Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Horor
  • Krátkometrážny

Recenzie (6 059)

plagát

Kde alibi nestačí (1961) 

Neatmosférická a naprosto socialisticky odpudivá kriminálka, ve které muži nepoužívají voňavky a smrdí po cigaretách, a ženy nehází použité vložky do záchodu. Karlovarské oplatky v akci, ovšem nepočítalo se s tím, zda mají dva ústřední kriminalisté, kapitán Tůma a nadporučík Líbal diabetes, tudíž většinu filmu oba vyšetřující protagonisté trpí slovními průjmy a často chodí močit. Naštěstí dojde k vraždě. Nesympatická místní figurka kabaretiéra v podání Miloše Nedbala je zastřelena. A z nudy to stejně tohle naivně zrežírované krimi na hraně špatné parodie nevytáhne. Karel Höger a Josef Bek sice nejsou tím nejhorším spojením v dějinách filmové kriminalistiky, ale oproti Kalašovi v podání Rudolfa Hrušínského z atmosférických krimi Petra Schulhoffa jsou poněkud marní. Vyšetřování zločinu, kde prim sehrává nelegální prodej "zázračného" léku ze západního trhu pro pacienty se srdečními chorobami, je neskutečně uhozené a hrůznost podtrhují zvolené kulisy a nehodící se herečtí představitelé do špatně napsaných úloh. Vrcholem je prvorepublikový milovník Oldřich Nový, který prostě s danou rolí hoteliéra pramálo koresponduje. Naprosto mně bylo jedno, jaké bude výsledné odhalení. Vladimír Čech režíruje lahůdkově nesnesitelně. A když přišlo závěrečné odhalení vraha, co zabralo pár vteřin z utahaného a nesmyslně roztahaného filmu, jen jsem zakoulel očima. Už první film 105% alibi byl nářez pro milovníky stupidit, tady už od hlouposti kvetly socialistické motyky a dámské vložky dostaly první socialistická rudá křidélka. 1/10

plagát

Princezna za tři koruny (1997) (TV film) 

Název pohádky může evokovat, že se jedná o princeznu, co poskytuje sexuální služby za příznivé ceny. Je to však mýlka, nejedná se v žádném případě o měnu, nýbrž o korunovační klenoty, i když sličná Kamila Špráchalová v roli princezny by jistě neměla nouzi o amorální klientelu. Nacházíme se v chudém královstvíčku, které právě opustil král (Pavel Zedníček) s královnou (Růžena Merunková), aby hrad i s jeho nedostatky přenechali svému synovi. Princátko na to nebude až tak sám, na hradě s ním zůstal věrný sluha, který dokáže zastat hned několik dalších funkcí. A po odchodu veličenstev se okamžitě pasuje na rádce prince. Pohádka je to komediální, pomíjí záporné postavy a rozjíždí kolotoč humorných situací a zabrousí i do tzv. převlekové frašky. Hlavními protagonisty bláznivého humoru jsou Michal Dlouhý a Petr Nárožný. První jmenovaný svými převleky nahrazuje absenci panovníků na hradě, ten druhý si troufne i na to být v jednu chvíli bezhlavým zjevením. Bylo to ukřičené i pitvořivé, prostě ztřeštěně pojaté. Hradní prostory nahrazuje jedna studiová místnost, kde se mohutně šetřilo na celém interiéru a vybavení má zastoupení jen v tom nejnutnějším. Abychom nebyli ochuzeni o dva tyčící se hrady, princezna totiž pochází ze sousedního království, kamera před nahlédnutím do interiéru vždy střídavě švenkuje na dva hradní monumenty. Po technické stránce je vše dokonale úsporné. A pro milovníky stínů mikrofonů se také najde scéna. Tahle tv pohádka, velmi skromná svými náklady, měla štěstí na dobré herce. A ti z ní udělali v režii legendárního televizního režiséra Jana Bonaventury, pro něhož to byla rozlučka s tvůrčí kariérou, relativně zábavný tyjátr, co rezignoval na velké dějové manévry a disponuje explozí energického humoru. Z průměru se však nedokáže ani na okamžik vymanit. 5/10

plagát

Fortunova hra (2023) 

