kingik

Detroit, sedmdesátá léta, retro móda, bohatý a záletný magnát, dva týpci, co unesou jeho elegantní paničku, doufajíc, že boháče pumpnou o jedno mega, nacistický tlusťoch, v jehož domě unesenou ukryjí. A dál? Dál nic. Jen bohapustá nuda. Tenhle spletenec si spískala Jennifer Aniston osobně. Měla potřebu spojit svoji hvězdnou auru s béčkovou produkcí slovutného Ashoka Armitraje. Ovšem nechat se svěřit do rukou bezvýznamného scenáristy a režiséra Daniela Schechtera, to už chce odvahu. A odvážná mohla být, padla přece do rukou únosců, ale rozvážná určitě nebyla, když si vyprodukovala tenhle unylý mix, ano, mix, akorát nikdo neví, co přesně tahle směs obsahovala, nebo čím měla být. Dejme tomu, že přísady absurdní komedie, slabého thrilleru, černé komedie, ačkoliv o tom už nejsem vůbec přesvědčený, že by se namanula, by možná fungovaly, kdyby film měl nějaký řád, respektive neustále a velmi nešikovně i podivně nepřeskakoval z jednoho žánru do druhého, nasadil nějaké tempo, a neupřednostňoval divadelní aranžmá. A hlavně BAVIL! Jennifer Aniston, Tim Robbins a Isla Fisher, takové akvizice a ten film se nehne z místa, nudí, ničím nestrhne, divák nad ničím nezaplesá. Koneckonců, ani John Hawkes a Mos Def v rolích únosců, nejsou špatní herci. Ve filmu se většinou nic neděje. Když se děje, není to nic zajímavého. Jedny z mála sekvencí, které vzbudí rozruch, jsou ty, v nichž vystupuje Mark Boone v roli odpudivého tlouštíka, který vyznává nacismus, propaguje rasismus a po domě má rozvěšené nacistické symboly. V jedné scéně považuje unesou dokonce za židovku a rozhodne se jí odstranit. U tohoto filmu se opravdu nepobavíte. Film se vleče hlemýždím tempem, nemá grády, napětí, humor, dobré dialogy (a to jich je ve filmu přehršel), postrádá zajímavé vyústění, finále chybí úplně, režie je úplně marná a nanicovatá. Jen kvalitní herecké obsazení, které asi někdo unesl a přikázal, aby hrálo v podřadném filmu, na který se bezprostředně po doběhnutí titulek zapomene. Řada diváků se vysvobozujících titulek ani nedočká, neboť tuhle nemožnou břečku vypnou někde uprostřed. Samozřejmě film se početného zástupu diváků nedočkal. Nedivím se. 20%

Jak Victor García natočil horor za pár hadrů a divák měl z něho noční můry. Režisér vrátil do hry zapomenutého herce Petera Facinelliho, kterého si nikdo nedovede představit v nákladném bijáku, ač mu kritici kdysi předpovídali zářnou kariéru. A kde nám kluk skončil? Ve zchátralém hotelu na kolumbijském venkově, kde chce svoje blízké vyrvat ze spárů mocné čarodějnice a její dávné kletby. On i hrstka neokoukaných herců si vedli dobře. Dovedu si představit, kdyby do filmu někdo nalil o hrst dolarů navíc, jak by asi se vylepšila triková stránka filmu, která prostě mazec nenadělá. Sekvence, kdy se čarodějnice převtěluje do jiného těla, jsou oproštěné od patřičné působivosti, kterou jsem postrádal. Masky určitě také neobdrží žádný velký obdiv, ale režie chytla "šlapavku", což je dobrá známka toho, že film i diváka Lojzu čapne a nepustí. A ještě mu pořádně zabrnká na nervy, které už má i tak napnuté jak struny na Haberově kytaře, ze zprávy, že Babiš a spol. zdraží pivo. Takže na tradiční pivko natočené do džbánu v hospůdce si nechá zajít chuť. Pivní odér ve džbánu mezitím vystřídala vůně ze zvadlých řezaných květin, které dostala otylá manželka Otýlie v naději, že se brzy převtělí zase v tu hezkou a šlank paní, kterou si kdysi bral a která už konečně ze sebe shodí teplákovku sešitou z třiceti odpadkových pytlů. A takový lahodný mok z pugétu květin není jistě k zahození, když není na pivo, že. No