Celý svet sa smeje

Já... No.... BOŽE! Nikdy nedostanu tento film z hlavy... Hluboce mne poznamenal... Uznávám mistrovské zpracování a nádherné animace, ale i přes zručnost se mi film nemusí líbit. Děj mne urazil, nemohu zapomenout na prezidenta ani sekretářky. Přítel po 5 minutách "dobrovolného sledování" prohlásil: "právě mi vytekl mozek ušima" (29.12.2015)

Jasná klasika tato stará bláznivá komedie u nás promítaná pod názvem "Celý svět se směje" s hudbou I. Dunajevského. Hrají: Leonid Utyosov, Ljubov Orlovová, Maria Strelkovová, J. Ťapkinová, Fedor Kyrichin, E. Geller, A. Arnold, R. Erdman. Film získal jednu z hlavních cen na benátském filmovém festivalu roku 1934. Je zajímavé, že jako hvězda tohoto filmu byl plánován Uťosov, zcela jednozačně však svou kariéru odstartovala Orlova a Uťosov se nijak zvlášť neprosadil. (02.05.2005)

„To by porazilo i vola!“ Někdo si v případě spojení „sovětská muzikálová komedie z roku 1934“ nějakou představu udělá (já se kupříkladu připravil na něco ve stylu filmu Čerjomuški), přesto výsledek v případě tohoto snímku očekávání každého pravděpodobně předčí. Především je to hodně, bizarní, střelený, absurdní a svérázný film, u kterého jsem se bavil hodně a takřka nepřetržitě, i když v některých případech to tak tvůrci nejspíš nezamýšleli (přestože tipovat u tohoto dílka, co bylo záměrně vtipné a co ne, je pouštění se na hodně tenký led). Nicméně, pobavily už úvodní titulky (na 3 zmíněné klasiky asi nejvíce odkazuje groteskní pasáž se „zkouškou“). Pak člověka hned praští jak pěst do očí postavy, „resp. jejich herectví“ a naprosto mimoňské výrazy hlavních protagonistů, protože to je jeden šílenec vedle druhého (u mě to jednoznačně „vyhrála“ Jelena). A pak následuje mix všemožných trhlých scén, z nichž některé překvapí svojí fantazií a zábavností, jiné jsou, jak se říká, tak moc blbé až jsou vtipné. Takže se tu ptáci na drátech stávají notovou osnovou („Noty se rozletěly!“), socha nemůže volit, protože nemá ruce, zvířata slyší na píšťalu a couvají lépe než zkušený řidič, služka předvádí rodeo na volovi s takovým umem, že by se lecjaký texaský synek zastyděl, parodují se zde pohledy proti nebi tak často používané v sovětských montážních filmech, animované slunce a měsíc spolu tancují a zpívají na obloze, jedni muzikanti spolu šermují pomocí houslí a smyčců, druzí po sobě střílejí flétny z kontrabasů, pohřební vůz se stává taxíkem a místo nástrojů se na koncertě hraje lidově „na hubu“ (výborné sólo pohřebáka). Film navíc překvapí ještě 2 faktory. Zaprvé, písničky jsou velmi melodické, překvapivě chytlavé a vedené v podobném stylu jako ty, které člověk slýchává v našich prvorepublikových salónních filmech (tedy alespoň ta hlavní určitě), ovšem tvůrci se je nebojí takříkajíc shodit (prasklá větev, útok komárů). A za druhé, pokud jsem na začátku komentáře zmiňoval ideologicky silně poznamenané Čerjomuški, tak tady je stranickost téměř úplně vynechána, což je skoro fascinující (výjimkou jsou jen rudé vlajky na vozech v pozadí, soudružka velitelka, ale ta je tu líčena jako nesebekritická matka, a pokud někdo čeká patřičně zabarvené texty písní, tak bude též překvapen, o práci a boji se zpívá až v úplně samotném závěru, a to jen malou chvilku, takže si jich člověk skoro ani nevšimne). Hodnotit tento film je pořádný oříšek, nejvíce se asi nabízí lepší průměr, ale ten mi zase přijde dost přísný, takže možná nadhodnotím, ale ty slabší 4* filmu nakonec přece jenom přiklepnu. „Seznámím vás se svou matkou. Prosím, přijďte.“ – „A nebude se zlobit?“ – „Vy jeden! Moje máma umře radostí!“ – „Dobrá, pokud umře, přijdu.“ (01.06.2015)

Tento film jsem viděl jako prvňáček někdy v roce 1959 nebo 1960. Na děj si už moc nevzpomínám. Melodii i ruský text písničky Легко на сердце от песни веселой si však vybavuji dodnes. Pro mne byl tento film významný tím, že to byl první film, kde jsem se pokoušel stíhat číst titulky. Kdyby ho někdy dávali v TV, jistě bych se na něj rád podíval. (27.07.2009)

Stalin měl rád muzikály, proto je mohl Alexandrov točit dlouho. Sovětské muzikály byly jiné než americké i když v nich hledali inspiraci. Byli divoké a odpoutané. Hlavní roli dostala známá Ljubov Orlova (ve filmu je opravdu nádherná). Písničky zlidověly a některé babičky je ještě znají. Režisér si zde hraje s filmovým médiem. Po roce 1948 byly tyto muzikály promítány i u nás. Stalin neměl smysl pro humor a o sovětských filmech se říkalo, že jsou takové přísné. A najednou sem přišel takovýto rozverný film. (21.12.2017)