kingik

Nezahrávejte si s ukrutně odvážným hasičem Joshem Duhamelem! Kalifornský hasič Jeremy Coleman se dostal do křížku s obávaným bossem podsvětí, který se svým gangem terorizuje kalifornskou oblast Long Beach, na kterou si nárok uplatní vždy velmi krutým způsobem. Aby mu v cestě za jeho pekelnými plány nic nepřekáželo, musí z cesty odklidit i poslední balvan. Tím je zpupný a ke všemu odhodlaný hasič, který má proti němu zanedlouho svědčit před soudem. Ten se mezitím vymanil z programu pro ochranu svědků a bere spravedlnost do svých rukou. Zdatný televizní režisér David Barrett vzal do svých schopných rukou béčkově postavený scénář, přehnaně se ohánějící béčkovým standardem, a přetavil jej v dynamickou akční jízdu, ve které je jen minimum stop po televizním stylu režírování. Ohraná zápletka s ultra zlým šéfem podsvětí a hodným hasičem by v podstatě ničím nevynikala, kdyby se jí ujal režisér libující si v béčkových postupech. Barrett to moc neřešil, raději dal větší prostor tvrdým bitkám, přestřelkám a výbuchům v hardcore stylu. Ani tak z filmu nevyrazil moc napětí, i když snaha byla. Pokud ale hovíte týpkům z masa a kostí, jakého představuje subtilně vyznívající Josh Duhamel, budete spokojeni. Není prezentován jako nějaká mašina na zabíjení, v zabíjení si nelibuje, se střílením nemá prakticky žádné zkušenosti, trénoval jen s černou maršál agentkou, pod jejíž ochranu byl umístěn. Neplánovaně se však do sebe zamilovali. Na co je ve filmu Bruce Willis? Do akce se jeho hodný policejní poručík nedostane, takže v podstatě na dvě věci: jako ozdoba do titulků, no, pak už na nic. Těch pár sekvencí si možná užil, diváka neotravoval, ale hrát tu postavu kdokoli jiný, vůbec nic by to na celé roli nezměnilo. Vyklidil místo mladšímu páskovi. Vincent D´Onofrio si svým temným ničemou předplatil místo u režisérů v kategorii záporná role. Ve výsledku je sice film skrz naskrz prosycený béčkovými klišé, nemá úplně nejmodernější pojetí, respektive tenhle druh filmů si svůj boom už odbyl v devadesátkách, nicméně, přístup režiséra byl svěže akční, málo ukecaný, se zdatně odvedenou technickou stránkou eliminující nedostatky průměrně sesmoleného scénáře. 70%

Tak dlouho se chodí s košem na odpadky, až se provalí nevěra. Dietl s Dudkem udělali dobře, že do hlavní role záletníka obsadili výjimečně autentického Josefa Bláhu. Všichni tři pak z jednoduchého až obyčejného námětu vyždímali maximum. Originální pointa, která se nenuceně připravuje nějakou čtvrthodinku a příjemně korunuje řemeslně zdatně odvedenou bakalářskou povídku, mě vždy baví. Bakaláři v té době procházeli silným obdobím popularity. Absolutně nevadilo, že příběh v sobě odráží typický socialistický prvek, respektive vztah k tchyni, kdy manžel má ní alergii, a je pro něj nežádoucí osobou. Dneska už se na ty rodinné vztahy v takovém mezním stylu tolik nehraje, ale za socialismu to bylo vděčné a často propírané téma. Téma nevěry z komediálního pohledu je tím hlavním nosným pilířem. Bláha má za milenku kočku Alenu Vránovou, doma Danu Hlaváčovou, kterou v podstatě za všechno kritizuje. Líbilo se mně, jak živelně uměl odsoudit jídlo, které pro něj nebylo kvalitativně na úrovni, a sice obloženou veku. V popředí všeho stál Bláha, perfektně si vyhrál s dialogem i s monologem, ten měl zvláštní říz. Prostě Bláha a spol. se činili na zajímavě vyvedené povídce o jednom záletu a letitém domácím zvyku. Napadlo mě, kdo z dnešní herecké "elity" by byl schopen uvěřitelného herectví na malém prostoru v půvabném komediálním nadhledu. Raději se ani nezamýšlet nad touhle kacířskou myšlenkou. 80%

