Tsuki

Filmová verze tohoto příběhu mi kdysi učarovala. Natolik, že jsem si později koupila knižní předlohu v japonštině (která mi ovšem už několik let leží v knihovničce a stále jsem se neodhodlala k přečtení... Holt vkus i míra nadšení se časem mění). Nedávno jsem znovu viděla film a poté se pro srovnání vrhla právě na tuto seriálovou verzi, která byla v roce 2006 uvedena jen několik měsíců po premiéře filmu (něco to nejspíš vypovídá o popularitě příběhu "nenáviděné Macuko"). Je zajímavé vidět, nakolik se film a seriál liší. Přestože jsem knihu nakonec nepřečetla, takže nemůžu nic s určitostí tvrdit, je zřetelné, že seriál si toho z původní knihy vzal mnohem více. Není divu - 11 dílů nabízí široký prostor pro rozvinutí celého příběhu. Bohužel, ne vždy je ten prostor využitý dobře. Byla místa (obzvlášť z počátku seriálu), kde jsem si říkala, že zkratkovitost filmu funguje mnohem lépe a že seriál je naopak zbytečně rozvleklý. Prvních několik dílů celkově nedělá moc dobrý dojem. Některé postavy působí uměle a trapně. Ztvárnění bych dokonce místy nazvala "laciným". Z kraje seriálu mi postava "starého" Jóiči Rjúa přišla k smíchu a dvojice postav (neteř+její kluk), která odhaluje osudy Macuko po její smrti, nefungovala moc dobře téměř v celém průběhu seriálu krom úplného konce. Film je oproti tomu všemu svižnější, energičtější, jde více k věci, a úplně se vyhýbá nějakému táhlému sentimentu a trapnosti. Pak ale v seriálu přišel díl, kdy je Macuko ve vězení. A najednou mi přišlo zajímavé vidět, co si Macuko v té době prožila a jak se spřátelila s Megumi. Co je ve filmu odbité jednou muzikálovou písní, je tady naopak plně rozvité a kupodivu v tomto místě to fungovalo. V průběhu sledování seriálu jsem nakonec došla k názoru, že zkrátka v něčem vyhrává kompaktní a zkrácený formát filmu a v něčem naopak rozvinutí děje v seriálu. Mám totiž pocit, že oproti filmu nakonec lépe Macuko chápu skrz seriál. Zpočátku divák vnímá jen její špatné životní volby, ale v průběhu a ke konci lze tuto postavu lépe pochopit a soucítit s ní. Což ve zkratkovité formě filmu nebylo tak úplně dotažené k dokonalosti. V seriálu to poslední díl hezky završil - nejen, že jsem na konci byla schopná vidět Macuko jako postavu, která je v jádru skutečně dobrým, laskavým a milujícím člověkem, ale hlavně nakonec dobře fungovalo propojení s její neteří, která se z jejích životních osudů poučila (ve filmu šlo o synovce, ale zdálo se mi, že tam byl příliš malý prostor, aby vyniklo, že se z života Macuko skutečně poučil). Jsem proto na vážkách. Film v jakémsi celistvém dojmu vyhrává, to je jednoznačné. Seriál má hodně slabých a rozvleklých míst, ale naopak ve výsledku mnohem lépe divákovi předává důvody a motivace postav a skrze rozvinutější děj přináší lepší pochopení, jakým životním "bojem" si postavy prošly. Obzvlášť tedy vyhrává díl ve vězení a poslední díl. Výsledný dojem je tedy na pomezí 3 a 4 hvězd, nakonec se přikláním o kousíček nahoru, právě z důvodů popsaných výše. Film je sice svou kvalitou mnohem konzistentnější (a také zajímavější svou muzikálovou formou), ale seriálu nelze upřít některé přednosti. ~(3,5★)~

Dělá mi radost, když vidím dokument, který má za cíl ukázat opravdovou tvář člověka. Celebrity a umělci můžou na povrchu (ve svých dílech, v případě zpěváků třeba ve videoklipech či na koncertech) ukazovat nějaké to pozlátko nebo jen to, co chtějí dávat na odiv, ale od toho jsou právě takové dokumenty formou osobní zpovědi, které nám odhalují, co se odehrává na pozadí - s čím se člověk potýká a jaký je v soukromém životě. Tenhle dokument se povedl právě proto, že z něj čiší velká upřímnost. Téměř mě šokovalo, co vše byla ochotná Lady Gaga ze svého života (a zdravotních problémů) ukázat. Odhalovat svou slabou stránku určitě není jednoduché. Na druhou stranu je ale dokument dobře vyvážený v tom, že se nesoustředí pouze na osobní problémy Lady Gaga, ale věnuje se samozřejmě i její tvorbě a ukazuje její pracovní nasazení. Zkrátka máme možnost nahlédnout do toho dobrého i špatného, do hezkého i bolestného, co s sebou nese život a kariéra téhle talentované dámy. Jsem ráda, že jsem ji mohla skrze tento dokument o něco blíže poznat. ~(4,3★)~

