jerrik7

Výborná, veselá a vtipná myšlenka o tom, jak si vrchní esesák zplynoval vlastního syna. Ne nejsem takovej cynik jak si teď o mě myslíte. Ale viděl jsem podstatně smutnější a věrohodnější filmy, nehledě na to, že se v realitě takový příběh nikdy nemohl stát. Sotva by se osmiletý hošík mohl podhrabat pod legračním drátěným plůtkem do zcela nestřeženého koncentráku. Já vím, šlo spíš o symboliku. Provedení filmu je slabší, ale doslova mne drásal otrocký překlad do češtiny. Tak například slovo FARMER je přeloženo do češtiny otřesným slovem farmář místo českého sedlák, rolník, zemědělec, statkář. Doslova děsivý je překlad výrazu EXTRA LARGE SANDWICH jako „EXTRA VELKÝ SENDVIČ“ namísto „velikej chleba“. A takhle prosím mluví osmiletý synek esesáka. Takovéhle barbarské zacházení s českým jazykem je ovšem pro dnešní dobu příznačné. Pozoruhodný byl i repertoár tehdy aktuálních anglických hitů zpívaných solidní Američtinou na oslavě povýšení vrchního esesmana v Berlíně za přítomnosti nacistické smetánky.

Na to, že se jedná o světský film, je to veliká krása. Jak také jinak, když tam hrají tak velcí herci jako Josef Abrhám, Rudolf Hrušínský, František Filipovský i mnozí jiní velcí Češi.

Mystéria sice nemiluji, ale když jsou rafinovaná, proč ne? Jenže v tomhle filmu ta mystéria nebyla dotažena a bylo jich trochu moc. Byly to spíš logické díry. A díry mi ve filmu vadí. Děj by byl dostatečně mysteriózní i bez „chlupu, který není z tohoto světa“, bez „tajemné květiny, která není z tohoto světa“. Květina se několikrát objeví jako obraz, ale v jednom okamžiku ji kdosi předá botanikovi skutečnou, vloženou do igelitového sáčku. Botanik - zednář ve 28. minutě prvního dílu ve vyhrocené scéně vzrušeně KOMUSI do telefonu hlásí: „Mám ten důkaz. Policie mi ho přinesla až pod nos“. Člověk očekává jakési rozuzlení, další souvislosti, nebo aspoň pokračování, ale žádné neexistuje. Geislerová tajemně utopená v kanálech a nakonec vylezlá do metra, kde je chycena revizorem bez platné jízdenky je dobré mystérium i dobrý fór, ale po jejím šťastném návratu do pracovního procesu mi vysloveně scházelo její jediné slůvko jako třeba: „uklouzla jsem“. Vrcholnou „dírou“ byl turniket v hale Finančního ředitelství, který se otáčí, když jím prochází NEVIDITELNÝ Hopkirk - Langmajer. Přesto mne film potěšil.

Bylo to o ničem. Všimněte si, že na začátku každého příběhu se v levém dolním rohu obrazu na chvíli objeví údaje o příslušném zbohatlíkovi. Jméno: ...; Věk: ...; a slůvko Worth: např. $ 240 mil. Tohle kouzelné slůvko by se v souladu s mentalitou Čechů do češtiny, ale i v souladu s mentalitou většiny národů kontinentální Evropy přeložilo jako „hodnota majetku“. V angličtině vyjadřuje doslovný překlad tohoto slůvka pojmy: hodnota, cena, zásluha, vážnost, význam, zasloužilý člověk, kvalita. Dolar je v Americe jediným Bohem a množství dolarů na kontě je jedinou hodnotou člověka. Američané jsou na to dokonce hrdí. Evropané jsou navzdory tvrdošíjné amerikanizaci úplně jiní. Film také ve ctižádostivých mladých mužích, včetně těch českých, bezpochyby vzbuzuje silný, ale velmi mylný dojem, že k bohatství lze přijít tvrdou prací a dobrým nápadem. On ten film totiž už neříká nic o tom, že na každého takového zbohatlíka připadají stovky, nebo spíš tisíce těch, kteří do toho šli (léta nekonečné tvrdé práce, obrovské půjčky, podrazy konkurence, smůla, lidská závist, byrokracie státních úředníků, selhání vlastního zdraví, rozvrácené rodiny), ale neuspěli a skončili v blázinci, pod mostem nebo na hřbitově. Tenhle film je dokonalým obrazem duše Anglosasa. Dokonalá nuda o ničem. Znechucen filmem, bych dal nejraději odpad. Ale objektivně nutno filmu přiznat přece jen jakousi dokumentární hodnotu.

Vědecky zřejmě velmi slušně podloženo, ale příběh velmi schématický a naivní. Kniha Malevil něco podobného popisuje lépe. Film Malevil je prý ale slabý.

Trapné! Nebo to snad byla parodie na způsob Limonádový Joe? Ale v úvodním obsahu je napsáno „Dobrodružný / Válečný / Historický / Drama“. Filmy jako „Kam se poděla sedmá rota“, „Bažanti jdou do boje“, nebo „Limonádový Joe“ byly překrásnými veselohrami plnými teplého lidského humoru, případně parodiemi. Film Velký útěk je jenom trapný. Už první scény, kdy do tábora přijede nová várka zajatců - veselá patra rozjívených hochů v kožených bundičkách a začne se převlékat za ruské zajatce je otřesná. Příjezd těch rozjásaných hochů přetékajících optimismem a dobrou náladou připomíná příjezd rekreantů do rekreačního střediska ROH. V době vzniku tohoto paskvilu byly ještě naživu milióny bývalých válečných zajatců, kteří prošli hrůzami zajateckých táborů. Statisíce jejich spoluvězňů ty hrůzy nepřežili, další se vraceli mnohdy zcela zlomeni na těle i na duchu. Tyhle lidi musel takový film hluboce ranit a ponížit.

Jako dokument výborné, na koukání trochu dlouhé.

Mohlo by to být 5* stejně jako 1*. Záleží na úhlu a hlavně letopočtu pohledu. V době svého vzniku byl takový film v podstatě raritou a proto velmi ceněný, i když i na tehdejší dobu americky naivní.

Americká blbost s působivými efekty. Protože jsem tomu věnoval jenom 20 minut v závěrečné části, nemusím litovat ztraceného času a mohu klidně dát 4*.

K tomuhle filmu mám zcela výjimečný vztah nezávislý na jeho kvalitě.