co, režisér neměl finance na kvalitní technickou stránku, divák Lojza nemá na chmelový mok k filmu. Film nemá super naspídovaný rozjezd. Dokonce to vypadá, že García byl přítomen na place až teprve tehdy, co se film dostal do své zběsilé fáze, na kterou už pomocný režisér nestačil, avšak divák si počkal a uvítal ji. S filmem se v globálu nudit nebudete. Nejdříve je příběh vydatně zahlcen tajemnem okolo na svobodu puštěné a zanedbané holčičky, divák tuší, z jaké strany přijde úder, přesto je vývoj docela zajímavý, ne úplně předem jasný. Horor postupně dostane dynamický spád a baví, ale přesto mně to nedalo a vzal jsem si scenáristu i režiséra stranou, aby se mně přiznali, že se zřetelně inspirovali Raimiho Evil Dead. Jo, nepřiznali se, ale stačí se podívat na Tchyni Štikovou a je vám jasné, že ta čarodějnice pláchla z fikce do reality (show). A už se stačila i převtělit. 70%

Tuctová připomínka omšelých thrillerů plných obehraných klišé, v nichž osamělá žena čelí psychopatovi. Neotřelé tentokrát je, že se jedná o afroameričany. Uprchlý trestanec, osamělá žena jen s dvěma malými dětmi, manžel na záletech, rozlehlý dům se zajímavě odlehlým dojmem, atraktivní kamarádka se staví na pozdní návštěvu, průtrž mračen, noc. Film má dlouhou expozici, kdy režisér uznal, že postavy je nutné dobrou polovinu filmu představovat. Divák tedy sleduje klábosení v domě, kdy trestanec má slušné vystupování a paní domu je natolik hodná, že ho celého zmáčeného pozve k sobě domů. Je to však zpuchlá dýně, na kterou by nevlezl ani Kajínek, nezbude tedy milému chlápkovi, než se na nevzhlednou ženu obořit, honit ji po domě a vyvolat napětí, popřípadě tasit zbraň. No jo, pane režisére, ale kečup jste nechal v rekvizitárně. Ačkoliv korpulentně disponovaná žena omlátí atleticky disponovanému maníkovi o hlavu všechno, co má v baráku po ruce, krve by se jeden nedořezal. Šrámy a krev si musel divák domyslet. Ke všemu Colin pokaždé vstane a je v kondici. Režisér dost rychle uklidil atraktivní ženské akvizice do kouta. Kate del Castillo a Leslie Bibb rychle opustily scénu. Mohlo být zajímavější, kdyby v domě zůstala majitelka i její kamarádka, ale ne. Ani nebyl moc jasný záměr trestance, proč se vlastně zabývá ženou, která mu nepřinesla žádné velké výhody. Z vily se divák přesune na noční "rodinný" výlet, na kterém se samozřejmě namane policista, který pojme podezření, co to se ženou cestuje za podivína, jenž má uprostřed noci na klíně mimino. Posledním místem pobytu unesené ženy je byt delikventovi zavražděné přítelkyně. Zde se odehraje závěrečný střet. Tradá, film si schoval na závěr mini pointu, jejíž pravděpodobnost zavání nesmyslem. Thrillerový žánr nebyl tímto kouskem s televizně pojatým scénářem obohacen o mnoho objevných a novátorských prvků. Za zmínku stojí to, že nikdo po uprchlém a nebezpečném vězni nepátrá, žádná zmínka v médiích. Ten byl podezřelý z únosu a zabití pětice mladých žen, ale padne o tom slovo jen u úvodního slyšení, kdy komise zamítá jeho podmínečné propuštění. Dál se touto kauzou film nezabývá. Idris Elba, který film produkčně zaštítil, zřejmě zatoužil po výrazně záporné roli. Nevedl si špatně, nemá primitivní vzhled a hrát umí, ale divák přece jen čekal, že to více rozbalí. Do role protihráčky byla vybrána prakticky neznámá Taraji P.Henson, která plnila požadavky mámy od dětí, ale divák jí fandit nebude. Nejvýraznějším hercem byla znepokojivá až zlověstná noční a deštěm zmáčená atmosféra, do níž mohl být zasazen o mnoho působivější thriller. Technická stránka na nízkorozpočtový film byla více než dobrá. Horší už to bylo s momentem překvapení ve filmu. Ten se nedostavil. Vzešla z toho průměrná záležitost. 50%