Pozoruhodný projekt ukazující vizi blízké budoucnosti očima několika režisérů. To vše navíc pod vedením (produkcí) vynikajícího Hirokazu Koreedy, který má zkrátka pro takovou tíživou, avšak lidskou tématiku cit. Vše je sice zasazeno do japonské společnosti, takže se jednotlivé náměty úzce pojí s některými problémy příznačnými právě pro Japonsko, ale to neznamená, že by tato témata nebyla uplatnitelná šířeji. Drobná poselství, která film v pěti epizodách nabízí, zapůsobí na jakéhokoli člena moderní společnosti, ať už je z kterékoli země. Přestože jde o příběhy, které jsou pouhou smyšlenou vizí, ne současnou realitou, je nutné říct, že tvoří místy hodně znepokojivý obraz. Divák si totiž snadno představí, že taková by realita opravdu za pár let mohla být. Nic z toho není neuvěřitelné a právě proto to má takovou váhu. Film zároveň skvěle funguje jako celek, jelikož je dobře vystavěný. Pětice příběhů je seřazena tak, aby začátek a konec rámovaly ty s nejintenzivnějším dojmem. Na začátku tak sledujeme drastický a morálně diskutabilní krok japonské vlády, jak řešit rostoucí počet obyvatel důchodového věku. Na konci na nás pak čeká závažné téma jaderné radiace a poté otázka obrany vlastní země za cenu oběti sebe sama ve jménu armády. Těžší témata však uprostřed filmu střídá jeden odlehčenější příběh o budoucnosti uchovávání osobních digitálních dat, ve kterém hraje mladá herečka Sugisaki Hana. V průběhu sledování se tak intenzita dojmů proměňuje a nakonec samozřejmě graduje. Některé věci jsou tak trochu "pod povrchem" nebo "mezi řádky", ale vnímavý divák samozřejmě pochopí, na co chce film poukázat. Za mě silný zážitek, který vede k zamyšlení nad naší budoucností a společností. (Viděno v rámci festivalu Eiga-sai 2021.) ~(4,3★)~

Chápu, že cílem bylo ukázat několik lidských příběhů točících se okolo vlakové dráhy v Kjótu a její nostalgické atmosféry (ozvláštněné pohádkovým folklórem), ale zkrátka a jednoduše to nefungovalo. Bylo to roztříštěné a nezáživné, později bohužel až zdlouhavé a nudné. Chování postav často nedávalo smysl a divák jen těžko chápal jejich motivace, což mi přijde u filmu jako velký problém, jelikož je obtížné se s postavami sžít a vytvořit si k nim pouto a zájem. Film si navíc libuje v mazání hranic mezi představou a realitou, takže o to těžší je sledovat děj a postavy chápat. Ve výsledku dokonce ani nebylo jasné, jak to s některými postavami dopadlo. Z japonských filmů jsem zvyklá na určitou míru bizarnosti, ale tohle mi někdy přišlo divné bez zjevného důvodu. Film kupříkladu často porušuje základní zásady vypravování - ukáže něco, co zákonitě divák pochopí jako pro příběh důležitý prvek, načež tu věc ale úplně opustí. Divák si pak jen řekne: "Aha, takže to asi nic neznamenalo...?" Těžko říct, jestli je to nějaký podivný "artový" záměr nebo ne. Každopádně je to neuvěřitelně matoucí. Jednotlivé "střípky" filmu se pak sypou a nedrží pohromadě tak, aby vznikl nějaký ucelený filmový zážitek. Ke konci jsem se už cítila iritovaně a doufala, že film konečně skončí (film je na svou obsahovou "prázdnotu" opravdu zbytečně dlouhý). Ve výsledku se mi na filmu líbila jen hrstka zajímavých momentů (například byla zajímavá "rozpačitost" některých scén, ale zdaleka ne všech  - sem tam to bohužel přerostlo v trapně nepřirozenou situaci), a pak už mě potěšil jen ten pěkný fialový vlak, na který se hezky koukalo. K dobrému zážitku to bohužel ani zdaleka nestačí. Tohle rozhodně už nikdy více. (Viděno v rámci festivalu Eiga-sai 2021.) ~(2,2★)~

