Kryšpín

Očekával jsem obyčejné drama ze soudní síně, ale nakonec se z toho vyklubala kriminálka, která mě něčekané vtáhla do děje a už nepustila. Mrzí mě, že jsem nevěděl dřív, že se jedná o knižní adaptaci. Tu knihu bych si rád přečetl. Chytrý příběh, skvělé postavy a nečekané převraty, které tak miluji. Příjemné překvapení, které mi ukázalo i jiná zákoutí LA než obvykle.

Hlavní postava Půlnoci v Paříži pochybuje o svém intelektu, stejně jako většína protagonistů Allenových příběhů. Až do doby, kdy se dostane mezi ty, které tolik obdivuje a kteří ho natolik inspirovali, že se dal ke psaní. Najednou ožije... Jako ožíváme my při objevení něčeho nového a zároveň nepoznaného. Dil prožívá to, po čem touží většina umělců moderní doby a museli jsme se tak dívat pouze na filmy, kde se příběhy z Paříže odehrávají. Nyní k tomu stačí jediný film, díky kterému zažijeme Paříž 20. let, smích, slzy a umění. Půlnoc v Paříži.

Dokud budou na světě teenageři, tak tu budou příběhy, z kterých budou mít pocit jedinečnosti. A dokud tady budou lidé, jako je Richard Ayoade (kteří už svou cílovou skupinu dávno přerostli), tak vždy najdeme důvod, vážit si takových příběhů o madistvé trapnosti, ostrakizaci a úzkosti. Oliver sebe představuje ve svém životopisném filmu a Ayoade mu dopřává svůj styl, který je decentní, ale hravě si pohrává s námluvy z filmů francouzské nové vlny (spousta kol a pláží) a stylem (skokové střihy a ruční kamera). To v celku dává krásnou směs romantiky a rebelství.

Stejné jako první část, jen více divočejší a zvrácenější. A vy se divíte? Párty prostě takové jsou a hlavně, když je u toho Zach Galifianakis, od kterého nevíte, co čekat. I když... No prostě u těchto filmů mi jde vždy o zábavu a já se ji dočkal. Skvělé odreagování, plné bouřlivého smíchu.

Nejvíc se mi líbilo audiovizuální propracování, ale o tom filmy nejsou. Úvodem si mě Wright získal hned, ale prostřední část, kdy Hanna poznává skutečný svět, jako by byla v zemi Oz, se můj zájem začínal ztrácet. A stejně jako u periody i tady si mě získal až na konci, kde bojovým akcím dodávají Chemical brothers pořádný styl. Ale to je tak všechno.

Mimozemská roadmovie, která je geniálně hloupá, plná klení a překvapivě si utahující z křesťanství. A nebýt hlavních postav, které táhnou film, tak to bude jen mizerný film o tom, jak se mimozemšťan chce dostat domů. V podstatě si to hraje na to, že geekové jsou lidé se srdcem, i když na venek vypadají šíleně. To co je film Fanboys pro fanoušky Star Wars. To je film Paul pro fanoušky relationship with aliens.

Střídající se proudy dospívajícího pocitu úzkosti, cynického vtipu, hrůzné nervozity a nestoudné smyslnosti. Daydream Nation představuje Juno předělané Davidem Lynchem nebo zábavnější a zářivější verzi Donnie Darko. Kanadský scénárista a režisér Mike Goldbach je překvapivě vynalézavý a přichází s nekonvenčním vyprávěním o sarkastické a sexuálně předčasné sedmnáctce plné sebejistoty, která se přestěhuje do méně divnějšího městečka Twin Peaks. A to celé krásně doplňuje dobře zvolený rock-alternativní soundtrack, včetně bolestně melancholické cover písně Neila Younga - "Expecting to Fly", kterou nazpívala Emily Haines.

Tom Tykwer se po deseti letech vrací se zcela německým filmem. Romantická komedie, která tvoří složitá sexuální trojice. Nemůžu uvěřit, že tento příběh nebyl natočen dříve. Pod Tykwerovou režií budete bojovat s tím, aby jste brali postavy vážně a veškerá smešnost má absurdní pojetí. Hudební skladba, pohyby kamery a osvětlení jsou přirozeně nádherné a typické režisérovo zakončení vůbec nezklame a vy z kina budete odcházet plní myšlenek o vztazích kolem vás. Cesty lásky jsou prostě složité.

Ti starší by měli vědět, že tolik očekávaná hororová komedie navazuje na původní trilogii Vřískot (z let od 1996 do 2000). Původní trilogie promítala popkulturní svět, v němž postavy viděli tuny hororu a znali všechna "pravidla" o maskovaných zabijácích. Nyní se scenárista Kevin Williamson a režisér Wes Craven snaží přizpůsobit sérii i pro tu "technologicky chytřejší" generaci. Veteránka křiku Neve Campbell, Courteney Cox a David Arquette se vžívají opět do svých původních rolí, které doplňuje mladá a sexy krev (panny už nejsou v módě). Stejně jako u předchozích filmů, můžete očekávat spoustu ironické humoru, krve, gore, sprostých slov a sexuálních narážek.

Nečekaně zábavný film, kterému dává velké plus šarm Bradleyho Coopera. A díky propracovanému příběhu toužíte po té zázračné pilulce taky, aby jste mohli překousnout ty abstineční vsuvky, které s váma zametou podobně jako s hlavním hrdinou. Krásně se tu hraje s vizuálnem a hudbou podobně jako u filmu A Single man a to dodává všem divákům nádech pozitivismu do života. Takže se nechte také unést pilulkou do barevného světa plného lásky, nápadům, radosti apod.