Na Filipíny jedině s expresem Van Damme. Bijec je zase jednou pořádně naštvaný. Proti jeho vůli mu byla odebrána ledvina. On ji chce pochopitelně zpět. A chce za každou cenu zjistit, kdo si nelegálně objednal životadárný orgán. Půjde na to přes přesně mířené kopy, tvrdé údery, roznožku a drsný výraz. Ale ano, takhle mám Van Damma rád. Jednoduchý příběh s jasně danou koncepcí přesně dávkované dynamické akce. Co na tom, že lze v některých scénách poznat, že hlavní, dnes už méně pružnou hvězdu zastupuje dublér, film dá také vědět, že zadní projekce ještě existuje i v roce 2015, originální scény se proplétají s odrhovačkami filmů let devadesátých. Debutující scenárista Joshua James sepsal přepracovanou formou to, co zdobilo filmy, když doba přála skutečným akčním hrdinům, plus navrch přidal několik nepředvídatelných i emotivních sekvencí a emotivní závěr, to aby si Van Damme připadal i jako charakterní herec. Ti noví akční týpci stejně nesahají Van Dammovi ani po jeho vypracovaný zadek, koneckonců hned v úvodní sekvenci mohou jeho příznivci posoudit, jak je na tom s fyzickou konstitucí. Nějakých deset minut se po místnosti pohybuje úplně nahý. Zpočátku se mně nelíbily vztahy, které příběh určil. Do něj výrazně zasáhne John Ralston, který hraje Van Dammeho bratra. Předně si ti dva nejsou žádným způsobem podobní, Ralston byl svojí vírou v Boha poměrně otravný, zabíjení lidí se mu příčilo, kdežto jeho filmový brácha měl za sebou členství ve speciálních jednotkách, jejichž hlavním úkolem byla záchrana unesených lidí, je tedy vycvičeným zabijákem. Oba muže příliš nic nespojovalo, léta se nemuseli, Van Damme opíchal bratrovu ženu, z toho pichu vzešla holčička, která nyní potřebuje novou ledvinu, jediným vhodným dárcem je právě Van Damme, jenže ten už má jen jednu ledvinu. Nějakou dobu jsem si zvykal na ty vztahové represálie. Film se určitě nevyhnul i blábolům typu, že mrtvá manželka se nápadně podobá šlapce z ulice, se kterou se hlavní hrdina hned na začátku spustí a která iniciovala ten nelegální obchod. Postupem času se ty vztahy staly snesitelnými, brácha už nebyl takový pobožný sráč, což deklamoval v zajímavé předposlední scéně filmu, která byla hodně působivá z emotivního hlediska. I závěr je emotivní. V akčních scénách to vypadalo dobře. Nepřehledná místa zahalená do přítmí (klubu, chodby, ulice), občasně vedená nevybalancovaným střihem se sice našla, ale syrové bitky, přestřelky a výbuchy měly solidní fazónu, kamera se také činila a k dobrému dojmu byla výrazně nápomocná. Film se výrazně nezakecával, když se přece jen dialogově zdržel, dalo se to vydržet. A divák se z toho mírného dialogu dozvěděl něco, co děj posunulo zase o kousek jinam. Na spolupráci Jean Claude Van Damma a režiséra Ernie Barbarashe si příznivci poctivých béčkových opusů nemůžou stěžovat. Pravda, někdejší akční superhvězdu zpátky na vrchol nekatapultuje. Ovšem akčně se u ní pobavit dá velmi obstojně. 70%

