Tsuki

Důvodem, proč jsem se na tohle anime začala vůbec dívat, bylo jen to, abych byla později připravena na hranou verzi s mým oblíbencem Kenichim Matsuyamou. Pokud se Japonci rozhodnou natočit nějaký film podle anime či mangy, ráda se nejdřív seznámím s původním dílem. Zhruba třetinu celého seriálu jsem si říkala, že nemít tenhle důvod, nejspíš se na to nedodívám, protože přecejen, na můj vkus to bylo až moc kruté a krvavé a rozhodně se nejedná o můj oblíbený žánr. Nějaký 20., 21. díl byl na mě vážně trochu moc a přiznám se, že s takovou krutostí a hromadným odpadáváním důležitých postav z děje jsem se zatím v anime nesetkala. Přesto, v druhé polovině anime jsem začala na celé Gantz měnit názor. Zůstává sice pravdou, že chování některých postav v určitých scénách je hloupé a nepřirozené, jak už napsal Subjektiv, ale i tak jsem v průběhu celého anime neměla pocit, že to nějak moc vadí. Myslím, že i ve skutečném světě je spoustu idiotů a cvoků, kteří místo toho, aby ječeli a projevili nějaký strach z podivné situace, tak se smějí nad tím, že jim padne do ruky nějaká obrovská zbraň, kterou můžou střílet všude kolem. Je to možná přehnané, ale Gantz zobrazil dnešní pokroucenou společnost takovou, jaká je. Rozhodně mě dostalo, s jakou hloubkou dokázal vyjádřit pojmy jako smrt, přežití či zabíjení, což všechno bylo určitě na anime daleko propracovanější než třeba v Battle Royale, které sice taky mělo něco do sebe, ale pořádnou myšlenku nebo smysl jsem tam neviděla. Zkrátka, ve výsledku jsem měla pocit, že to sice nebyl můj šálek kávy, ale že Gantz je výjimečné a netuctové anime, které stojí za to vidět. A ještě malé plus - skvělá úvodní i koncová písnička. Stráveného času u sledování Gantz tedy určitě nelituju. ~(4,3★)~

Rodinné drama o odcizení otce a jeho dětí. Myslím, že to vypovídá tak všechno. Film byl sice dobrý, ale ničím nepřekvapil. Klasický americký konec "usmíření a porozumění" je sice v zásadě hezký, ale od začátku naprosto předvídatelný. ~(3,3★)~

17 minut pokažených scén, přebreptů a jiných vtipných situací při natáčení. Není to špatné, ale spíše slabší odvar skutečného seriálu. Pokud však máte Přátelé rádi, určitě se při vzpomínce na některé scény pousmějete. Šestka herců si očividně při natáčení užila hodně legrace. Jen škoda, že už je to všechno pryč a nové díly neuvidíme. ~(3,2★)~

If you kill someone, your life doesn't change that much. But if someone kills you, it is all over. Není to sice hlavní myšlenka filmu, ale jedna ze zajímavých myšlenek. Ne že bych se s tím nějak ztotožňovala, ale něco na tom určitě je. Film Renai Shashin má víc zajímavých úseků a scén, které mě docela zaujaly, jen je škoda, že jako celek mi to nějak nic víc neřeklo. Bude to nejspíš i tím, jak už napsal molotov, že film jako by několikrát měnil žánr. Podle toho, co sledujeme na začátku, bychom určitě nečekali, kam se bude dál film ubírat. Na konci pak sice máme pocit, že to byl zajímavý snímek, ale nevíme, co si o něm myslet jako o celku. Aspoň na mě to tak působilo. ~(3,6★)~

Snažím se o poněkud objektivnější hodnocení, abych zbytečně nedávala pět hvězd, jelikož ve skutečnosti tohle anime na vyšší hodnocení nemá. Ale pravdou zůstává, že jde o mou srdcovou záležitost, která, ať chci nebo ne, ve mně navždy zůstane. Jde o mé začátky s japonskou kulturou a ve slově "Prétear" je pro mě obsaženo mnohé "poprvé". Prvé zamilování si anime postav, ať už jde o Himeno, Hayateho, či Sasameho. Prvé okouzlení japonským soundtrackem - především úvodní písní White Destiny od Ishidy Yōko, kterou bych bez přehánění označila za výjimečnou a dodnes ji ráda poslouchám... Bohužel, přiznám se, že dívat se na tenhle seriál objektivněji je pro mě hodně těžké. Pokud chcete nějakou negativní kritiku, pak snad jen to, že ze začátku je tohle anime trochu zbrklé, a když už jsme u toho, rozhodně bych spíš než anime doporučila mangu (původní komiksovou verzi), kde se událostí příběhu tak uspěchané nezdají. Ve výsledku pro mě ale obě verze příběhu mají jakési magické kouzlo. Věřím však, že každý, kdo má nějakou tu svou srdcovou záležitost, tohle pochopí a nemůže mi to mít za zlé. ~(4,0★)~

