Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (272)

plagát

True Blood: Pravá krv (2008) (seriál) 

„Máří Magdaléna umyla Ježíšovi nohy a pak mu je usušila vlastními vlasy.“ – „A nebyla to tak trochu kurva?“ Jo, tak to sedí, protože každý tady je „tak trochu“ kurva, což dohromady dělá hodně lehké soft porno. Ano, poměrně sofistikované, přiměřeně symbolické, se snahou vyjádřit se téměř ke všemu, co se kolem Američanů děje, ale pořád jenom soft porno. P.S. Anna Paquin je tááááák otravná!

plagát

Zmena je život (2010) (seriál) 

Rozjíždí se to dobře, bohužel stupňující se tezovitost a moralizování jsou časem poměrně otravné.

plagát

Myšlienky vraha (2005) (seriál) 

Nerozumím snahám nacpat do každé nové kriminálky buď extravagantní kvočnu, nebo nerda s nesmírně širokou oblastí zájmů, nebo preventivně oba naráz. Toho doktora Reida bych ještě pochopil, pro něho tu místo je, ale v seriálu, kde jsou všichni tak šíleně seriózní a vážní, působí Garcia fakt jako pěst na oko, navíc nemůže fungovat ani jako ventil, protože je ve srovnání s takovou Abby z NCIS i ostatními členy svého vlastního týmu děsně trapná. Zbylé (protivné) ženské osazenstvo mi taky vůbec nesedlo. A když nad tím tak přemýšlím, Hotchner, Morgan a Rossi (příp. Gideon) by mi zde bohatě stačili (čím to, že černoši zpravidla zvedají hodnotu kriminálek?). Teď z trochu jiného soudku, seriál je to slušně natočený, ani přes pomalejší tempo mu nechybí napětí a v závěru se většinou vytasí i s funkčními emocemi. Jenom by to chtělo trochu učesat scénáře a s tím i nejspíš lehce prodloužit stopáž jednotlivých dílů, aby to všechno dávalo smysl; takhle se totiž věnujeme vyšetřování, zdá se, že nás čeká bohaté uplatnění sic vyumělkované (jak je u všech konzumních kriminálek zvykem), avšak efektní deduktivní metody v praxi, když tu se často zničehonic objeví kýžené foto zločince na displejích vyšetřovatelů, mnohdy bez dostatečného logického zdůvodnění.

plagát

Ruiny (2008) 

[Unrated version] Osobně jsem očekával spíš horor s dusnou atmosférou, na kterou jsem se těšil a nakonec se jí nedočkal, než krvavou řezničinu. Ale budiž, i tak to zejména díky dobrým hercům a několika velice cool scénám (nohy) funguje, i když hororová atmosféra vlastně tak nějak chybí a z toho řezání a krájení mi bylo trochu šoufl. Práce s napětím v některých pasážích režisérovi skutečně vyšla, především vnímání paranoii Laury Ramsey bylo zručně postaveno na divákově četbě děje. Konkrétně mám na mysli chvíle, kdy jsem netrpělivě čekal, až se konečně sama .... Trochu mne pak zamrzely některé možná i úmyslné nedotaženosti ve scénáři, který sice představil postavy, které jednaly pěkně v souladu se svým naturelem (přičemž každá z postav měla nastaveny vlastní hranice, za které ani v situacích s extrémním tlakem na psychiku nešla), ale místy se dopouštěly skutečně do očí bijících, až stupidních kiksů. P.S. „Imitující“ kytky jsou trochu wtf, obzvlášť když „imitují“ mobilní telefon.

plagát

Elita armády (2006) 

Jeden z nejlepších filmů s Jeanem-Claudem Van Dammem. Černošská „rapersky fuckovací“ verze Osobního strážce, která sice má všechny neduhy, které mají i ostatní Belgičanovy filmy (= nelogický scénář, statická akce, atp.), ale je lepší než ty ostatní nejspíš proto, že zdatně kopíruje velice oblíbené schéma známé právě a především z Osobního strážce. Jean-Claude zde MÁ jisté charisma (ale co to měl za bouli na čele?).

plagát

Posledné pokušenie Krista (1988) 

Po zhlédnutí filmu mi vytanulo na mysli, že to byl vlastně snímek o nalezení smyslu existence. „Hmm, tak to jsi to moc nepobral, to můžeš plácnout o čemkoli,“ říkáte si a možná máte pravdu. Jenže mně připadá, že pro tento film to platí jako pro málokterý: Ježíš začíná jako nula a i JE nula, chová se mechanicky jako nějaký robot a s Bohem hovoří otráveně a jako s rovnocenným partnerem. „Bůh řekne ‚jdi tam‘, tak jdu tam.“ Dějí se zázraky. Kdo by to byl řekl? Je to jako s dětmi na létajícím koberci ve Sto rocích samoty, prostě běžná, naprosto všední záležitost, nic převratného, máma je jen napomene, aby byly opatrné (zde apoštol pouze vyvalí kukadla), a jde se dál. Takhle se Ježíš propotácí půlkou filmu, neví, kam povedou jeho další kroky, Jidáš je z něj na prášky, apoštolové za ním jako stádo ovcí pobíhají sem a tam, a v další moment se hlavní hrdina konečně ocitá na kříži. Když tu se náhle zděsí: „Co já tady, proboha, vlastně vůbec dělám? Vždyť já takhle vůbec nechci zemřít!“ No, je fakt, že mesiáš s takovýmhle přístupem není zrovna ideálním vzorem vykupitele lidstva. Chybí mu pochopení a taková ta citová zainteresovanost, proto právě v okamžiku, kdy je přibitý na kříži, přichází nečekaný citový impuls a jedeme opět od začátku. A, světe, div se, Ježíš, který nyní stojí před námi, je takový nějaký jiný. A dál už neřeknu ani fň. Film vlastně vypráví dva příběhy té samé osoby, přičemž to nejsou příběhy z evangelií, nýbrž z románu, oba jsou naprosto jiné a perfektně se doplňují. Tento neobvyklý Ježíš ze Scorseseho filmu funguje jako adaptace románové postavy geniálně, lépe než kterýkoli jiný filmový Ježíš, jakého jsem kdy viděl. Film je dlouhý, což mi ale kupodivu vůbec nevadilo, protože každá scéna je zcela logická a má ve filmu své místo. Ve výsledku pak Poslední pokušení působí jako naprosto geniální film, který se sice poměrně obtížně sleduje, ale zároveň představuje neskutečné žrádlo. Btw, muzika je perfektní a dvojice Dafoe / Keitel se skvěle doplňuje (ač mi Keitel přišel ještě o fous lepší).