Dobrodružství pro ty, co se rádi nechávají mučit levnou a nechtěně směšnou televizní produkcí, ve které, pokud jde o kvalitu, nevychází vůbec nic. Story o bájném zrcadle, které plní při pohledu do něj nejskrytější lidské tužby, vychází z jakési neznámé comicsové předlohy. Nijak zvlášť se netoužím s ní konfrontovat, neb autor musí být vynikající piča. Už jen to zcela vážné propojení prastaré legendy s pohádkami, je opravdu opus stupidum. Nechybí zmínka o Popelčině (skleněném) střevíčku, vlkovi z pohádky o Karkulce, projdeme kolem chaloupky sedmi trpaslíků. Archeologové Flynnovi, kteří tvoří manželský pár, mají dva syny, jimž věnovali odkaz svého celoživotního poslání "chránit vzácné relikvie a nepoužít je", který se aktivuje v případě, že by se s nimi něco stalo. A po jedné akci v Thajsku se skutečně pohřešují. Táta zařve na pořád, sexy máma (padesátiletá Michelle Forbes je stále mrdatelná) je unesena bohatým a proradným rodinným přítelem (důstojně i rádoby zlověstně se tvářící Victor Garber), který zatoužil po moci. Jejich synové, Paxton a Tripp, kteří do té doby neměli tušení, jaké poslání mají jejich rodiče, se musí spojit se sexy kamarádkou a současně asistentkou jejich rodičů, se kterou podniknou výpravu za čtyřmi úlomky mocného zrcadla. Asi nemusím moc popisovat, jak vypadají a jaké podřadné kvality mají jednotlivé akční scény. Je jich jen hrstka. Všeho všudy dvě až tři bitky s nohsledy, které vede vnadná asiatka (Kira Clavell a její střídání provokativních outfitů je jedním z mála plus filmu) ve službách boháče. Speciálních efektů je ještě méně. Nejvíc se jich nahromadí v závěrečné sekvenci, ve které kouzelné zrcadlo ožije. Triky jsou mimořádně podřadně vyvedeny. Většina dialogů je neposlouchatelných, ani se mně nechce vypisovat, jaké perly padají, ale když nic jiného, alespoň se u nich pobavíte na účet hloupých tvůrců. Film je stupiditou hodně nasáklý. Nepříjemně blbému dojmu nezabránili ani herci. Největší a nejznámější lákadlo z osazenstva, Alexa Vega, působí znuděně a nesympaticky. Zbytek herců se v podstatě podřídil blbému scénáři a režii. Záblesky nápaditosti jsou postupně zabíjeny tunou nesmyslů a blábolů. Film samozřejmě pokukuje po slavných vzorech z řad dobrodružných filmů. Nejvíce připomíná hybridního křížence Lovců pokladů a Honby za diamantem. Jenže by bylo mnohem lepší, kdyby si přiznal, že pracuje s odpadním materiálem z těchto dobrodružných filmů. Palné zbraně nahradily kuše. Kamera není nejhorší. Třeba možná tohle někdo ocení. Já ne. 0%

Jižanský venkov mohl zažít rachot, hlášky a režijní um. Nezažil nic z toho. Scénář, který psal obdivovatel Tarantina a Rodrigueze, spadl do latríny. Po vytažení byl takřka nepoužitelný, ale pár akčních sekvencí z něj ještě šlo přečíst. Tudíž se natočily, co na tom, že do filmu nezapadly moc koordinovaně, a každá z nich působí jako by vzešla z jiného filmu. Kvůli ale těmto třem sekvencím - sexy zabijácké mrchy na mašinách, motorizovaný gang indiánských mordýřů, likvidace Billy Bob Thortona - není nutné vidět celý film. Klidně ho můžete proklikat k těmto zmíněným scénám a vůbec o nic nepřijdete. Film je v globálu úplně z prdele natočen. Vlna filmů, ve kterých převažují záporné postavy, už dávno pominula. Našel se však tvůrce, který měl pocit jakéhosi dluhu vůči tomuto specifickému žánru. Obdivuji ty tvůrce, kteří vzhlíží k nějakému nedostižnému vzoru. A i když nemají dost finančních prostředků, ani talentu, zjevně jim to nepřekáží v rozhledu. Natočí svůj první a poslední film za každou cenu. To je případ jistého Barry Battlese, po kterém se slehla zem. Ano, od jeho pitomé napodobeniny stylových braků uplynuly už tři roky. Jen se nedivte, po tomhle výtvoru bych taky dál nerežíroval. Nevadí technické nedostatky, přejdu nekvalitní střih, pominu nedostatek citu pro tempo, rytmus, gradaci, ale nedostatek talentu a imitaci netoleruji. Ještě k tomu blbou imitaci. Tenhle film totiž dělá ostudu i braku. Netalentovaný