O něco lepší než předchozí díl a naprosto odlišný od všech předešlých dílů. Přesto stále ještě 4 hvězdičky, jelikož mi vadila délka. Je pravda, že sedmá kniha Harryho Pottera je hodně dlouhá, ale nemyslím si, že dělit poslední díl do dvou dlouhých filmů je ideální. Z pohledu čtenáře se mi délka poslední knihy líbila a doslova jsem si rozvláčnost děje užívala. Ale přiznejme si to narovinu - ač taková délka v knize nevadí, ve filmu ano. Obzvlášť když se většina děje odehrává v lese a není tam pořádná akce, což ve filmu tvoří hluchá místa. Převést na plátno téměř všechno, co se děje v knize, se může zdát jako úžasný "dárek" milovníkům knižní podoby - a skutečně, na jednu stranu je zajímavé to sledovat, ale zkrátka to celý film tak nějak brzdí. Z tohoto důvodu bych byla spíše pro jeden delší film a ne dva. Odhlédnu-li však od tohoto negativa, pak 1. části HP a Relikvií smrti nelze v podstatě nic vytknout. Zajímavá atmosféra, dobré herecké výkony (dokonce i včetně naší mladé herecké trojice), několik opravdu povedených scén a skvělá Desplatova hudba, která do děje prostě báječně seděla. Zbývá mi se už jen těšit na vyvrcholení v druhé části a doufat, že rozvleklost děje skryje nějaká ta akce při posledním boji s Pánem zla. :) ~(4,3★)~

Dalo se vůbec čekat víc? Film je víceméně jako další z epizod seriálu. Oproti běžné epizodě je pouze 3x delší, kapku originálnější (dějově předchází celému seriálu a ukazuje, jak se Sam, Clover a Alex seznámily a jak se z nich staly špionky), a krom obvyklé instrumentální hudby nabízí v soundtracku dvě až tři zpívané písničky. To je z rozdílnosti asi tak vše. Já si ale vůbec nestěžuju - I když je Totally Spies záležitostí asi tak pro 12-leté holky, od té doby, co jsem se na seriál před lety dívala, mám pro tyhle špionky slabost. Takže za mě slabší 3 hvězdičky. ~(2,6★)~

Dokoukána první série. Z novodobých amerických seriálů pro mladé mi je sice víc po chuti Gossip Girl, ale Glee rozhodně není špatná záležitost. Pokud odhlédneme od toho, že je to místy tak trochu kýč a sem tam hloupé nebo přehnané, můžeme se královsky bavit. Krom toho, seriál byl především stvořen jako muzikál s množstvím hudebních čísel, takže se ani nedá divit, že cenou za to, aby to s muzikou všechno sedělo dohromady, je právě občasná pochybnost děje. Ve výsledku to naopak vypadá, že tvůrci dělali co mohli, aby to se všemi těmi písničkami skloubili. Dvě podstatné věci navíc zaslouží pochvalu - zaprvé, Glee oprašuje spousty starších hitů, na které by si člověk jinak téměř nevzpomněl, a tak máme šanci "znovuobjevit" některé skvělé písničky (mně takhle byla například připomenuta písnička "Gives you hell"). Zadruhé, Glee se může pyšnit dobře prokreslenými charaktery hlavních postav, čímž si určitě získá hodně diváků. Ve výsledku tedy musím říct, že absolutně není na místě srovnávat Glee se škvárou jako High School Musical, jehož hudební, dějové a snad i herecké kvality jsou daleko horší. Glee má na víc. ~(3,8★)~

Jak napsal hunty, zpočátku je to spíše komediálně pojaté, pak už to spadá do dramatu, což se přesně kryje s pocity Hirošiho, kdy mu zpočátku přijde hrozně zábavné a zajímavé jít bydlet do parku, ale pak postupně zjišťuje, že žít takový svobodný život vůbec není jednoduché a že s tím vyvstává řada problémů... a nakonec se to propadne do naprostého dramatu o důležitosti rodiny. Nutno říct, že druhá polovina mi přišla lepší. Začátek se mi zdál trochu divný a snaha o zábavný prvek taktéž, protože samotná situace mi vtipná nepřišla a navíc bylo jaksi nesmyslné, jak se Hiroši zpočátku vrhl do svého "houmlesáckého života" s takovým nadšením. Tohle ale pořád není to, co mi bylo trnem v oku nejvíce. Co mi totiž přišlo v první polovině skutečně neúnosné, bylo sledovat mého "oblíbence" Koikeho Teppeie v tak ponižující roli. Jasně, je to jenom role, každý herec má různé role... ale přece jen - vidět Koikeho, jak je odporně špinavý, jak s*re za křovím (dokonce několikrát) a jak požírá umazaný namoklý karton... zkrátka, nemohla jsem se ubránit znechucení a v hlavě mi pořád jen běželo "fuj, fuj, fuj..." Nevzpomínám si, že by mi někdy tak moc vadila role, v jaké nějaký z mých oblíbených herců hrál. Být celý film takový od začátku do konce, mé hodnocení by tím značně utrpělo. Konec si to ale vylepšil, a tak zpětně vidím Hômuresu chûgakusei jako příjemný film se zajímavou atmosférou. ~(3,8★)~

Milý film? To ano. Skvělá komedie? No, tak to zas ne... Podle několika komentářů, které jsem tady před zhlédnutím četla, jsem si udělala obrázek úžasně vtipné korejské komedie, ale tak vtipné to zas nebylo. Když si člověk zvykne na korejský styl úsměvného vtipu, začne mu to už připadat tak normální, že na tom nevidí nic speciálního. A popravdě, skutečně směšných korejských komedií tak moc není. Většina korejských komedií spadá do kategorie "milých, příjemných, úsměvných filmů", což je sice fajn, ale když už začnu hledat něco víc, je to trochu problém. Podle hodnocení a komentářů jsem tedy čekala, že by tento film mohl být tím "něčím víc", ale bohužel. Jedná se jen o další běžnou korejskou komedii, která je oproti ostatním snad jen trochu nadprůměrná. Takže, za zhlédnutí sice stojí, bavit se určitě taky docela budete... já ale nechávám tento a další filmy z korejské tvorby za sebou a vydávám se dál, hledat něco, co mě osloví v trochu silnějším smyslu. V poslední době se mi totiž v asijské tvorbě nějak nedaří vidět něco skutečně výjimečného. ~(3,6★)~