Působivý pohled do nemocné mysli člověka postiženého demencí. Musím říct, že mě nenapadá jediný příklad filmu, kde by tato problematika byla ukazována ne ze strany rodiny a přihlížejících, ale právě z pohledu samotného nemocného. Ten vnitřní zmatek, tříštící se a znovu spojující realita i iluze... V tomhle ohledu je to film geniální a velmi originální. A taky neuvěřitelně smutný. Anthony Hopkins to hraje tak přesvědčivě, že až zabolí u srdce. Myslím, že největší hodnotou filmu je právě jeho forma, která tak proměňuje i vidění diváka. Dává příležitost vžít se přímo do zkušenosti hlavní postavy, která ztrácí kontakt s realitou a bloudí a tápe uvnitř své mysli. Vede to k mnohem hlubšímu pochopení a soucitu než kdybychom děj sledovali pouze z pohledu ostatních postav a jejich "zdravé" mysli. Tohle je za mě obrovská přidaná hodnota, kterou film má. A když se tento velký přínos připojí k dalším kvalitám filmu (včetně výborných hereckých výkonů, scénáře, kamery...), tak opravdu nelze hodnotit jinak. (Viděno v rámci Febiofestu 2021.) ~(4,8★)~

Japonci umí. Obecně mi přijdou zajímavé filmy, které promyšleně "zavádí" diváka tím, že mu ukazují jen část věcí či jedno hledisko. Zde od začátku vnímáme příběh ze strany hlavní postavy, takže máme pouze jednostranný obrázek. Nechci samozřejmě nic spoilovat, ale způsob podání a vystavění příběhu je třeba vyzdvihnout. A taky - rozhodně nejde o fádní typ filmu, který nemá co říct. V tomhle bodě musím nesouhlasit s tím, co tady napsal ing.man. Z mého pohledu nejde vůbec o "příběh lásky". Není to romantický film, a dokonce bych to ani nenazvala "dobrodružným" filmem, jak tady stojí v popisu žánru. Jde spíše o lidské drama o destruktivních emocích a potýkání se s nimi. Dobrodružství je to možná jen na povrchu. Ale i tohle vše souvisí s tím, jak si film vede diváka. Každopádně, mám ráda filmy, kde jde o nějakou vnitřní proměnu či uvědomění hrdiny, a tohle film splňuje. Když se k tomu přičte i ta zajímavá práce s vnímáním diváka a proměnou postav, jde nepochybně o kvalitní dílo, které stojí za pozornost. Konečně jednou Netflix v rámci výběru japonských filmů nezklamal. (P.S.: Vyhrocená scéna s učitelem je opravdu trochu bizarní a přes čáru, to je fakt. Ale naštěstí to nijak neškodí hlavnímu příběhu. Jde pouze o mini vedlejší příběh a vedlejší postavu, která je zde trochu nadbytečná. Film by se určitě obešel i bez ní.) ~(4,2★)~

Ani druhý díl nového Jumanji se nemá za co stydět. Stále je to humorné a nápadité, čehož si jako divák moc cením, protože sami víme, jak to často dopadá s druhými díly... Přidat do filmu postavy "dědečků" (jakkoli hloupě to může znít) nakonec fungovalo jako výborné oživení nového dobrodružství. A troufám si říct, že i pro herce bylo zábavné se "vtělit" zase do jiných nových postav... Nová generace Jumanji je pro mě zkrátka taková vtipná hříčka, dobrodružná pohádka pro pobavení. Pokud vás bavila už jednička, lze téměř s jistotou říct, že u dvojky se budete bavit taky. Někdy člověk zkrátka ocení přesně takový druh filmu - nenáročnou oddychovku s dobře napsaným scénářem a jednoduchým ale kvalitním humorem. ~(4,1★)~

Hodně "nolanovský" film - rodinná spřízněnost se opravdu nezapře. S ohledem na to, že Lisa Joy si to nejen zrežírovala, ale i sama napsala, a zároveň je to její filmová prvotina, tak teda klobouk dolů. Neříkám, že je to dokonalý film, ale rozhodně bych nebyla zdakela tak kritická, jako někteří jiní, kteří zde film hodnotili. Zaprvé, je zde poměrně originální a lákavý námět, využívající lidských vzpomínek, a jeho zpracování rozhodně funguje. Zadruhé, vše se děje na pozadí klimatikých změn ve vodou zatopené budoucnosti, což je samo o sobě zajímavé. Poskytuje to další rozměr, který vlastně filmu dodává realistický prvek. Není to proto sci-fi, které by působilo jaksi vzdáleně a neuvěřitelně, právě naopak je to hodně uvěřitelné - člověk si dokáže představit, že k podobné budoucnosti skutečně směřujeme (jakkoli je to smutné a děsivé). Zatřetí, temnota takového světa, která navíc prohlubuje sociální rozdíly, se dobře snoubí s detektivní "noir" atmosférou filmu. Dobře mi to k sobě pasovalo a rozhodně nepůsobilo nepatřičně, že se tyhle věci ve filmu pojí dohromady. V jádru věci je to skutečně detektivka, a musím říct, že dobře udělaná, protože jako divák jsem rozhodně netušila, kam to bude směřovat a co se o hledané "femme fatale" nakonec dozvíme. Přestože se najde pár hluchých míst (a být to na mně, možná bych dokonce film o malinko zkrátila), většinu času je děj napínavý a poutavý, což mi u tohoto žánru přijde obzvlášť důležité. Jen mě trochu zamrzelo to konečné vyústění, týkající se volby hlavní postavy, kterou hraje Hugh Jackman, ale zde spíš záleží na vkusu. Mně sice takový závěr úplně nesedl, ale to nic nemění na tom, že film jako celek působí dost nadprůměrně, a to ani nemluvě o výborných hereckých výkonech. Když bych to vše měla sečíst a podtrhnout, nynějších 61%, které zde film má, je mnohem méně, než si zaslouží. Za mě jde o kvalitní filmový zážitek, u kterého bych si skutečně dokázala představit, že to natočil sám Nolan a ne jeho méně známá švagrová. ~(4,1★)~