debutant za balíček kosmetiky angažoval Evu Longoriu, za karton Malborek Billy Bob Thortona a všem ostatním rozdal sendviče a energetické nápoje. Film ničím neexceluje. Tři umaštěnci v hlavních rolích nemůžou nikoho bavit celý film. Lokace také nejsou zrovna úhledné. Většina scén je narychlo splácaných, zřejmě vznikaly v improvizovaných a hodně laciných podmínkách. Jejich realizaci není věnována dostatečná péče. Chvíli film vypadá nadějně, následně přijde sekvence, kdy se jen ušklíbnete. Chlapec na invalidním vozíku je krok vedle, se kterým se zabijáci otravují celou druhou polovinu filmu, měl být asi nějakým dráždidlem slzných kanálků, ale mělo to přesně opačný účinek. Chtělo se brečet, že to zde vůbec bylo. Filmu to nebylo nijak užitečné, lepší směr mu to nepřineslo. Nápad s černým šerifem, který zneužívá svoji pravomoc tím, že zametá stopy po násilných činech prostřednictvím najatých "čističů", je sice chválihodný, ale moc se o něj režisér nestaral. Inspekce agenta u šerifa dopadla také jen polovičatě. A tak bych mohl pokračovat. Většinu motivů si divák musel domýšlet. Na složitosti děje snímek nestavěl. S násilím a brutalitou to film rozbalil jen málo a příležitostně. Kečupové přestřelky s následnými průstřely těl, kterým chybí detailnost, už dnes nikoho nerozhází. Režisér si neodpustil ani pár animovaných sekvencí, opřel se i do odkazů Terminátora a Mad Maxe, sexy styl nebyl opomenut. Jenže z toho vzešel nekontrolovatelně zoufalý mišmaš. Snaha o maximální pokleslost se minula účinkem a ta obrátila svoje zbraně proti nezkušenému režisérovi. Dělat poctu pokleslému žánru není tak snadné, jak si režisér myslel. Když chybí zkušenosti a nadhled, může to dopadnout fakt na hovno. Na film se vybodl i český distributor. Film opatřil nemožným názvem. Tím ho prakticky udělal naprosto nesympatickým. 20%

Bíbrovi bíbr neroste, ale ve svém klipu prohání sličnou holku, že to nevypadá na nedostatek testosteronu. Song nemá na to aspirovat na časté pouštění, ale když holátko Bíbr dodrží tradici nasazování hezkých děv(ek) do svých klipů, nebude to s ním tak marné. Dál samozřejmě zůstává pičusem zralým na direkt. Ono taky, co s ním, když jste heterák, co si ho neoblíbí, ale nechce ho zaházet hnojem. Takže pasáže, kde je ta jeho hlava, se můžete dívat do zdi, pasáže, kde je s tou holkou, to už je jasné zlepšení. Ale klip není ničím provokativní. Ať se na mě nezlobí, Bíbr jeden nerašící, mrdat mohl. Už si konečně mohl dokázat, že je chlap. Jo, řídit pod vlivem Bon Parů, rozflákat drahou káru, to by mu šlo, ale vymrdat to kurvisko, co se mu v klipu kroutí, to ne. Alespoň ta holčina měla snahu, když v krátké líbačce pozornému divákovi neunikl její jazyk. Cenzura na to zapomněla. Dejme tomu, že klip, song, scéna a modelka, to je ok. Bíbr je piča. Takže k.o. hlavně za tu jeho hlavu. 60%

Umolousaný Pierce Brosnan vs. odhodlaný Liam Neeson. Liam Neeson bere na svá bedra pomstu v divácky nejméně vyhledávaném žánru. Hned se nedozvíme, proč si najal bandu zabijáků, se kterou se vypravil do neprostupných hor, aby vystopoval muže, který mu vzal v jediném okamžiku všechno, co měl. Zasněženou horskou krajinou se potácí ten, který se stal štvanou zvěří. Ačkoliv se za celý film Brosnan s Neesonem vzájemně setkají jen třikrát, jejich herecké výkony to nijak neochudilo. Z tohoto hlediska film určitě nestrádá ani v nejmenším. Zásadní problém tkví v nezkušeném a nepříliš opodstatněném střídání nálad filmu, se kterými režisér neustále operuje a je přesvědčený, že