Rutinní Guy Ritchie. Všechno ve filmu mně přišlo bud otravné, nebo ohrané, v horším případě bez nápadu. To se týkalo hlavně neinvenční akce, která má ve filmu jen malé zastoupení, navíc se stylem podobá devadesátkovým béčkům. Filmu ani moc neprospívá parodický ráz, který nemá dostatečně vyrovnanou oporu ve scénáři. Děj také není žádná sláva a hlavně to ani na okamžik nestrhne. Víme, že Jason Statham je jakýsi superšpion, který je obklopen týmem sestaveným ze samých špičkových agentů, ženský element je zastoupen samicí Aubrey Plaza, a má zamezit nekalému obchodování s novou smrtící zbrojní technologií, takže by divák v takto nastaveném případě očekával, že se režisér utrhne ze řetězu a namísto zdlouhavých keců, opravdu velmi únavných, se odhodlá k pořádnému akčnímu reji. Nic takového nepřijde, takže hlavně sledujeme, jak postupně na scénu vypochodují ukrajinští mafiáni, turečtí mafiáni, jeden miliardář (Hugh Grant) a do toho se pro účely tajné mise naverbuje slavný hollywoodský herec. Josh Hartnett měl plnit pozici humorné postavy, celkem to i zvládal, ovšem v otřepaném a mnohdy nevýrazném scénáři se to až tak nepovedlo. A všechny tyhle postavy se mezi sebou melou, tradičně a očekávaně se handrkují, přetahují, dialogy mají být osvěžující, humorné, nebylo se čemu smát a působilo to nezajímavě. S natáčecím štábem procestujeme solidní vzdálenosti. Od Maroka, budeme křižovat evropské státy a skončíme až v Kataru. A to vše nasnímané ve špičkové technické a vizuální kvalitě, což je nakonec na filmu to nejlepší. Nevím, co se přesně stalo a selhalo při produkci tohoto filmu, který ukazuje, že scenáristicky a režijně je to rozemletá káva, co poněkud zvětrala. Herecká skvadra určitě byla připravena hrát, na place byly schopné herecké položky, jenže vše má dost průměrný rozsah a film nepřijde s žádným překvapivým a nevídaným efektem. Nezbývá než konstatovat, že i Guy Ritchie má své slabší tvůrčí dny. 5/10

plagát

Fair Play (2014) 

Legendární Jarmile Kratochvílové, nepřekonatelné rekordmance běžeckých tratí, se ježí ochlupení, když kolem ní proběhne její filmová konkurentka, sprinterka Anna Moravcová. Socialistickým státem řízený dopingový program, kdy po anabolických steroidech se z žen stávaly chlupaté mužatky, ovšem jejich nadlidská výkonnost jim přinášela výsledky v podobě vítězství a do té doby nepokořených rekordů, je málo propírané téma, ačkoliv se o něm ví. Film Andrey Sedláčkové se vydává zpět po síti času do osmdesátých let minulého století, do tehdejšího Československa, kde mladá vrcholová sportovkyně zažívá sportovní dril, milostný vztah a společné bydlení s mámou. A ta máma navíc napomáhá protistátní činnosti stíhanému chartistovi (Roman Zach), takže se jí brzy na paty pověsí StB na čele s hlavním vyšetřovatelem (Igor Bareš). Judit Bárdos ve své nejvýraznější roli, a to v době vzniku filmu rozhodně nebyla nikterak známou herečkou. Věkový rozdíl mezí ní a její filmovou mámou Annou Geislerovou je jen 12 let, takže to dost často vypadá, že se jedná o starší a mladší sestru. Mě ale spíše zajímalo sportovní prostředí, které je vykresleno nadmíru dobře a uvěřitelně. Pokud sportovkyně nevykonávala přesně to, co chtělo a ukládalo jí vládní Ústředí, tak to také mohlo nadobro znamenat i konec její kariéry. Sympatická atletka Anna tedy bojuje s nelichotivým systémem, zakázanou látku hází do odpadkového koše, ovšem netuší, že její trenér (Roman Luknár) se tajně domluvil s její mámou, takže stačí jen pozměnit krabičky a v těle rázem nekoluje domnělý vitamín, nýbrž pořádné svinstvo. Ovšem vidina letní Olympiády a splnění kvalifikačního limitu pro účast na ní je pro sportovní svaz prvořadý úkol, takže nějaká psychická nepohoda mladé sprinterky rozhodně nemůže zamezit jeho plány. Film působí sugestivně. Sedláčková se vzepjala k velkému režijnímu výkonu, ačkoliv její tvorba do té doby zahrnovala většinově jen televizní počiny. Dobová atmosféra skvěle funguje, zdařilé herecké výkony ji vhodně podtrhují. Před životopisným sportovním dramatem Zátopek vznikl mnohem lepší film. Kdybych se měl rozhodovat, který si pustit, tak určitě to bude tenhle snímek. 8/10

plagát

Significant Other (2022) 

