NinadeL

Mám k Barbie sérii podobný vztah jako mnozí dospěláci, ale zároveň si nemyslím, že Růžovým balerínkám něco chybí nebo přebývá. Je to další baletní film s Barbie v hlavní roli, vše je napsané tak, aby holčičky chápaly sílu přátelství, důležitost svých snů a jedinečnosti každého z nás. Zároveň je tam malý příběh o nevhodném protěžování. Hlavní příběh těží z toho nejlepšího, co baletní libreta nabízejí, máme tu Giselle (1841), Labutí jezero (1877) a milovaného Louskáčka (1892) a objevuje se i Sněhová královna. Takže není problém děcka inspirovat a edukovat.

Show, která z britského konceptu extrémních bordelářů vytěžila maximum. Drama až na strop (doslova).

Další reality show o neskutečném bordelu, tentokrát z USA:

Reality show, na kterou nikdy nezapomenu. Občas je dobré si uvědomit, že člověk nemusí být fanatik ve stylu Marie Kondo a žije v pohodě. A že skutečný bordel vypadá úplně jinak. Velmi praktické je uvědomit si, že jsou minimálně dva druhy problémů, které mohou způsobit totální kolaps domácnosti. Nekonečné hromadění, které lze provozovat jako čistý sklad, ale bydlení to není. A pak je samostatnou kategorií zasvinění bytu odpadem. Důvody pro rezignaci mohou být různé, ale u nás žádná televizní pohotovost nejezdí, takže se snažte nepřekročit hranici a budete v pohodě.

Všechno, co nefungovalo v prvním díle, na to lze najít odpověď tady. Což je fajn. S dospělými hrdiny si samozřejmě rozumím lépe než s dětmi. Ale celá ta vyprávěnka z prokletého městečka Derry je tak strašný bullshit, že není nic, co by to zachránilo. Je sice hezké, že se King svezl na vlně Lovecrafta, ale transponovat ty jeho klasické strachy z dalekého vesmíru do kanalizace v městečku v Maine, to je jednoduše omyl. Navíc představa, že bych musela čekat mezi filmy 2 roky je další nesmysl, který reprezentuje i zdejší pokles v zájmu.

Něco z Kinga přečteného mám, Carrie mi přišla zajímavá a viděla jsem většinu adaptací, Misery znám z filmového i divadelního zpracování... Ale na To jsem se nikdy nechytla. Nová filmová verze je extrémně nevyvážená, je to prapodivný mix žánrů, který nedrží pohromadě a celé to nedává smysl ani v nejmenším. A strašidelné to taky není, jen plné primitivních lekaček.

Zvonilka a spol zažívají krušné chvíle. Je na čase vzít nohy na ramena nebo se postavit za Roklinku? Ano, dětsky hravá poetika se nám trochu změnila, potemněla, ale s mládím kapitána Hooka jsem měla větší problém. Tady je minimálně hezky využité ponaučení z Tajemství křídel.

Tohle je nastudování Járy Beneše jaké svět neviděl. Hodnotné pouze jako historický záznam.

Divadelní záznam klasické ruské operety, která se hrála v Hudebním divadle v Karlíně a Nuslích Praha (na scéně HDK v době, kdy byla divadla spojena). Dnes to zní sice strašidelně, taková ruská opereta, ale Isaak Osipovič Dunajevskij byl ryzí populár a jeho melodie jsou uchu lahodící i po pádu SSSR. Jeho melodie jsou spojené zejména s předválečným filmem Celý svět se směje (1934). Celkově se jedná o sedmou českou inscenaci, Bílý akát se pravidelně objevoval už od roku 1957 od Ostravy po Plzeň. Téma je dobově poplatné, odehrává se v malé komunitě v Oděse, kde se to proplétá milostnými vztahy, které často zhatí výjezd mužů (a žen) na moře. V závěru se všichni těší na shledání, které bude filmováno do týdeníku. Na druhou stranu proškrtat z toho těch pár sovětských reálií a hrát to v neutrálních kostýmech za onoho času a líbilo by se to i dneska. Jednotlivé postavy jsou dobře napsané, emoce jsou opravdové, lidské touhy a sny jsou univerzální. Jednotlivé příběhy dospívání a zrání jsou vkusně zahrané Pavlou Břínkovou a Ladislavem Županičem, humor obstarává Karel Effa. Vzpomínku na Bílý akát kazí jen vědomí existence televizní a filmové verze z let 1957 (Moldovafilm) a 1972 (studio Alexandra Dovženka).

Od Hrnčiarského bálu jsem čekala mnohé, vzhledem k tomu, že jde o původní Dusíkovu operetu z roku 1956 čili z éry, která operetě nepřála. Nicméně nejen původní dílo, ale i tato televizní inscenace je báječná. Vkusná, něžná, hudba je natolik skvělá, že si ji budu broukat ještě velmi dlouho. Herecké výkony jsou přiměřené, vše do sebe zapadá i v nejmenších detailech. Doporučuju všem, kteří to ještě s televizní tvorbou nevzdali.