to snímku prospívá. Nejprve film navodí dojem, že půjde o pomstu vedenou v nestandardním stylu, i když je námět ohraný jak stará deska. Po několika málo naturalistických scénách v horách, kdy se ztenčí řady pronásledovatelů, má z nějakého důvodu ten pronásledovaný neustále navrch. Ač zraněný, padající únavou, dehydrovaný a tak dále, vždy najde skulinku, jak svým pronásledovatelům uniknout. Film je na tomhle vděčně naivním pojetí v zásadě postaven. Aby to ale přece jen nemělo tak stereotypní ráz, jal se režisér přihodit vždy nějakou naprosto nesouvisející scénku s hlavní dějovou linií. Objeví se banda desperátů, misionáři, "nebezpečný" hlídač louže vody(!) indiánského původu s tváří Wese Studiho, dorazí to mastičkářka ztvárněná Anjelicou Houston. Ti dva jmenovaní herci dali filmu jakási artový rozměr a v podstatě fungovali jako přeludy, neb závěr s nimi se odehrává na vyprahlé poušti, kde lze cítit vedro až k zalknutí. Silně ale pochybuji, že standardně připravený divák, který očekává, že si Brosnan s Neesonem tvrdě rozbijí huby, bude ochoten chápat a akceptovat režisérův záměr film umělecky povýšit a zušlechtit. Finále je hodně mírné až blbé, značně se třeba liší od úvodní uvědoměle drsné sekvence v horách. Jak se sestupovalo z horských hřebenů do nížiny, měnil se i film. Divák byl žádostiv, co se tedy tenkrát před třemi léty událo v občanské válce u Seraphim Falls, že to oba muže tak poznamenalo. Vždyť v jednu chvíli se oběma zdá stejný sen, ve kterém mezi plameny pobíhá neznámá žena(!). Samozřejmě se jen trochu inteligentní divák dovtípí, jaký incident předcházel současnému nesmiřitelnému stavu. Výhradně televizní režisér David Von Ancken může hvězdám v hlavních rolích líbat ruce, že mu na jeho pracovní nabídku kývli. Komorně laděný film stejně skoro nikdo neviděl, ale pokud máte náladu na western s několika zvláštními prvky, je tenhle snímek středně dobrou volbou. Akční řežbu nečekejte a rozumné finální vyústění teprve ne. Za směšné finále se možná budete chtít pomstít režisérovi. 60%

Pohádkové kostky jsou vrženy ostříleným Karlem Janákem. Byl to hod jednoduchý a přímočarý. Probíhal dynamicky, akčně a ve výpravném stylu. Trojice, sestávající z režiséra pro mládež Janáka, scenáristy pro mládež Merknera a sitcomové ikony mladých diváků herce Matouše Rumla, se společně sešla premiérově u televizní pohádky. Její devízou nejsou statické dialogy a scény, ale dynamicky ubíhající příběh s dobrodružným nádechem i zápletkou a s rozmáchlou výpravností, okázalými kostýmy a kvalitním kamerovým snímáním. Máme zde sympatickou dvojku, písaře Džanka (Matouš Ruml) a tmavovlasou princeznu Análku (Monika Timková), kteří jsou spolu na útěku. Džanek neuhlídal jemu svěřenou truhlici plnou drahého kamení, skončil za to v žaláři, princezna má být provdána za panovačného ničemu (Maroš Kramár), který na zámek přišel s inkriminovanou truhlicí v doprovodu dvou svých kompliců, s nimiž strojí na veselé království proradnou boudu. Jednoduchou a přehledně natočenou storku táhne Maroš Kramár, a to i za cenu osvěžujícího přehrávání. Jeho ničema je v jádru zlý až do morku kostí. Proti němu stojí v království velmi oblíbený Džanek, který to umí mistrně s mečem více než s pérem (to není dvojsmysl). Po honičce (to rovněž není dvojsmysl) v království a v lesích se ti dva utkají v závěrečném zúčtování na kordy. Vítěz bere princeznin anál (to je dvojsmysl). V televizní produkci v podstatě ještě nevznikla (nebo já si to nepamatuji) pohádka založená