Maika Monroe v lese. V lese na jehličí ji obtěžuje cosi mimozemského původu. A to cosi umí biologicky kopírovat lidské a zvířecí formy. A to cosi nemá s naší planetou dobré úmysly. Její výlet s přítelem (Jake Lacy) nabere smrtonosné obrátky. Maika Monroe se z pozice producentky spojila s tvůrčí dvojicí Dan Berk a Robert Olsen, co za nízký rozpočet dokáže natočit solidní film. Tentokrát se ale předvedli spíše v rozpačitém pojetí, kdy chtěli změřit síly s originálními sci-fi počiny, kupříkladu Věc i jiné, přičemž ztratili pel originality a větší výraznost. Začátek je takový roztahaný. Nad lesem prosviští v úvodu žhavá koule, která zapadne kamsi do lesa. Tou dobou se zde výletně pohybuje milostný pár, který po různých názorových rozmíškách, zjištění psychické lability mladé ženy, podpořené množstvím tablet, a odmítnuté mužově žádosti o ruku, začne pociťovat, že nález mrtvého jelena nevěstí pro ně nic dobrého. Pak nutně přijde přerod mužské polovičky v mimozemšťana, což je ta povedená část filmu. Vražedný výsuvný osten na jeho ruce připomene Terminátora 2. Jake Lacy předvádí schopnou psychopatickou kreaci a Maika Monroe solidně kontruje kreací ženy v úzkých. Do toho se pod skalpel mimozemšťana připlete jiný výletní pár. Tahle část funguje, je v podstatě očekávaná a zabaví. Následně se film přehoupne do své finální části, která je slabá a naprosto postrádá kreativnost. Dokonce se objeví i nějaké pseudofilosofické náznaky. Nejhorší je, že to tvůrcům stačilo a už nepřišli s nějakou finální dardou. Závěr je tedy odfláknutý až běda. Takže bych to sumarizoval tak, že začátek je standardně seznamovací s dobře fungujícím lesním prostředím i ústřední dvojicí, prostředek je zábavně hororově pojatý a závěr je příšerně nedodělaný a nezvládnutý. Ke vší smůle kameraman Matt Mitchell není zřejmě příznivcem pěkného zadku Maiky, takže mnohem více prostoru dostal les, kterým se dá úspěšně kochat. 6/10

plagát

Běžná selhání (2022) 

Záhadná exploze v centru města protne osudy tří žen. Hana (Taťjana Medvecká) má těsně před důchodem, je čerstvá vdova, nerada chodí na skupinová terapeutická sezení, doma má robotického psa a čerstvě dostala padáka z práce. Tereza (Nora Klimešová) má doma březí kočku, má rodiče, co razí úzkostlivou péči a se svými nastrčenými kamarádkami slaví své třináctiny. Silva (Beáta Kaňoková) má lesbický vztah, pochybnosti, zda je dobrou mámou a svého malého syna v návalu paniky zanechá v dětském centru. V tuzemsku (existencionální) sci-fi neumíme. A když se k tomu přidá experimentální ráz, je běžný divák velmi znejistěn, co mu vlastně takový druh filmu dá. Rumunská režisérka Cristina Grosan se prezentuje ne úplně špatně, jenže nedisponuje vypravěčskou hutností, která by vzbudila o ženské hrdinky a jejich různorodé osudy nějaký zvýšený zájem. Triková složka je k zasmání. Nějaká valící se mračna nad městem dnes opravdu nevyvolají hrůzu ani u těch nejlabilnějších jedinců. Střídavě se natáčelo v Praze a Plzni, což nepředstavuje z hlediska atraktivity lokací něco extra. Navíc je v rozlehlém městě zřejmě jen jedno nákupní středisko, takže všichni lidé chodí nakupovat právě tam. Takže naše hrdinky se musí vzájemně setkat, i kdyby nechtěly. Pocitově mně film přišel delší než je. Najde se pár scén, které jsou poměrně kameramansky dobře zvládnuté. Takže detailně vidíme, jak kočka přivádí své mladé na svět, a svoji symboliku má oheň, jelikož vzplanou fábory i umělý pták. A rozhodně špatné nejsou herecké výkony protagonistek. Většina filmu je ale naprosto nezajímavě podaná. Žádný vzruch, napětí a nedostaví se ani žádná výrazná emocionální křivka. Když si budu chtít dát sci-fi, tak sáhnu do úplně jiného políčka, kde nebudu pátrat většinu filmu, co to mělo být za výplod. 4/10

plagát

Vražda v Paříži (2023) 

