Môj život ako pes

Především hlavní představitel (který mi zprvu nepřišel sympatický a na konci jsem z něj nemohl spustit oči) má zásluhu na tom, že je tenhle film uvěřitelný a v pravém smyslu slova milý. Neuhýbá před vážným nebo trapným veselým ani dojemným tématem - a neuhýbá tak vyváženě, že pocit ze snímku je (alespoň pro mne) velice pozitivní. (03.04.2009)

Hallstrom vie robiť rodinné filmy a nesklamal ani tentoraz. Príbeh Ingemara je vyrozprávaný ako skutočný život, aj z tej smutnej i veselej stránky. A možno i preto je tento Hallstromov film takto cenený. Ak nepočítam hlavného predstaviteľa , tak ma najviac zaujalo to dievča, čo chcelo byť chlapcom a hrať futbal. Natáčanie s deťmi je vraj náročné, ale tu mi všetky prišli dosť talentované. No možno sa nadreli, ale dôležitý je výsledok. 80%. (26.12.2014)

Film, ktorý bodoval po celom svete (na festivaloch) a predznamenal úspešnú kariéru Lasseho Hallströma za morom. Najlepší zahraničný film na Golden Globes 1988 a k tomu dve nominácie na Oscara (réžia, scenár). Môj život ako pes je ukážkový príklad filmu, ktorý očividne čerpá zo skutočných zážitkov. Ľahko badať, že základom scenáru boli ozajstné príhody počas dospievania. Švédi natočili tragikomédiu, kde sa striedajú pekné a neľahké, až tragické aspekty vyrastania na periférii. Silný dojem, prišlo mi to ako hraný dokument a mladý Ingemar ako reálny chlapec a nie herec. Nakoniec, herec to ani nebol - Anton Glanzelius nikdy predtým, ani potom v žiadnom inom kinofilme nehral. 8/10 (09.08.2015)

Ingemarovi v životě chybí pořádná mužská osobnost, která by ho tak trochu popostrčila. Nemocná matka mu nedokáže poskytnout skutečnou lásku a oporu. Ani s chlapcovým sebevědomím to není dvakrát růžové. Vše se změní až po odjezdu na venkov ke strýci, kde nalézá sám sebe. Poetický snímek švédského režiséra Lasse Hallströma nabízí Ingemarovo první oťukávání s láskou, přátelstvím.. Nic proti obyčejnosti, ale tvůrce měl přeci jenom trochu přitvrdit na příběhu, taková ta staromilská atmosféra a poetický, pomalu plynoucí příběh mi třeba u Hallströmových Pravidel moštárny sedly o mnoho více!! (08.02.2011)

Velmi pěkný snímek Lasseho Hallströma (ne-li jeho nejlepší) spojuje dávku skandinávské poetiky, jako když se smíchá špetka Bergmana, zasadíte ho do takového menzlovsko - hrabalovského odéru (jak už tu podobně někdo dobře přirovnal) a trochu připepříme Kusturicou. Velmi krásný výtvarný film s příjemnou muzikou, který člověka dostane, i přes semtam depresivní chvilky, do pohody a příjemné nálady... Doporučuji 90% (26.02.2009)