na přímočaré akční story. Ojedinělá záležitost baví hlavně v počáteční a střední fázi, postupně už děj upadl do stereotypu nepříliš rozvíjeného vedení lineární story. V závěru se nepřihodí žádné překvapení, příběh spěje ke svému očekávanému a poměrně fádnímu vyústění. Janák i tak dokázal, že k ohranému žánru pohádek lze aplikovat novátorský přístup. Někdo může vyčíst Rumlovi jeho slabší charisma na dobrodružného hrdinu s "mušketýrskou" image, písaře ani trochu nepřipomínal, podal však mnohem lepší herecký výkon než v podivně hybridní komedii "10 pravidel jak sbalit holku", na níž rovněž spolupracoval s Janákem, ale nepodezřívám je z lásky k mužům. Jiní se můžou ohradit proti málo známé Monice Timkové, která byla na princeznu málo "princeznovsky" něžná. Větší zájem vzbudí její dvorní dámy - Eliška Jansová (známá z letní reklamy, kdy se spustila na laně ze skály a neodolatelně pronesla slovo "Limča") a Marie Doležalová, která tentokrát podala sympaticky střídmý výkon. V neposlední řadě může panovat názor, že Janák se na pohádky nehodí, ostatně tohle ani pohádkově nevyhlíží. Žádná kouzla, nadpřirozené síly, nebýt zmínky o království, králi a princezně, dívali bychom se na regulérní historickou frašku. Možná, že pohádkám, jak jsme je dříve znali, zvoní zvonec. Jejich modernizace si žádá své. 60%

Příjemně obsesivní, komorní, evropsky působící, technicky dokonalý, žel i zdlouhavě natahovaný a nevybalancovaný remake Davida Finchera. Fincher se s komplikovaným originálem vyrovnal zdatně. Jen nevěděl, kdy skončit. Divák je vtažen do vyšetřování zločinu z minulosti, na který je najat investigativní novinář Mikael Blomkvist. Má vypátrat ženu, co je pohřešována nějaký ten pátek. Beze stopy zmizela v šedesátých letech. Její strýc věří, že je stále naživu. Reportér se klidí z města na venkov, ostatně, dělá jen dobře, má totiž na krku žalobu za pomluvu. Se zmizením tehdy mladičké Harriety se objevují archivní fotografie bestiálních vražd mladých žen, které má na svědomí neznámý sériový vrah, který si libuje v biblických odkazech. Souběžně s touhle dějovou linií divák také sleduje druhou oddělenou linii, ve které hnusnou hackerku sexuálně zneužívá její kurátor, který za to řádně zaplatí. Asi po hodině se tyto dvě linie spojí v jednu, hackerka začne spolupracovat s novinářem, mrdají spolu, pátrají po úchylovi, zase spolu mrdají, následuje finále s úchylákem v mučírně, ale to není konec. Fincher naznal, že divák ještě nemá dost a dopřál mu úplně zbytečně nastavovanou půlhodinku, ve které sice vzdal poctu režijnímu stylu Briana De Palmy, ale to už si mohl fakt nechat do jiného filmu. Tenhle film to musel mít u diváků hodně těžké. Jedná se o remake, kdo tedy zná původní film, na tenhle se hrnout nebude, dalším problémem je stopáž, přece jen tři hodiny je zátah. Film je poměrně komorně laděn. Scény mučení a znásilnění tvoří dohromady asi tak půlhodinku. Evropské lokace, angličtina vydávaná za švédštinu, roztahaná storka. I tohle může vadit. Fincher je mnohdy poutavý, následně zaduje na pořádně temnou notečku, hned na to je ničemně zvrhlý. Jeho režie je technicky dokonalá, střih, kamerové úhly, konstrukce scén, vše má nejvyšší kvalitu. Do titulní dvojice si vybral spolehlivého Daniela Craiga a odvážnou Rooney Mara. U Craiga je škoda, že se na mnoho let upsal agentovi 007, neboť se tím naplno vzdal jiných rolí. Méně slavná Rooney Mara je strašidlo do zelí. To se jinak nedá nazvat, co s ní maskéři provedli. Já vím, že to vyžadovala původní