Vražda a únos! Tuhle zapeklitou kombinaci dokáže vyřešit jen detektivní dvojka Adam Sandler a Jennifer Aniston. Čtyři roky trvalo, než scenárista James Vanderbilt vrátí uskupený pár zpět do hry a vymyslí jim nové kriminální dobrodružství. Stalo se a pod vedením nového režiséra Jeremy Garelicka se jedná o svižný přírůstek, co se rychle pohybuje po akčně-humorné šachovnici. Když má režisér ve filmu takto oblíbené herce, tak je nutno je nechat mezi sebou špičkovat, hašteřit, infantilně se předvádět a prezentovat tak specifickou odnož dementního humoru. I za cenu naprosté nesnesitelnosti. Počáteční čtvrthodina je opravdu jen pro velké fanoušky obou herců. Naštěstí se to včas zlomí a přijde kýžená kriminální záhada, detektivní dvojici je unesen kamarád, kterému přijeli na exotickou svatbu, a horká stopa je přivede až do Paříže. Režisér přihodí několik dobře vypadajících akčních scén, což vyvrcholí poutavým finále na Eiffelově věži. Má to spád i invenční tahy. A dokonce si film dovolí šálit diváka po vzoru kriminálek, v nichž se domněle zemřelé postavy vrací zpět do dějství. Nejsem příznivcem křivek Jennifer Aniston, i když její vizáží neurčitý věk a směs testosteronu s estrogenem může někomu připadat sexy. Spíše hodnotím, že je v téhle detektivní taškařici vhodně ukotvena. Sandler je tradičně pořád herecky zadrhnutý v jedné herecké poloze a o něco méně se pitvoří, takže místy dokáže být i zábavný. Dohromady tvoří silný pár, co si pro své příznivce připravil i napodruhé naprosto oddechovou zábavu, kdy se tempo postupně zvyšuje, pachatele zločinu divák odhadne bleskurychle, humor má bohužel impotenci a režisér se postaral o to, aby to nevypadalo lacině a po akční stránce zdařile. 7/10

plagát

Volha - FOXTERIÉRY (2023) (epizóda) 

Soudruzi zakázali uvědomělému Honzovi Hamrovi kamarádit se se Standou Pekárkem. Vždyť je to nestoudný floutek, co oplodnil soudružku umývačku nádobí, s inkognito estébáky hraje biliár o peníze v hospodě čtvrté kategorie a takový živel vozí umělecké pracovníky z ČST. No, jestli tento mladík nechce skončit s šíleným kádrovým posudkem a doma mu pak bude za trest nařízeno sledovat v nově  pořízené televizi všechny normalizační výplody sedmdesátkové doby, bude muset donášet. Podpis spolupráce s StB je pro něj jediným východiskem. Parodické vyznění není na škodu. Retro seriál s antihrdinou v hlavní roli chce totiž nabourat dosavadní upjatý obraz dob dávno minulých. Většina první epizody má základ v úsměvném vyznění, načež padají hlášky a vtipkuje se ostošest. A kdo hledá souvislý a dramaticky gradovaný děj, tak vlastně nic takového nenajde. Nějaký dramatický úsek/náznak nastoupí až na závěrečných pár minut, kdy se náš konsternovaný hrdina dostane do spárů dvojice tajných mužů své doby. Kryštof Hádek je pro roli jako zrozený. Umí vtisknout své postavě humornost i nadhled, zajímavě nejednoznačný postoj k složitě politicky orientované době, zároveň mu nečiní problémy být vyplašeným mladíkem, když na něj udeří obávaná instituce. Jeho existence v tlaku a tísni doby se neobešla bez dalších přihrávajících i zlehka přehrávajících herců. Klára Melíšková jako jeho máti určitě nepředstavuje vzor socialistické ženy. A vůbec většina žen plní roli sexuálních objektů, jejichž hlavním úkolem je na potkání roztahovat nohy. Televizní pracovníci nezřízeně popíjí cestou na místo natáčení, nečiní jim problém v reportáži o dělnické třídě použít kompars a také vedou protisocialistické řeči. A tak se Standovi Pekárkovi otevírají nové obzory. Bude buď muset smýšlet třídně a (u)vědomě(le) práskat na své spolupracovníky, nebo se navždy rozplyne jeho sen o luxusním vozidle své doby. Kariéra práskače se rozjíždí v kvalitní retro výpravě, s kvalitní hereckou osádkou a svébytným režijním přístupem Jana Pachla. 9/10

plagát

Najväčší dar (2022) 

