Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Krátkometrážny
  • Akčný

O mne

Aktualizace profilu ke dni: 23. listopadu, 2012
Nový profil a přidána položka - co právě čtu a poslouchám

In the land of books and wine

Vítám vás na svém čuděsným profilu, bratři moji... Když už jste se rozhodli olukovat moj profil, tak to abych vám o sobě něco potolkoval, že?
Mnoho lidí už mi neřekne jinak než Kryšpín. Tuhle přezdívku jsem dostal na střední škole, protože jsem věčně dělal problémy stejně jako postavička Kryšpína z knížky Mikulášovy patálie od autorské dvojice Goscinny-Sempé.

nicolas-title.gif

S filmem jsem se, dá se říct, narodil. Ostatní děti si hrály venku a já jsem nudu zabíjel sledováním televize. To celou dobu až do středoškolských let, kdy na HBO dávali sérii filmů Stanleyho Kubricka a já jsem začal vnímat film jinak. Zajímat se o něj aktivněji, číst knížky apod. Potom jsme si domů pořídili internet a já jsem objevil tuhle ČSFD. Registroval jsem se a už to šlo ráz na ráz. Začal jsem si dělat vlastní filmečky, psát články, chodit časteji do kina, až jsem se po maturitě rozhodl jít na filmovou školu. Kterou jsem úspěšně obsolvoval a nyní proplouvám filmovým světem, abych ukojil moji závislost na filmu.

tumblr_lt52lcqJGr1qmuiudo1_400.gif




Stanley Kubrick a já

Stanley Kubrick, jak už jsem se zmínil je tou hlavní příčinou, proč jsem se dostal k filmu. Téměř veškerou jeho tvorbu považuji za mistrovské dílo a mnohému jsem se nepřímo od něj naučil. To vše díky mnoha článkům, knížkám a dokumentům. Navždy zůstane mým vzorem a nikdy neopustí hlavní pozici mého nejoblíbenějšího režiséra.

tumblr_lt52lcqJGr1qmuiudo1_400.gif



Darren Aronofsky a já

Darren Aronofsky je pro mě dalším velkým vzorem. Jakožto současný režisér mě velice ovlivňuje svoji tvorbou a díky němu procházím změnami, jak v cítění filmu, tak v životě. Během "teenagerovského" života jsem nemohl narazit na režiséra, který by mi mohl být žijícím vzorem. Steven Spielberg, David Fincher, David Lynch... Všichni jsou skvělí režiséři a svoje řemeslo zvládají na jedničku. Jenže až po shlédnutí filmu Requiem for a Dream od Darrena Aronofskyho ve mně nastal zlom a pokaždé se těším na jeho další film. Bohužel setkávat se s jeho tvorbou v našich kinech je takřka nemožné.


tumblr_lthi80DTD21qcgzsvo2_400.gif




Hudba a já

Jakožto pro nedoslýchavého má hudba pro mě velký význam.

"Hudba mi dává pocit, že opravdu slyším."

S hudbou jsem se tak často nesetkával jako s filmem. A však od dob mp3 je tomu minulostí. Dostal jsem se k mnoha hudebním žánrům, kapel, zpěvákům apod. Nejvíce si mě získala kapela Coldplay. V textech jejich písní se často vidím a to je mi nejbližší. Avšak hudební svět je veliký a neustále nacházím něco nového. Od Parov Stelara až po Clinta Mansella.
tumblr_lsouq88RIY1qmg0fbo1_500.gif

Právě poslouchám: Yeah Yeah Yeahs



Knihy a já

Když zrovna není televize, je knížka. Přítel na cestách a skvěle strávené poslední minuty před spaním. Má knihovna není zrovna velká přes celou zeď, ale najde se v ní pár kousků, které si s radostí přečtu znovu. Mezi mé oblíbené autory patří Haruki Murakami, Karel Čapek, Truman Capote, Chuck Palahniuk, Anthony Burgess, Philip K. Dick a další.

shakespear-son.gif
Zvláštní kategorii zaujímá v knihovně žánr komiks. Je to pro mě film v knižní vazbě. Komiksy jako Sin city, Vrána, Preacher nebo exit patří mezi mé oblíbené.
Právě čtu:
Murakami