Přestože je seriál téměř 20 let starý, je dnes s postupujícím vývojem na vesmírném poli o to víc tématicky aktuální... Předestírá totiž nejeden zásadní problém spojený právě s vesmírným výzkumem a posouváním hranic, kam až lidstvo ve vesmíru zajde. Mnoho z toho je opravdu k zamyšlení. Navíc to vidíme skrz různorodou optiku několika hlavních postav, která je každá jiná. Myslím, že v tomhle ohledu je seriál hodně realistický a má skutečně co říct. Jde to hodně do hloubky. Pokud ale o seriálu mluvím takto, popisuju především jeho druhou polovinu a výborný závěr. Bohužel musím říct, že úroveň seriálu se hodně zvedá až cca po 10. dílu. Prvních několik dílů může dělat dost klamný dojem o tom, jaký seriál skutečně je. Což je škoda - mírně to tak snižuje hodnocení. Seriál je zpočátku jaksi nezacílený, jako by hledal směr. Věnuje pozornost i některým nepodstatným postavám nebo událostem, namísto aby se soustředil na hlavní postavy. Docela proto trvá, než se divák s hlavními postavami sžije a pochopí, o čem ten příběh skutečně je. Navíc diváka můžou odradit katastrofální 5. a 6. díl, které jsou z celého seriálu nejhorší - nepřirozeně vyhrocené, překombinované, místy až stupidní (na pozadí děje je sice znát jakýsi nastíněný "problém", ke kterému se později seriál vrací, ale "ninjové" z 6. dílu jsou přesto dost přes čáru - celé to působí otravně a trapně). Pokud ale tyto díly přežijete, pak už to jde rapidně nahoru. Seriál se postupně stabilizuje a je pak mnohem více koncentrovaný. Poznáme lépe hlavní postavy a pochopíme, s čím se každá potýká. Je radost vidět, že postavy v průběhu seriálu prochází i vnitřním vývojem - myslím, že takhle by měl kvalitní seriál vypadat. Nenechte se proto zmást - zpočátku seriál může působit odlehčeně, komicky, místy až přihlouple, ale v tomhle tónu to rozhodně nepokračuje. Jak jsem napověděla na začátku, v jádru věci je seriál vlastně tématicky velmi závažný a najde se v něm spousta hutných a napínavých dílů, kde jde o hodně. Jsem ráda, že i po tom krkolomém začátku jsem sledování seriálu nevzdala. ~(4,2★)~

Velmi těžký film zajímavého formátu, ve kterém se postupně odkrývají a prolínají zpovědi několika postav, aby se z toho nakonec utvořil obrázek nabalující se tragédie... Musím opravdu zdůraznit tu zajímavou formu - jiný podobný film dost možná neuvidíte. Má to hutnou atmosféru, která vás hned od začátku chytne a nepustí. Zkrátka je to výborně natočený, neotřelý film, který utkví v paměti. V jádru je to však velmi smutný film plný bolesti, který ukazuje, jak jedna křivda či násilí páchané na člověku plodí jen další násilí a křivdy. Na můj vkus je to příliš temný film (proto se za sebe zdráhám dát 5 hvězd, přestože je to na hraně), ale ony jednotlivé niterné zpovědi mě tam velmi zaujaly. Ukázka toho, jak člověk nikdy nemůže vědět, co se druhému honí hlavou a co ho vedlo k činu, který udělal. Zde je to vyobrazeno téměř "hmatatelně" - divák má možnost plně pochopit psychologickou cestu, kterou si některé z postav prošly, a kam je to dohnalo. Navíc je to vše důmyslně rozvinuté a propojené. V tomto ohledu nemá film konkurenci. ~(4,4★)~