verze, ale to se nedalo, aby se s takovou vizáží pohybovala mezi lidmi. Je zde i další rozpor. U soudu byla vedená jako zaostalá osoba, musela mít speciální dohled, spáchala totiž zločin, ale při její údajné nízké inteligenci, se dokázala hecknout do cizího kompu až moc mistrovsky. Film podstatně kazí ta mnou zmiňovaná závěrečná třetina, která ze všeho nejvíc působila jako kompenzace pro Rooney Mara. Rázem z ní byla top modelka s blond parukou, zběhlá ve finančnictví a záměně identit, což byl dost výrazný odklon od předchozího sevřeného pojetí filmu, kdy napětí mělo houstnoucí až zvrhlý ráz a přivádělo diváka do varu. Tři hodiny je zkrátka přehnaná stopáž, do toho ineproprietní závěrečná fáze filmu, která nebavila. Podepsalo se to nepříznivě na výsledném dojmu, byť David Fincher stavěl svůj film do dokonalosti, pak si to ze čtyř hvězdiček posral na tři. 60%

Renny Harlin má sice po oslnivé kariéře, v níž by k němu nějaký kritik vzhlížel s respektem, ale stále obstojně točí. Tentokrát se vrhl na subžánr found footage odehrávající se v ledu a mrazu. V jeho filmografii tenhle specifický žánr dosud neměl zastoupení, s hororem a sněhem ale má zkušenosti. Dokonce byl za ně svého času i chválen (Noční můra v Elm Street 4 + Cliffhanger). Proč se tedy nevydat do zasněžených plání a přijít s něčím novátorským v žánru. A tohle jsou fakta. Skupina pěti mladých amerických dokumentaristů se vydává po stopách horolezecké expedice, jejíž 9 členů za záhadných a dosud neobjasněných okolností před padesáti lety zahynulo pod Horou mrtvých v oblasti severního Ruska. Jejich cílem je přijít se senzačním odhalením letité záhady. Oblast je však proslulá pozorováním záhadných jevů, beze stopy se zde ztrácejí ti, jejichž nohy vstoupily na toto území. Ani k dokumentaristům tahle oblast nechová vřelé sympatie. Kdo sem vleze, nevyleze. A mladí studenti brzy zakusí krutost hor. Divák sleduje události těsně před zmizením americké výpravy. Respektive ty události, které předcházely jejich zmizení. Krátce po představení jednotlivých členů výpravy a jejich erudovaného zasvěcení do incidentu v Djatlovově průsmyku je divák prostřednictvím ruského televizního zpravodajství informován o jejich zmizení. Následuje mírně zdlouhavé putování po horách, záhadné stopy ve sněhu, objevení tajného bunkru pod sněhem, různé dohady, nesprávné úsudky, spekulace. Však diváci, co mají nakoukáno z tohoto subžánru, vědí své. Stejně tak dobře odhadnou, co bude asi tak následovat. Samozřejmě úplně všechno neodhadnou, neboť několik překvapení si film nechává jako svůj trumf. Vedle zajímavého průběhu událostí je zajímavé, že na Uralu nikdo nehovoří svojí mateřštinou. Silně se dá pochybovat o tom, že by všichni obyvatelé byli v zaostale působící oblasti tak dobře jazykově vybaveni, pokud jde o angličtinu. Rozpor v inteligenci panoval i u náramně chytrých studentů, kteří diváka častovali odborným výkladem událostí, ale tápali nad jednoslovným varovným vzkazem v ruštině. Určitě se dá spekulovat nad použitím kamery v extrémním mrazu. V zásadě jsem ale nebyl proti tomu, s čím film přišel. Harlin prostě na svůj film dostal o pár babek víc než obvykle, něco zbylo i na závěrečnou trikovou sekvenci v bunkru, kdysi talentovaný režisér to zrežíroval jak nejlépe uměl. S neznámými herci, v nehostinném prostředí a v koprodukci vyprodukoval snímek, který není o nic horší než to lepší z hororového subžánru ff, který má své přívržence i zaryté odpůrce. Celkem zajímavá varianta záhady století. 70%