Vybíjená hořkých vzpomínek na studijní léta prostřednictvím osudového maturitního srazu u jezera, k němuž došlo po čtvrt století. Síla přátelství Jeffa (Ondřej Sokol), Toma (Michal Suchánek) a Skippyho (Richard Genzer) neochabuje ani po tolika letech, co školní lavice vyměnili za advokátní kancelář, učitelskou katedru a gynekologickou ordinaci. Z jejich profesí, až na nestandardně probíhající porod, neuzříme nic. Jejich náplní do vypsaných pér i per však zůstává třídní krasavice Eva, kterou si k oltáři nakonec odvedl Jeff, který si ji hned po příchodu do třídy "zamluvil". Ostatní dva se na něj nezlobili (když tak jen to v sobě dusili), ačkoliv Jeff má atraktivní blondýnku už vedle sebe jen z decentní manželské povinnosti a vyčítá jí její neplatonickou náklonnost k jejich profesorovi ještě z dob studií. Tuto vzpomínku provází pěkně nasnímaná retrospektivní scéna s temnými hudebním tóny. Na Toma se Skippem nezbyla žádná žena, prakticky nechtějí nic řešit k lepšímu, vypadá to, že jsou se svým staromládeneckým životem tak nějak smířeni a už vůbec jim nevadí obývat zanedbané prostory zatuchlého baráku, kterému trefně říkají "doupě". Ještě že jsou na světě oškliví lidé. K nim se řadí nosatá spolužačka Hujerová, která si na svůj vzhled chodí stěžovat až k Nejvyššímu do kostela, ale je ráda, že ve třídě neplatí za nejošklivější. Prim totiž drží spolužačka s přezdívkou "Větev", která se školního srazu už nedožila, neb boj se svojí ošklivostí v mládí vzdala na dráze metra. Osudy pěti hrdinů vyprávění se znovu po letech spojí, občas se přidá vnitřní monolog, z jejich života bude divák sledovat ty nejzásadnější životní momenty a osudové okamžiky od studií až po současnost. Zralý rozum a cit nakonec zvítězí nad krásou a ošklivostí. Těžko říct, odkud čerpal inspiraci a nápady pro svůj román Michal Viewegh, podle něhož zkušený Petr Nikolaev natočil svůj ironizující film, v němž není příliš silný příběh ani pointa, ale sympatické herecké výkony, jimž se ta životní frustrace dá v pohodě věřit. Přece jen je však znát literární původ díla, který nedovoluje více proniknout do všední reality, a někdy tak činí dost naivně i méně impresivně. Film následně působí rozvlekle, zvláště když se až do konce střídá nepříliš optimistická přítomnost s relativně pozitivní minulostí. Divák je nucen extrémně se zaměřit na herce. Vzápětí mu výběr mladších představitelů nepřijde zrovna ideální, protože se mladší verze příliš nepodobají svým starším, ale jejich herectví je neokoukané. Modelka Linda Bartošová toho za film moc nenamluví, ale se Simonovou Krainovou si jsou podobné. Ano, tenhle film proslavila Krainová. V podstatě se nemluvilo o ničem jiném, než že zde hraje jednu z hlavních rolí. Mám-li její výkon srovnávat s výkonem vysloužilé modelky Herzigové a její kreace v Pohádkáři", je Krainová hotová Meryl Streep. A rozhodně by ji režiséři měli dále obsazovat. Mladí a méně známí herci ve filmu na sebe solidně upozornili. U Geni, Suchoše a Sokiše jsem vděčný, že ze sebe nedělali kašpárky a byli nezvykle umírnění. Takže vlastně fajn setkání. Akorát malý problém. Divačky-čtyřicátnice budou mít ze vzhledově bezchybné Krainovky mindrák, dříve optimističtí čtyřicátníci nepřijdou na jméno panu spisovateli i režisérovi, a my kritici, mimo jiné, oceníme zvláštní pojetí a rytmus filmu, dobovou retro výpravu, absenci internetu a smartphonu v současnosti, přehlédneme tradiční product placement a pokocháme se vteřinovým záběrem na ztopořené bradavky top modelky v rouše Simonině. Jak málo stačí ke štěstí. 60%