plagát

Prostředníci (2009) 

Zuckerberg měl jednu nespornou výhodu – totiž že nebyl obklopen naprostými hovady. Ne, Middle Men skutečně nejsou jako The Social Network. Jsou spíše tou střední vlnou, která je přístupnější běžným divákům, ač se zaobírají veřejně stigmatizovaným tématem, tudíž nejsou tolik sofistikovaní, a také jim nechybí trefný morální apel s trochou přiměřeného sentimentu. No a především se jedná o gangsterku (jen tak mimochodem, rozdílů mezi pornem a facebookem je mnohem méně ;-)). Přesto se v rámci svého žánru jedná o špičku a hodně se divím, že nevzbudili větší pozornost (nejspíš je na vině mizerný marketing). Nevinil bych z toho film The Social Network, který je přeci novějšího data a tehdy kolem něho snad ještě žádné haló nebylo (pokud se mýlím, opravte mne). Middle Men nejsou vulgární, naopak nakládají s daným tématem s lehkostí, a podobně, jako se ve Thank You for Smoking vlastně vůbec nekouřilo, se i zde odhalí tak maximálně prsa. Middle Men jsou prostě o něčem jiném.

plagát

The Ward (2010) 

Lehké zklamání z lehkého filmu. [Teď přichází na řadu SPOILERY, takže POZOR!] Moc se toho tady neděje a je to celkem pohodička, takový nenáročný horůrek na večer s otrlejší přítelkyní; Amber se prochází po blázinci, sem tam popoběhne, sem tam vypadnou světla a do toho coby soundtrack houká jakási dívčina. Scénář poskytuje několik neoriginálních, leč zábavných úmrtí, solidní „lekačky“, nechybí ani humor, ale je málo paranoidní. Když už jsme v blázinci a hraje nám k tomu taková příjemná hudba, chtělo by to nějaké ty halucinace a mimózní řeči. Atmosféra totiž není tak úplně hororová, film má sílu v úvodu, když se běží lesem a pálí se dům, ale pak už se nic moc neděje a chtělo by to něčím ozvláštnit. A tak divák trochu netrpělivě čeká na závěrečné odhalení, které skutečně přijde, ale nijak film nenakopne (mě osobně spíš nas*alo), poslední scéna naopak rozesmála, což byl, jak předpokládám, záměr. Amber není moc dobrá herečka, což filmu škodí, protože potenciál na přesah tady je, ale je zatraceně sexy (lesbická scéna by bývala přišla vhod ;-)). Trochu neadekvátní tři hvězdy (adekvátní by byly spíš dvě) s vyčítavým pohledem na režiséra.

plagát

Ilsa: vlčice SS (1975) 

Ten film je tak blbě natočený a dialogy jsou tak trapné, že ani scény mučení nemají potřebnou sílu, i když jsou místy působivé. Nejsvětlejším okamžikem je nejspíš příjezd zvráceného generála, který představuje jisté oživení.

plagát

Symptom Pandorum (2009) 

Na filmu je hodně znát, že v něm má prsty Paul W.S. Anderson, protože se celý velmi podobá Horizontu události. Opět před námi leží dobře namíchaný žánrový mix, který má asi největší sílu ze začátku, kdy spolu s hrdiny netušíme, která bije, načež se zvrhne v solidní survival hororovou akci. Jenže poté přichází kritický moment, neboť právě v druhé půli ztroskotal již zmíněný Horizont, a s přechodem do závěrečné cirka třicetiminutovky se začíná zdát, že podobně dojede i „Pandora“ – stále víc zabředáváme do béčkového bahna, napětí je budováno mizernými prostřihy, k tomu spousta prorockých keců a narušeného filozofování, ale pak se to kupodivu zlomí a rozuzlení se mi naopak moc, moc líbilo. Je asi dobře, že Anderson tentokrát ustoupil do pozadí a přenechal taktovku někomu jinému, ale nejdůležitější je, že scénář celkem dává smysl a nehraje si na nic hlubokého (vyjma těch dvaceti až třiceti minut před vrcholem), pročež nepotápí dobře pracující stroj. I herecky má film úroveň, protože Ben Foster skutečně válí a neohroženě vládne tam, kde režisérovi i scénáristům dochází dech. Rád jsem zase po delší době viděl i Dennise Quaida, o němž můžu prohlásit, že vypadá a hraje už deset patnáct let stejně, rozuměj v pohodě. No a ta holka ... TEĎ už ji znám. Fajn atmosférický zážitek s pár klopýtnutími bez pádu.