Tématika slovanských bohů je v české pohádkové tvorbě naprosto neprobádaná. Látka tak představovala jistá úskalí. Morena (Zuzana Slavíková), zlá bohyně zimy, jednoho dne najde způsob, jak zamezit koloběhu ročních období. Aby po celý rok nepanoval jen sníh a mráz, vypraví se Vesna, bohyně jara, Živa, bohyně léta, a Oseň, bohyně podzimu, v lidském přestrojení do vesnice, kam se mezitím Morena se svým synem v přestrojení infiltrovali mezi místní obyvatele, kde se pokusí vše dát zase do pořádku. Námět je svěží. Ovšem výsledná realizace vyvolává tak nějak dvojí dojem. Na jedné straně má vizuální stránka mnohdy filmové cítění. Nemalou měrou ale prosakuje jistá forma laciného amatérismu. Kostýmy nejsou moc líbivé. No, jsou přímo otřesné. Sice vidíme, jak si tvůrci představují slovanské božstvo na čele s nejvyšším bohem Svarožicem (Boleslav Polívka), dostaví se i Radegast (Pavel Nový) a mnozí další, akorát herci v těchto rolích budí nechtěný smích. Buď jim kostýmy plandají pod nánosem tukových polštářů, nebo je výsledné namaskování natolik groteskně vyvedené, až to odvádí pozornost nežádoucím směrem. Vykreslení charakterů jednotlivých bohů je dost překotné. Nebyl moc čas se s tím detailně párat. A nadpozemský domov božstva představuje jakýsi palouk se statným stromem uprostřed, v jehož koruně trůní Svarožic a kolem stromu tančí skupinka víl. Triková stránka je hodně skromná a pár výsledných trikových expozic sotva někoho uzemní. Z herců nejvíce vyniká Zuzana Slavíková jako Morena, i když trochu přehrává, Petr Vančura v roli jejího syna Smrťáka a sympatická je i Sabina Rojková jako Vesna. Režijní duo Daria Hrubá a Marta Santovjáková Gerlíková přišlo s látkou, která má v pohádkové tvorbě ojedinělé zastoupení. Realizační přednosti i slabiny se spolu bijí a režijně je to spíše průměr. Valašský kraj plný božstva tady dlouho nebyl, tak se děti i dospělí mohou s ním seznámit. A být i případně poučeni. 6/10

plagát

V zajatí mysle (2022) 

Není to přímo originální thriller a má své velmi zpátečnické rysy. Ústřední trojlístek John Malkovich, Martin Lawrence a Melissa Roxburgh se svých rolí zhostil kvalitně a divák si s nimi rád zapátrá. A bude se pátrat po napodobitelovi, který replikuje pět let staré zločiny nábožensky orientovaných vražd v umělecké podobě. Jejich původní autor, známý pod přezdívkou "Umělec", si za ně odpykává trest ve vězení a zanedlouho má být popraven. Dva detektivy tedy tlačí čas a chtějí se od původního vraha dozvědět co nejvíce a nějakým způsobem získat od něj profil nového vykonavatele vražd. Samotné vraždy jsou úplně největší slabinou filmu. Vrah si vybírá a zabíjí ženy z řad erotických pracovnic, což vyjde nastejno, i kdyby si vyhlédl metaře nebo popeláře. Naaranžovaná a barvou natřená těla do symbolů anděla zrovna moc zhnusení nevyvolají. Když chci natočit drsný thriller, tak by podle toho měly vypadat i vraždy. Krotkost jejich podání tedy diváka rozhodně neoslní. Návštěvy policejní vyšetřovatelky inteligentního a manipulativního vraha v jeho cele připomenou Mlčení jehňátek. Náboženské vraždy evokují thriller s Christopherem Lambertem Vraždy podle Jidáše. Aranžmá vražd nechá vzpomenout na thriller s  Willemem Dafoem Jiná perspektiva. Narazíme i na prvky z thrilleru Sedm. Rozuzlení se mně líbilo, ale ani to nebylo dvakrát originální. Originalitu režisér Mauro Borrelli  tedy nikterak vehementně neřešil. Byl spíše rád, že do svého filmu dostal kvalitní herecký ansámbl na čele s Johnem Malkovichem v paruce z dlouhých popelavých vlasů. Martin Lawrence pak po sérii tajtrlíkování v bláznivých komediích a relativně pravidelném setkávání v akčních Mizerech konečně otekl v obličeji a hraje seriózně seriózního detektiva. Největší prostor dostala Melissa Roxburgh, šikovná herečka, co se jistě v budoucnu neztratí. Film nevyhlíží nijak draze. S drsnými scénami šetří, tempo také není nikterak závratné, ovšem nemám nic proti připomínce thrillerů, které se točily před x lety. A jak vidno, najdou se i tvůrci, kteří chtějí v nastolené tradici pokračovat. Nižší filmová kategorie je pro ně ideální a tvůrčí nedostatky jim odpustí. 7/10