Ocitli se v ráji, ale byli v háji. Hned zkraje je záhodno upozornit, že tvůrci se zřejmě nechali velmi volně inspirovat služebně starší drámou "Přežít". Havárie letadla a sportovní tým představují styčné body. A hory vystřídal neznámý ostrov. Ale pojetí se záhy liší. Zatímco ragbisté spolu vzorně v Andách spolupracovali, sem tam své kamarády pojídali, fotbalisté nemají vůbec ustálené mravy, chovají se prasácky a podrážejí se jak můžou. Divák tedy čeká, komu z přeživších hrábne nejdřív, nebo kdo si bude chtít zásoby, pěkné holky a nevím, co ještě, urvat pro sebe. Není komu fandit. Herecká omladina byla záměrně vybrána tak, aby na diváka působila maximálně nesympaticky, a to i ve chvílích, kdy se někdo chtěl chovat spravedlivě, rozumně, hrdinsky, nebo jakkoliv kladně. A to je plus filmu. Ano, rozbíjení spolupráce sportovního týmu, který na hřišti vždy táhl za jeden provaz, bylo podáno bez skrupulí. Smysl pro fair play byl krásně potlačen. Dalším plusem byl casting. Maníci správní nesympové, dvě holčiny rajcovní, divákům musí dvojka Jessica Lowndes a Leore Hayon imponovat. Erotické scény s nimi jsou slabé, ale jsem za ně rád, neboť jim výslovně doporučuji, aby se příště plazily jen a pouze po mně. Pro českého diváka je raritou, že se ve filmu objeví "Vendulka utěšitelka" Eva Jeníčková, která zde má za manžela trenéra týmu Jamese Remara. Oba se však zdrží jen na mžik, než zahynou. Nejméně propracovaný byl na filmu scénář. Nejde jen o to, že možnost nezmapovaného ostrova je v současnosti takřka vyloučena, hůře se i věří, že na ostrově není žádná fauna, tedy možnost obživy, až na výskyt bobulí, které kdosi naznal jedovatými, postavy se často chovají divně, což ne vždy se dalo přisuzovat stresové situaci a provázejí je i divná úmrtí, jedna z holek se neuměla rozhodnout, který muž je pro ni a pro její vagínu ten pravý, hygiena byla tabu, přesto všichni vypadali ok atd. Ani režie nebyla úplně prvotřídní. Debutující Shyam Madiraju se sice snažil být originální, ale současně se mu povedlo z filmu udělat něco, co osciluje mezi "Přežít, "Modrou lagunou" a "Trosečníkem", přičemž místy je film protkán příjemně drastickými scénami a má větší spád, než všechny mnou jmenované filmy. Emočně je film trochu plochý, ale řada scén je fakt povedených. Nate Parker, který si zahrál ve filmu černouška Slima, je také autorem námětu a spolu se známým režisérem a producentem Jaume Colletem-Serrou si řekli, že splatí dluh žánru a to tím, že namísto jednotlivce vrhnou na opuštěný ostrov početnou skupinku trosečníků, kteří v rámci přežití používají unfair postupy a taktiky a neštítí se ničeho, co by jim pomohlo přežít. Kdyby vás ale na filmu vůbec nic nezaujalo, třeba ani malebnost ostrova, příjemná kamera, či technicky vyšperkovaná zvuková stopa, můžete čumět Jessice Lowndes na prsa, zadek a obdivovat její perfektní vlasový styling. Trosečníkům zdar! 70%

Utíkej, holka, utíkej, honí tě zaměstnanec plynáren! Aj, chybka, mně se to nerýmuje. Nevadí. Kayla Scodelario zde není za supergirl, ale vcelku uvěřitelně čelí bandě násilníků, kteří vtrhnou do domu jejího přítele. Film má spád, Kayla má kvalitní vagínu, vidíte, již nesmíme být vulvaanální, jinak ty, ty, ty, neboli Du, Du, Du...dudy. Ich habe ein Angst, akorát nevím, jak se řekne německy "o tu holku". Já se bál, co vám mám povídat. To byl napínavý kus. Kdo nemá moc nakoukané ty invaze do domů, to pravé domácí žvýkání, tak musí být spokojený. Debutující režisér Thomas Daley předvedl poměrně syrový styl, i když byla režijní nezkušenost občas znát, bylo