Kryšpín

Bajkovský Gruffalo o roztomilé myši, která má však skryté vlastnosti ostatních zvířat (lstivost a moudrost), jenž se projeví v případě nebezpečí. Hezký komentář doprovázen s příjemnou hudbou. Takové pohádky mi chybí. Kde jsou ty doby, kdy před spaním jsme slyšeli z úst našich rodičů nebo prarodičů krásné příběhy po kterých se příjemně usínalo? Díky těmto krátkým filmům se do těchto dob můžeme vrátit.

To, co Tom Hooper předvedl v Damned United, dotáhl v The King's Speech k dokonalosti. Věčný boj s okolím a hlavně se sebou samotným. Slova dávají sílu postavám a vyniká tak jejich charisma. A nahlédnutí do soukromí královské rodiny mi umožnilo pochopit jejich (a nejen jejich) monarchii. A co vlastně dodat? Všichni jsme přece jen lidé. Bez ohledu na titul. Tak pravím já! Král Kryšpín ČSFD IV.

S odstupem času se mi Nevinnost jeví komplexněji, než byl první dojem. Zajímavé téma, které tu doposud nebylo a málo se tu o něm mluví (Jarchovský překvapil). Nádherná kamera Martina Šíchy a výborné propojení vztahů postav, které během filmu projdou radikální změnou. Hřebejk šel na jistotu a v případě Anny Linhartové narazil na zlatou žílu.

Performance byla vždycky zvláštní žánr, který nemusí být pochopen, protože jde více do hloubky a jeho tvůrce je součástí uměleckého díla. Miranda July zvolila tentokrát jako performanci celovečerní film, která propojuje všechny umění spojené s performancí. Krásné, milé, nevinné ale i pervezní, šokující a zvrácené.

Kdy už jen ta série skončí, ať už to mám za sebou a nemusím dokoukávat pokračování? Žádná kvalitní herecká režie, laciné efekty a příběh jakž takž ujde. Ani u parodie predátora smíchaného s vetřelcím mládětem mě nepobavila.

Jak jen to ten Disney dělá? V tom svém zámku musí mít nějakého prošedivělého mudrce, který vymýšlí hromadu zvláštních postav, které si zamilujete. Ty postavy zařadí do klasického disney stylu pohádek a máte hotový animák, který si získá srdce dětí a milovníků pohádek. Dvě hlavní postavy, mezi kterýma to jiskří a pak je tu hromada vedlejších postav (zvířat), která tuto dvojici doplňuje humorem, že vám na tváři zamrzne úsměv.

Černý humor ve stylu klasik režiséra Guy Ritchieho (Sbal prachy a vypadni , Podfu(c)k, RocknRolla ). Na začátku sice delší úvod, ale pak se začne rozplývat ta černota humoru po celém plátně a k dokonalosti chybí nepředvídatelnost. Protože vždy před nástupem další situace víte pomalu, co bude následovat dál.

Splatter muzikál? Proč ne!

V přítomnosti nám život může připadat tak trochu pochmurný, takový život jako pes. Ale po mnoha letech se ty vzpomíniky přemění v něco krásného. Prožili jsme první lásky, utrpení a naše nejbližší potkala smrt. Avšak život není jen o smrti. A o tom je právě tento milý švédský film. Nahlédnutí do dětské duše, která občas štěká jako pes.

Teprve díky filmu Field of Honor jsem si uvědomil, jak se Robert Zemeckis zaměřuje na hlavní postavu filmu. Vždy je to nějaká výstřední postava, do které vloží něco šíleného (Dr. Emmett Brown z Návratu do budoucnosti, Forest Gump z Forresta Gumpa, Chuck Noland z Trosečníka). Zde ukázal první charakter svých budoucích postav a když dojde ke kolizi, začíná hotové šílenství na poli cti.