konečně se pravda ukázala. Dědek se schoval o půlnoci do křoví a počkal si na mladé slušné kluky, kteří šli od babičky. Pak jednoho zatřelil, druhého zranil, oba okradl a znásilnil. A jako kamufláž sám sobě rozbil hubu a pořezal se... Jak jsem psal už u Českého snu, byl bych docela rád, kdyby si Remunda s tim druhým tyhle propagandistické blbosti točili za své a ne za moje peníze. ()
Zdejší "odpady" krásně ilustrují, že by tu bylo zapotřebí ještě sto takových Klusáků a Remundů, aby se aspoň trochu něco z toho našeho maloměšťáckého marasmu změnilo. Mé výtky ale míří spíše k celkovému pojetí. Kde jsou ty Nošovice nebo Český mír, kdy oba režiséři umně demaskovali naši mediální krajinu a dokázali otřást s jakýmkoliv mediálním obrazem. V Tanvaldu naopak využívají reportáž a záběry české televize jako jeden ze základních kamenů svého vyprávění - nebo-li je to samotné televizní zpravodajství, které nám předžvýkává fakta. To by bylo tak těžké vytáhnout něco navíc přímo z reportéra Samka? Celé by to dostalo mnohem širší rozměr. Navíc celé to pojetí dokumentu jako detektivky mi přijde jako nešťastné. Všechny televizní štáby přijaly roli soudců a pátraly po vinících střelby, jen aby svým věrným divákům mohli předžvýkat "jak to teda celé bylo" a aby se mohl spokojený divák uvelebit do svého křesla s pocitem, že pravda zvítězila. Pravda nezvítězila a těžko se jí dobereme, od toho bychom tu měli mít fungující justici. Kdyby se autorská dvojice zaměřila hlavně na samotný rasismus a jeho kořeny, měl by pak dokument mnohem větší přesah. Takhle se debata stáčí jen na to, zda to byla vražda anebo ne. Bojím se tak toho nejhoršího, že autorská dvojice ztrácí pod vedením České televize své ostré hrany, a stávají se z nich investigativní reportéři na nedělní večer, ale i tak je to vlastně TOP českého "televizního" dokumentu. PS: A je mi šumák, jak moc je to subjektivní, takhle nějak má autorský dokument vypadat. Uvědomte si, že je to jejich svědectví, na což během celého dokumentu záměrně upozorňují. Tak jakápak manipulace?! ()
Galéria (4)
Fotka © MF dokumentárních filmů Ji.hlava 2013
Zaujímavosti (1)
- Patrik Tatár dostal dva roky vězení za výtržnictví kvůli incidentu, při kterém byl zastřelen jeho bratr. (alanwilder)
Reklama