to příjemně neobroušené. Film má umírněnou stopáž, nečeká se tedy na příchod bandy záškodníků moc dlouho. Pořád se něco dělo, hrdinka sympatická, chvíli schovaná pod postelí, chvíli zase na půdě. Prostě nervák jak má být. A závěrečný zvrat nechybí. Nedá se odhadnout. Neimponoval mně akorát britský přízvuk herců a hlavní hrdinka i ostatní postavy se přece jen vždy neřídili přísnou logikou. Film ji někdy až moc rád vypouštěl. Ve výsledku se jedná o zdařilý debut, který ve svém subžánru nabízí kvalitní pokoukáníčko. Škoda, že Kayla hraje v takových blbostech, jakými jsou Bludišťáci v análu. Má na lepší. 80%

Ššššššššš....(poryv větru)...M.....á.......j......k...u.......M.....á.....j....k....u......šššššššššššššššššššššššššššššš.......Co........je.....R......o....b....e? Já ......tě....tady....v ....těch.....osmi.... tisících metrech....skoro....neslyším.....Myslíš, jestli.....jsem .....přibalil....do ......batohu....paštiku.....Májku? Ne, nepřibalil....neměli ji.......šššššššššššššššš.....M...ááááááá...j....kuuuuuuuuuu.....stalo se něco nepředvídatelného.....mám....erekci......boooooooože......stalo se něco nepředvídatelného.....koule mně přimrzly k cepínu......ššššššššššš. H...n......e....d.....jsem .......u ......Tebeeeee.....vydržžžžž.....Nevydržel jsem pouze já. Nezáživná, nudně podaná horská show, na které je nejzajímavější jak je nasnímaná. Salvatore Totino předvedl extra kamerové kejkle. Baltasar Kormákur by měl zpytovat horu Everest, aby ho už nevracela mezi živé. Ten člověk neumí z tvůrčího hlediska zhola nic. Už jeho předchozí filmy nenadchly, jen jsem hledal mezi členy expedice Marka Wahlberga, jehož spolupráci s ním si oblíbil, ale nebyl tam. Herecké obsazení je druhým výrazným kladem filmu. Ne všichni zajímaví herci dostanou potřebný prostor, ale ok. To podstatné, a sice drama pod majestátní horou, nevyvolal. Drama bylo, jestli v kině usnu. Neusnul jsem, chcípl jsem nudou. Na rozdíl od hrdinů, kteří si to možná užívali navzdory lavině, která zapomněla smést neschopného režiséra. 40%

Slušný odpal, Clinte! Mnoho rozruchu nenadělal, ale v hledišti to zašumělo. Gus je špičkový a ostřílený baseballový scout, jenž má nezvyklé pozorovací schopnosti, které se nedají jen tak trumfnout. Přesto se manažeři týmu Atlanty domnívají, že už je za zenitem, má odslouženo a měl by pomýšlet na důchod. Mrzout Gus, který si nepřijde tak opotřebovaný, i když jeho slábnoucí zrak situaci jen zhoršuje, má pro Braves ještě jeden kšeft, a sice otestovat nadějného středoškolského pálkaře, než mu bude předložena lukrativní nabídka. Breaking-ball, fastball nebo curveball, pokud vám tyhle baseballové termíny nic neříkají, ani tak nemusíte tento snímek obcházet. Je poměrně přístupný i těm, kteří v životě neviděli jediný baseballový zápas. Zápasy tady moc k vidění nejsou, když tak jen párkrát mrkneme na středoškolské plácky. Na nich se pohybuje jeden výjimečný a ambiciozní mladík, který by se už rád viděl v první lize, ale má jednu slabinu - neumí odpálit točený míč, což málokdo pozná. Odborný termín pro tento typ nadhozu je curveball, s ním souvisí i původní název filmu. Distributor naznal, že snímek s názvem "Nesnáz s falší", by asi nezněl fajn. Ke všemu má Gus atraktivní dceru, která je právničkou, ale o baseballu toho ví víc než dost. A dokáže pro něj obětovat i svoji advokátní kariéru. Ale jejího tatínka na komplimenty moc neužije. Komplikovaný vztah, který mezi nimi je, má dávné kořeny v dětství a v negativní příhodě, která ho jako otce navždy poznamenala. Mickey si na nic nevzpomíná, i když jí bylo v té době už šest let. O