Kryšpín

Jak píše mnoho ostatních, tak kvůli závěrečné dvacetiminutovce stojí film za vidění. Ale jinak se jedná u průměrné dílo s takovými nedostatky, jako jsou předvídatelné situace a hlavně pár nelogických věcí ve scénáři. A právě tohleto lhaní divákovi přímo do očí mi nejvíce vadilo. Sice existuje pár skvělých filmů, kde je divák veden za nos, ale pak to hezkým způsobem vysvětlí. V tomto filmu se ale vedou za nos i samotné postavy filmu a tím matou všechny okolo. Možná je to těma drogama... Každej zfetovanej plácá blbosti.

Nemám slov! Emotivní příběh, který zasáhne srdce každého. Má to sice pomalý rozjezd, ale pak už jde do tuhého a vy můžete sledovat krutou cestu nevinného člověka za svobodou, která má nedozírné následky v psychice všech nespravedlivě obviněných. Excelentní práce ve všech směrech.

O IRA už bylo natočeno a napsáno spousta filmů a knih. A přeci jen všechna díla s touto tématikou si jsou rozdílná. Tyto události ovlivnili spoustu lidí. Jedním z těch lídí je Martin McGartland, který hraje nebezpečnou hru agenta a hraje si se životem jak svým, tak jeho rodiny. Co všechno jste ochotni udělat pro své dobro a dobro vašich příbuzných? Události jsou spíše v pozadí děje a film snímá spíše psychiku hlavního hrdiny a jak se snaží vyrovnat v jednotlivých situacích. Hodnocení je spíše 3,5.

V jednom už mám jasno, na filmy Rob Zombieho nemá smysl chodit. Měl by radši zůstat u hudby, neprznit filmovou tvorbu a nepohřbívat horrorové klasiky. Po filmu jsem si uvědomil, že tam bylo plno zbytečných scén, které tam vůbec být nemusely (a byli natočeny jen kvůli tomu, aby to mělo minutáž celovečerního filmu). Expozice je zcela zbytečná. Možná si (ne)rejža chtěl natočit dramatickou scénu mezi matkou a svým dítětem. Ale ta vůbec nefunguje. Někdo si tu neuvědomuje, že film je umění, nikoliv možnost nasnímat vše, co se nám líbí. Malcolm McDowell jako herec začal na vrcholu a poslední dobou se upisuje k divným projektům a přitom má takový herecký potencionál a charisma. Horrory jsou od toho, aby vás lekaly nebo děsily přemírou brutality. V tomto filmu lekačky nejsou. Na druhou stranu brutalita ano, ale díky mizernému střihu vidíme spíše abstrakní obrazy, pod kterými si musíme představit, co se vlastně na plátně odehrává. Ono to možná je i tak lepší, ale stejně... Never more!

Stejně jako život upíra je nekonečná láska k někomu i přesto, že klade po cestě určité překážky. Ale proč bychom se tomu bránili, když si rozumíme? Jak jinak bychom zažili dojemný příběh? Jak jinak bychom zjistili, co dokážou naše city? Jak jinak bychom se měli obětovat? Perfektní atmosféra s ještě dokonalejším soundtrackem až lituju toho, že jsem film propásl na KVIFF.

Rian Johnson si usmyslel, že když uspěli Obvyklí podezřelí nebo Dokonalý trik díky svým dokonale napsaným scénářům, tak uspěje i s touto zápletkou. Jenže se spetl. Bratři Bloomovi mají stejné téma, jenže špatně technicky i dramaturgicky zpracované. Ze začátku se bez problémů do příběhu dostanu a i na některých pár sekundách se pobavím, jenže od poloviny filmu je to téměř předvídatelný a tempo je čím dál pomalejší. Což by právě takhle nemělo být. Kdyby měl film minutáž jen kolem 90ti minut, tak by se to možná dalo zkousnout. Takhle to ztrácí svoje kouzlo překvapení. Film Prestige trvá více než dvě hodiny a přesto se divák ani na vteřinu nenudí a navíc neví, co se bude dít. A mimika Rinko Kikuchi byla místy teda hodně nepovedená. Nejedná se náhodou spíš o parodii než o dobrodruzný film se zápletkou?

Kdybych byl náhradník, tak se mi při tomhle filmu spustí autodestrukční mód a v mé plechové kebuli exploduje želatinovej mozek.

Snad nikdy jsem neviděl komedii, kde by bylo tak velké množství humoru na jednom framu. Taková pozdní groteska, ve které se mluví vtip za vtipem až do posledního dechu. Ani nebudete stíhat se smát jednotlivým vtipům. Začnete se smát jednomu a už se musíte smát dalšímu. Billy Wilder prostě umí!

Pamatujete si na poprask, jaký způsobila v kinech Záhada Blair Witch? Dokumentární film s nápadem a nízkým rozpočtem, který se stal kasovním trhákem. Historie se opakuje. Tentokrát dokumentární film s prvky sci-fi o "cizincích" umístěných v District 9. A funguje to na výbornou. Neill Blomkamp zopakoval svůj úspěch, který měl s krátkým filmem Alive in Joburg. Pod svá křídla si ho vzal Peter Jackson a vznikla tak podívaná, která Vás chytne do pařátů a pustí až na konci závěrečných titulků. Poprvé v životě snad nemám slov vyjádřit se pořádně k filmu. Opravdu ve mně zanechal velký dojem a jsem rád, že i přes dokumentární kameru jsem mohl film vidět v kině.

Nejdřív bych chtěl upozornit, že na tento animák můžete jít klidně ve 2D verzi s titulky. Zaprvé tam není nic světoborného z techniky animace a za druhé, vyhnete se malým dětem, které každých deset minut bulí a doslova řvou při každé emotivní scéně. A že jich tam je nespočet. Opravdu dojemný film o tom, že nikdy není pozdě si splnit sen. Nebo spíš slib. Pixar opět zvádl na jedničku charaktery postav a napsaný scénář, při kterém se nikdy nenudíte. Především díky bizardností, na které je film postaven. Ale je fakt, že kdyby psi nemluvili, tak ten film bude o ničem. Občas si říkám, že scénáristi musí studovat i psychologii. Jak jinak by dokázali vytvořit tak skvelé charaktery, ve kterých uvidíme i část svého já nebo svých známých a proto se u toho bavíte. Už teď s nedočkavostí čekám na další pixarovský snímek.