Kryšpín

Dennis Gansel si udělal průzkum mladých nacistů v předchozím filmu Napola: Hitlerova elita a zde, svou robustní režií, natočil spíše demonstraci než drama. Ale vykompenzoval to silnými výkony, především co se týče mladých herců. Na jednu stranu mě mrzí, že skutečný případ se stal v Americe a filmový příběh je zasazen do Německa (že by rejpnutí?), ale na druhou stranu to působí lépe. Kdy se objeví amerického remake? Tragický konec už výrazně vychyluje od skutečnosti, ale filmová dramaturgie nezná slitování a prostě to tam musí být. Možná se zdám být moc kritický přesto, že dávám kladné hodnocení, ale ten film má hodně co do sebe a navíc mě donutil se o to zajímat více (Samuel P. Huntington ve své knize Třetí vlna zmiňuje procesy demokratické tranzice včetně Československa).

Režisér Haggis postrádá smysl pro zákony hitchcockovského stylu, aby mohl film rozkvést. Jeho práce coby režiséra (Crash, V údolí Elah) a jako scénárista (Million Dollar Baby) nikdy nevyznačovala humor. A to je poněkud paradoxně to, co film Tři dny ke svobodě potřebuje, má-li být brán vážně. Jinak to není víc, než úzkostlivě detailní a velmi dlouhé instruktážní video nebo kniha "Illegal Activity for Dummies".

Ohrožování dítěte, alkoholismus, drogová závislost, duševní choroby a rodičovské selhání, mimo jiné tohle vám nabídne film Submarino, který z velké části zachycuje utrpení hlavních postav. Vinterberg zakládá jádro filmu na charakterech, které se topí ve svém ponurném životě. Časové posuny v příběhu jsou tak subtilní a elegantní, že přechod je jakousi organickou součástí příběhu. A musím říct, že cítím podobnost s filmem Biutiful, který jsem nedávno viděl. Ne tak zcela příběhem, ale postavami a hlavně dávkou ponurnosti. Thomas Vinterberg dosáhl svého vrcholu.

Překvapující Oscarový kandidát pro rok 2011 za nejlepší krátký animovaný film, je současnou satirou ve stylu vzdělávacích filmů z padesátých a šedesátých let, ve kterých je v podstatě oslavováno znečišťování země. Na filmu není nic špatného, jen je trochu malý a obyčejný oproti ostatním kandidátům na Oscara včetně filmu Den & Noc (jehož režisér se podílel scénáristicky na tomto filmu). Geefwee Boedoe už spolupracoval na mnoha animovaných filmech (Zvoník u Matky Boží, Hledá se Nemo), ale toto je teprve jeho režijní debut. Vyprávění Jima Thorntona je v souladu a přidává filmu na důvěryhodnosti, ale zatímco ostatní filmy ve mně zanechaly hlasité Ohhh a Aaaaah, tak tenhle ve mně zanechal jen slovo Zajímavé...

Příběh kluka, který chce aspoň jednou zažít pocit lásky, je pozoruhodný, inteligentní a plný dialogů, které jsou tak autentické a plné něhy. Pomáhá tomu hlavní postava, kterou hraje Samuel Peter Holland, ztělesňujícího muže jak bolestně zranitelného, tak zlostně silného. K tomu přátelství s úžasným a netradičním kaplanem dodává špetku černého humoru a setkání s krásnou Jodie Whittakerovou nám nabídne lidkost a zranitelnost. Opravdové "přání", se tak rozvine v něco daleko silnějšího, než jsme si dokázali představit. Výsledkem je film, který prostě musí být považován za jeden z nejlepších, ne-li nejlepší krátký hraný film pro rok 2010.

Poměrně jednoduchý a přímočarý film scenáristy a režiséra Bastiena Duboise vypráví o zkušenostech na Madagaskaru tak, že zachycené zvuky národa spojí s neobyčejným vizuálním stylem, který zaujme po celou dobu filmu. Ale to je v případě cestovního deníku maximálně všechno. Nic víc, vám to nepřinese. Svižné tempo projíždí každodenní život na Madagaskaru, jako jsou pouliční prodavači, psi prohrabávající odpadky, skupinka dětí, které vás pozoruje a mnoho dalších momentek (které jsou podobné po celé Africe). Lidé už jsou zvyklí na CGI, ale toto je zajímavá změna, která se ovšem nebude líbit každému.