Fotografie a já

Cesta k mému fotoaparátu byla dlouhá, ale odvyprávím vám jeden příběh, který se toho týká:
Když mi bylo tak sedm, osm let (možná víc). Jeli jsme v létě na dovolenou a táta měl vypůjčený fotoaparát. V té době byly samozřejmě jen analogové fotoaparáty. Krásná zrcadlovka! Fascinovala mě a chtěl jsem s ní fotit, ale byla vypůjčená a táta na ni dával velký pozor.
O půl roku později na Vánoce, kdy už jsme byli dávno doma a opět bez půjčeného foťáku jsem já i bratr dostali pod stromeček analogové fotoaparáty. Každý úplně jiný a já měl obrovskou radost z tohoto dárku. Byl to tuším Olympus Pen EM. Jenže škoda, že jsem ho dostal brzo, když mi bylo tolik let. V mých očích to byla hračka, nikoliv nástroj k umění. A stejně jako ostatní hračky jsem rozebral i tento fotoaparát. Nikdy jsem ho nedal zpět dohromady, protože některé věci jsem zevnitř dostal násilím. Chtěl jsem vědět, jako to funguje a dokonce spolu s mým jsem rozebral i bráchův fotoaparát. Tím jsem nejspíš zklamal tátu.
Během studií na střední jsem prošel velkou změnou a ze světa techniky jsem odcestoval do světa umění. Nikoliv do země fotografie, ale do země filmu. Na filmové škole jsme se však neučili jen film, ale i všechna další odvětví umění. Mezi nimi i fotografie. Spolu s tím jsem navštěvoval a navštěvuji fotografické výstavy, ale nikdy jsem si nemohl dovolit fotoaparát.
Díky nové práci si můžu pomalu dovolit vše, co jsem tehdy nemohl a proto jsem se rozhodl ke koupi nového fotoaparátu. Můj první fotoaparát, kterým zachytím vše kolem mě a zároveň můj první digitál. Teda digitál… Jak se to vezme. Není to zrcadlovka, není to kompakt. Je to Pen (nemohl jsem si odpustit použít slogan, který Olympus používá k propagaci tohoto fotoaparátu).
Měli jste vidět to nadšení, když jsem ho ukázal tátovi. Snad jsem tím zrušil jeho zklamání.
Takže od srpna roku 2009 se stalo mým dalším koníčkem fotografování. Od července roku 2011 fotím s Panasonic DMC-G2, který jsem vyhrál v Cannes.
Velkým vzorem je fotografka Jane Bown, protože fotí s přirozeným světlem jako já. Stala se v průběhu své šedesátileté profesionální kariéry, po kterou celou dobu pracovala pro The Observer, legendou. Přestože do svých jednadvaceti let nedržela v ruce fotoaparát, její fotografie vyzařují jistotou obsahu a přesnost formy, přičemž obojí propojuje jednoduchost. Nikdy se moc netrápila s technikou, po celou svojí profesionální dráhu pracovala jen se dvěma fotoaparáty a jen příležitostně si brala na pomoc jednu lampičku - žádný blesk, malou lampičku na psací stůl. Jinak pracovala jen se světlem přirozeným.

Polaroid SX-70



Cestování a já

Spolu s fotografováním se ve mně probudila touha po cestování. Rodiče se nikdy neměli k tomu, abychom často cestovali a tak jsme navštěvovali pouze Slovensko, kde jsem měl prarodiče a Balaton v Maďarsku, které je z Košic blízko. Od té doby, co jsem se odpoutal, objevuji krásy cestování a snažím se maximálně toho využít, dokud to jde. Začalo to začátkem roku 2010, kdy jsem navštívil karneval v Benátkách a následně o dva měsíce později jsem navštívil New York, po kterém jsem dychtil už od malička (Deník z cest najdete zde). Jednou snad procestuji celý svět a napíšu o tom knihu, kde použiju jako ilustrace mé fotografie. :)

travel



Ostatní a já

Na internetu mám vlastní blog nesoucí název I am Kryšpín, kde píšu o všem, co mě baví a co dělám.

Inception

Pokud jste to dočetli až sem, tak jsem vám velice vděčný, že jste věnovali mému životu svůj čas.
Ovládací panel
121. naj užívateľ Česko
180 bodov

Reklama

Reklama