Celý svet sa smeje

V době, kdy v Americe začínal Fred Astaire s Ginger Rogers, v Třetí říši se Marika Rökk ještě neroztančila a křehká Lilian Harvey odjela na americkou štaci, Ejzenštejnův spolupracovník Grigorij Aleksandrov natočil anarchisticky bláznivou jazzovou komedii Celý svět se směje. Jazz, anarchie a především... vycpaná létající ovce! Pryč s budováním socialismu! Sovětský film může být vtipný a zábavný jako hollywoodský trhák. Že chybí jakkoliv propracovaný příběh a výsledný snímek je spíše sérií jednotlivých gagů? Přesně tak a vůbec to nevadí. Absurdní situace střídá absurdní situaci, a na inspiraci americkou groteskou odkazují již úvodní titulky filmu. Neříkám, že ten film je dokonalý, ono tomu je ve své podstatě právě naopak. V kontextu sovětského filmu pro mě jde po všech Ermlerech, Vasiljevech, Ejzenštejnech a Vertovech, avantgardních montážnických filmech o zcela novou a překvapivou diváckou zkušenost. (16.03.2010)

Hudebně krásný film, u kterého nemůžu naprosto uvěřit tomu, v jakém roce byl natočen. Je to hravé, je to zábavné a do toho hraje skvělá hudba. Celkově je to taková moderní pohádka, což nemusí sednout každému, ale pokud se zaposloucháte, budete si film naplno užívat. Zvukově je skvělý a stojí za pozornost. (29.11.2016)

Nádherná bláznivá komedie Celý svět se směje, kterou jsem viděla jako dítě je pro mě do dneška nesmrtelná. Mám stále před očima jak prasata jedli vidličkami a krávy nakráčely do zámku. Byl to opravdu v tehdejší době, kdy jsem ho viděla film, který se vymykal všem jiným sovětským filmům. Měl prostě "šmrnc" americké grotesky. A melodické písničky k tomu. Co jsme si mohli koncem 50 let v našich kinech více přát. Viděla jsem ho několikrát. Mrzí mě, že to nenapadne někoho vydat na DVD. Myslím, že naše starší generace by to uvítala, ale možná i někteří z mladších by zjistili, že vše nebylo tak špatné. Zkrátka je to veselý pohodový film. (09.06.2011)

Tento film jsem viděl jako prvňáček někdy v roce 1959 nebo 1960. Na děj si už moc nevzpomínám. Melodii i ruský text písničky Легко на сердце от песни веселой si však vybavuji dodnes. Pro mne byl tento film významný tím, že to byl první film, kde jsem se pokoušel stíhat číst titulky. Kdyby ho někdy dávali v TV, jistě bych se na něj rád podíval. (27.07.2009)

„To by porazilo i vola!“ Někdo si v případě spojení „sovětská muzikálová komedie z roku 1934“ nějakou představu udělá (já se kupříkladu připravil na něco ve stylu filmu Čerjomuški), přesto výsledek v případě tohoto snímku očekávání každého pravděpodobně předčí. Především je to hodně, bizarní, střelený, absurdní a svérázný film, u kterého jsem se bavil hodně a takřka nepřetržitě, i když v některých případech to tak tvůrci nejspíš nezamýšleli (přestože tipovat u tohoto dílka, co bylo záměrně vtipné a co ne, je pouštění se na hodně tenký led). Nicméně, pobavily už úvodní titulky (na 3 zmíněné klasiky asi nejvíce odkazuje groteskní pasáž se „zkouškou“). Pak člověka hned praští jak pěst do očí postavy, „resp. jejich herectví“ a naprosto mimoňské výrazy hlavních protagonistů, protože to je jeden šílenec vedle druhého (u mě to jednoznačně „vyhrála“ Jelena). A pak následuje mix všemožných trhlých scén, z nichž některé překvapí svojí fantazií a zábavností, jiné jsou, jak se říká, tak moc blbé až jsou vtipné. Takže se tu ptáci na drátech stávají notovou osnovou („Noty se rozletěly!“), socha nemůže volit, protože nemá ruce, zvířata slyší na píšťalu a couvají lépe než zkušený řidič, služka předvádí rodeo na volovi s takovým umem, že by se lecjaký texaský synek zastyděl, parodují se zde pohledy proti nebi tak často používané v sovětských montážních filmech, animované slunce a měsíc spolu tancují a zpívají na obloze, jedni muzikanti spolu šermují pomocí houslí a smyčců, druzí po sobě střílejí flétny z kontrabasů, pohřební vůz se stává taxíkem a místo nástrojů se na koncertě hraje lidově „na hubu“ (výborné sólo pohřebáka). Film navíc překvapí ještě 2 faktory. Zaprvé, písničky jsou velmi melodické, překvapivě chytlavé a vedené v podobném stylu jako ty, které člověk slýchává v našich prvorepublikových salónních filmech (tedy alespoň ta hlavní určitě), ovšem tvůrci se je nebojí takříkajíc shodit (prasklá větev, útok komárů). A za druhé, pokud jsem na začátku komentáře zmiňoval ideologicky silně poznamenané Čerjomuški, tak tady je stranickost téměř úplně vynechána, což je skoro fascinující (výjimkou jsou jen rudé vlajky na vozech v pozadí, soudružka velitelka, ale ta je tu líčena jako nesebekritická matka, a pokud někdo čeká patřičně zabarvené texty písní, tak bude též překvapen, o práci a boji se zpívá až v úplně samotném závěru, a to jen malou chvilku, takže si jich člověk skoro ani nevšimne). Hodnotit tento film je pořádný oříšek, nejvíce se asi nabízí lepší průměr, ale ten mi zase přijde dost přísný, takže možná nadhodnotím, ale ty slabší 4* filmu nakonec přece jenom přiklepnu. „Seznámím vás se svou matkou. Prosím, přijďte.“ – „A nebude se zlobit?“ – „Vy jeden! Moje máma umře radostí!“ – „Dobrá, pokud umře, přijdu.“ (01.06.2015)