co přesně půjde, se dozvíte z filmu. Podotýkám, že mně přišlo divné, že by si šestiletá holka, z incidentu hovno pamatovala. Ale tím by se vysvětloval její poměrně odtažitý vztah k mužům. Podlehne až konkurenčnímu scoutovi Justinu Timberlakeovi, nevím, asi měla pocit kabanosu v jeho kalhotách, fakt nevím. Jeho celkem zbytečnou postavu bych úplně vynechal. Dvojka Eastwood/Adamsová byla fajn, nikdo jiný k nim nemusel přibýt. Do zákulisních praktik sportu se film vrhal víceméně okrajově, ale bavilo mě sledovat napětí před klíčovým draftem, to zapálení urvat nej hráče pro tým. Manažerský tým sestavený z Goodmana, Lillarda a Patricka byl možná ještě zajímavější, než ústřední dvojice. Herci dobří, Amy Adams je sympaticky mrdatelnou tygřicí ve své věkové kategorii, ale děj se místy docela vlekl, režisér Lorenz neuměl ten dějový míček pořádně a dynamicky napálit. Divák tímto nedostatkem místy ztrácel zájem o dění ve filmu, což je škoda. Chybělo více osvěžujících pasáží, nezáživnost přímo nehrozila, ale to nejlepší a nejzajímavější, co film měl, se nahromadilo až do závěrečné třetiny. Jestli vám sofistikovanost baseballu nikdy neučarovala, tenhle film nabízí schůdnou cestu. Pro Američany posvátná hra, o které dokáží zaníceně hovořit, u nás akorát primitivně pořváváme a ožíráme se na fotbalových zápasech. A pak se řeší pičus, co u oslavy gólu jakoby kroutí volantem. Mně baseball přijde vhodný pro filmové účely. A nebylo špatné s Clintem oběhnout všechny mety. I když se na ten rozhodující odpal nějak moc dlouho čekalo. Možná víc než jen těch devět směn, na které se baseball hraje. 60%

Ještě primitivnější, než jste nedoufali. Co vznikne spojením Syfl kanálu a producenta Philipa Pablba Rotha? Primitivně vystavěné anti-scifi, které není v žádném případě filmem, ale jen poslepovanou sbírkou neumětelství muže, který v režijní sesli leda tak maximálně masturbuje, s režijní prací to nemá nic společného. Scénář vypadá následovně. Země je v řiti, přísně tajný vojenský projekt, jehož cílem bylo získat moderní technologie z budoucnosti prostřednictvím cestování v čase, má trhliny. Plukovník však nechce projekt odpískat, povolá původního vědce, který má program zase obnovit a spasit. Budoucnost však není lidstvu nakloněna. Lidstvo bylo vyhlazeno krvelačnými monstry - Morloky. Ti mají k úžasu vědců lidské DNA. Zlotřilý plukovník chce jejich DNA využít při léčbě rakoviny svého syna. Podle něj je buněčná stavba Morloků odolná. Ano, uvidíme vojenskou výpravu, jak na plácku několika čtverečních metrů střílí do lidožravých příšer, jejichž bídná animace už ani nikoho nenasere. Nevalná technická kvalita koketuje s myšlenkou, že by to počínání mělo být výpravné. Pokud se spokojíte s výpravou do studia bratří Mrštíků, nemůžete být nespokojeni. Namítnete, že bratři Mrštíci přece nedělali do triků, no, kdo tady mluvil o tricích. Když nakreslíte na výkres šmouhu, budete s ní ve vzduchu půl minuty mávat, tak se ta šmouha pohne. A tak vznikl trikový základ pro tento, zdráhám se použít označení film. Vzniklo tedy COSI, co asi tak v jedné sekvenci, která se odehrává v podzemních prostorách, připomíná to, čím to původně mělo být, tedy filmem. Snůška abnormálních dialogů, nesmyslné kváky, nevalný vizuál, ne moc velký spád událostí, vrcholí téměř na konci zjištěním, v jakém roce se skupinka dementů ocitla. Tomu já říkám trhlina. To nic, scénář byl pokydán Morločími hovny a zvratky režiséra Matta Coda, když se vrátil zkárovaný v šest ráno z kalby. Vzpomněl si, že má za hodinu točit ve vypůjčené garáži a sklepě scifi. A jaké poučení z toho plyne? Když jdeš točit, nechlastej! 0%