Kromě romantických komediích zbývá jediný žánr, který je plný klišé. A tím je film z prostředí boxu. Fighter obsahuje všechno: Lásku ženy, která to vždy myslí dobře, soupeření a přátelství mezi bratry, potlučené obličeje, pohmožděné kotníky a uraženou ješitnost. Nastává nevyhnutelné přirovnání k filmům Rocky nebo Zuřící býk, ale režisér Russell se spíš snaží, podobně jako Clint Eastwood v Million Dollar Baby, osvěžit téma a najít nové úhly pohledů (které se však velmi hodně podobají televizním záběrům ze skutečných zápasů). Herecké výkony jsou skvělé. Bale mě nikdy nepřestane udivovat svými výzvami k psychické i fyzické změně. Role narkomana, bývalého boxera, který zažívá euforii z jeho jediného okamžiku slávy, kdy porazil Sugara Raye Leonarda a o jehož padlé slávě dokonce HBO natočilo dokument High on Crack Street. Jaký boxerský příběh bude příště?

Je to sice hezké a neuspěchané (oproti Pokémon-rychlým-střihům, které tolik upřednostnují anime tvůrci) vyprávění režiséra Hosody, které odpovídá klasicky komponovaným obrazům a čistému vyprávění jeho příběhů. Ručně malované scény reálného světa jsou ohromující, zvláště v pečlivě vybraném pozadí, které si získají určitou úroveň pozornosti, ale neobtěžuje natolik, jak je v anime zvykem. Často se to zdá být poctou velkého režiséra Yasujiro Ozu. A to jak vizuálně (pomalé jízdy, rámující velkou skupinu lidů a jejich portrétování), tak tématicky. Ale místy je moc chvalozpěvů na dívku (go, Natsuki!), někdy až moc nerd (go, Kenji!) a někdy až moc důvtipně (go, Great-Grandma!). Druhá polovina filmu, která je zaměřená na hraní na počítači a snahu nalezení nového způsobu vyjádření solidarity, je příliš dlouhá. A celé to je vlastně pohledem na komplikované vztahy v rodině. Škoda jen, že to není tak promyšlené. A co si z toho máme odnést? Utéct od mocné síly internetu, je to moderní Frankensteinovo monstrum.

Japonský maestro animace Mayao Miyataki se s Zámkem v oblacích znovu ponořil do své prostorné a živé představivosti, která se odlišuje od asijského folklóru. Vstupujeme tak do evropského pohádkového světa obydleného čarodějnicemi a čaroději. Neúnavný příval nápadů a vynálezů potěší všechny od dětí až po dospělé. I když se jedná o adaptaci románů Diany Wynne Jonesové, režisérova animace zůstává věrná rukopisu a příběh se odehrává na konci 19. století kdesi v Evropě a částečně v britském přístavním městečku, takže stále tam bude pocit, že jde o jakousi západní pohádku s prvky Disneyho stylu. Zámek je středem filmu a je jakousi směsicí Monthy Pythonů s Hieronymus Boschem. Přestože se film kvůli adaptaci jiného příběhu nevyrovná originálním filmům jako je Cesta do fantazie nebo Princezna Mononoke, tak stejně nabízí zábavu plnou údivu a šarmu.

Právě jsem se vrátil z dlouhé cesty z kina a musím Vám o tom povyprávět. Seděl jsem ve své kajutě spolu s dalšími lidmi, když v tom temném sále nás pohltila mocná příšera 3D a vtáhla do svého filmu. Kde na nás chrlila nudné vtipy, mučila Blackovými grimasami a obtěžovala trapnými narážkami. Zcela úplně nás přežvýkala a pak vyplivla zpět do sálu a my museli po svých odejít do našich domovů. Zklamaní...