Jestli se při vyřčení slova "maturita" orosíte, nejste v tom sami. Nyní už se orosíte, když někde náhodou narazíte na tenhle film, který v jistém ohledu připomíná následovníka filmu Gympl. Až na malý, ale dost podstatný rozdíl. Tenhle film je jako z jiné galaxie. Ne náhodou je v něm vidět UFO a nic na tom nemění fakt, že Tomáš Houška je autorem knižní předlohy Gympl. Sám by ale nutně potřeboval složit maturitu ze scenáristiky a režie. Sympaticky anarchistický přístup k dané látce je asi tím největším pozitivem. Téma ukradených maturitních otázek, snaha nabourání se do serveru ministerstva školství, ještě dává relativní smysl. Zbytek filmu smysl nedává. Nejsem si jistý, jestli tvůrce chtěl být takhle špatný úmyslně, ale dochází mně, že v tom šoku, jaký mně přivodil svým odstrašujícím dílem, je to tvůrce, který se na bizarní tvůrčí přístup jen vymlouvá, aby zakryl svoji totální neschopnost. Jeho výsledné dílo nemá žádný smysluplný tvar, přeskakuje z jedné wtf scény do druhé a nedrží pohromadě. Humor, jaký nám někdejší pedagog předkládá, jsem nazval "Houškův humor". Ano Troška má svůj humor, co by ho neměl Houška. Tenhle humor postrádá cokoliv humorného, a tedy cokoliv spojitelného s písmenem H. Např. sofistikované Horníčkovy hovory H, rovnou můžete vyloučit. Výjimku tvoří pouze slova Hovno a Hovadina. Nejvíce se těchto "Háček" nahromadilo v závěru, kdy jdou gymnazisté ke zkoušce z dospělosti, která probíhá naprosto unikátně a nikdy nic podobného už nikde, v žádném jiném filmu neuvidíte. Decentně vymaštěná a totálně promiskuitní studující barbína kupí jeden Hovadský Hlod za druhým, jiný student si vytahuje maturitní otázku s číslem dvě, načež se zaraduje, že odmaturoval s dvojkou, další student žádá mobilem o nápovědu svého geniálního kamaráda a šeptá při tom tak, že by i Smetana slyšel svoji Hubičku atd. Jak jsem zmínil výše, to, co se dělo při zkouškách, to hraničilo se šaškecem (slangový výraz pro blázinec). Tomu všemu přihlížel ministr školství, který působil zfetovaným dojmem. Zřejmě snaha o autenticitu zachytit politika poněkud z jiného úhlu osobnosti. Potvrdit záměr nedokážu. Opět mám dojem, že to tak tvůrce ani nezamýšlel. Apropó, scény z ministerstva byly to nejhorší, co jsem viděl. Tři vrcholně obludné ženy v kanceláři, z toho dvě měly slovenský přízvuk, každá scéna byla jak kopnutí koněm. Sice jsem jím nikdy nebyl kopnut, dovedu si představit, jak to bolí. Našly se i světlé body. Obsazení studentů bylo v pohodě. V popředí hvězdička Michaela Doubravová, barbína Karin Krausová, génius přes vynálezy Tomáš Polák, co sestrojil domácího robota a další neznámá omladina, která si určitě zasloužila lepší film. Jenže jim nebylo přáno. Erotika žádná, i když ji film sliboval, jediná šukací scéna je zrežírována tak, jak už ji nikdy neuvidíte. Opakovaný záběr na podprsenku létající vzduchem a třesoucí se nábytek. Další scény neměly o nic lepší pojetí, včetně bizarních i zvrácených představ, které napadají studenty i kantory. Filmu to samozřejmě nijak neprospělo a jen ho to tlačilo stále níž. Film ani nelahodí oku. Produkčně v něm má své otylé prstíky Magnusek. Jestli jste viděli jakýkoliv jeho film, tenhle z něj převzal řadu prvků, jako třeba obyčejný vizuál, nesnesitelně amatérské výkony dospělých herců, nebo třeba ryzím amatérstvím zapáchající režii. Režie to nebyla, ale jak jinak to nazvat, že. Nedovedu si představit, že Houška má odvahu někoho na svých filmových kempech poučovat o režii. Dám mu jednu radu. Přestaň režírovat a psát scénáře, za katedrou jsi méně nebezpečný. Možná... 20%