Kali4

Ach, námět zněl možná zajímavě z popisku v TV programu, ale už druhá scéna, která se odehrává v autě, film po narativní stránce zabíjí. Hned je jasné, že se bude jednat o ten nejsmutnější případ „mezižánrového potáceče“ s potenciálem na všech frontách. Film ale nedokáže smysluplně odvyprávět snad ani jedinou scénu alespoň tak, aby se v ní nestřetlo několik stylů vyprávění naráz. Mohla z toho být dobrá rodinná podívaná, protože Costner s dcerkou jsou velmi sympatičtí, a mohla z toho být i dobrá satira, protože oba také dobře hrají. Mohl z toho být i zajímavý komediálně snový zážitek se všemi těmi světly, chlastem a slepičárnou. A kdyby měl scénárista jó ambice, mohla z toho být druhá Truman Show. Takhle to není nic a vlastně ještě hůř, je to JENOM NĚCO! Přesto dávám hrozně moc, celé tři hvězdy, a to kvůli Costnerovi, protože mi ho je děsně líto.

Aneb jak podle výborné knihy natočit úplně jiný, přesto výborný film. Zde je mimo jiné na místě říct (i když to většinou neříkám, protože mi to často nepřijde relevantní), že vizuální efekty jsou na svoji dobu naprosto fantastické (rozpočet musel být obrovský) a mohou se směle měřit s novějším Armageddonem, vůbec pak nemluvě o Dnu nezávislosti. Ale jasně, jsem příliš emočně zainteresován, hudbu totiž skládal můj oblíbenec Basil Poledouris. P.S. Čím vícekrát jsem film viděl, tím mi přijde mělčí a mělčí, což mu ale vůbec neubírá na zábavnosti. Jednoduše proto, že je zajímavě natočený.

Japonci lehce přejímají zvyklosti cizích kultur. A vůbec se nedivím, že tak lehce akceptovali i v každém ohledu ryze amerického Posledního samuraje.

Příliš dobrá hudba pro takový film. Zimmer by se měl buď lépe rozhodovat, k čemu se upíše, nebo začít skládat shity, aby potom výsledné filmy nepůsobily ve srovnání se svými soundtracky tak uboze.

Abych řekl pravdu, klonových válek už mám plné zuby. Co takhle zfilmovat Starou republiku, New Jedi Order nebo Legacy? Například takoví Revan a Mandalore the Ultimate by se spolu na plátně vyjímali pěkně, ne?

Steva Austina coby Stona Colda z WWF (a později WWE) jsem měl celkem rád, a tak jeho rozhodnutí věnovat se „profesionálnímu“ herectví vítám. A jak mám rád The Rocka, musím s politováním dodat, že Stone Cold hraje lépe. Nemohu si v tuto chvíli nevzpomenout na časy, kdy si to The Rock, Stone Cold a s nimi ještě Triple H rozdávali o titul šampiona WWE. Ale abych se vrátil k filmu – chaotický střih, sem tam nudné prodlevy a místy dost debilní scénář, ale jinak celkem zábava; kladem filmu je pak především herecké obsazení, tj. Austin, typický Vinnie Jones a stále sympatičtější Manu Bennett. A sexy ženy.

První třída možná není tak sofistikovaná jako X-Men 1 a 2, ale přesto se jedná o epický a emocemi napráskaný velkofilm, nejspíš epičtější a emotivnější než jednička i dvojka. Ale tím více překvapí fakt, že si film takových parametrů a s takovým množstvím postav urvali pro sebe pouze dva herci – Michael Fassbender a do plné polní se navrátivší Kevin Bacon. Oba dva je radost sledovat a oba také hrají nejzajímavější postavy, i když o Shawově minulosti se toho nedozvíme zdaleka tolik. V zajímavosti jim může konkurovat už jen Raven, na které se scénáristé doslova vyřádili. Ač je ve filmu její „X-Menovský“ potenciál nevyužit, propracovanost jejích motivací a specifické místo mezi dvěma osudovými muži by jí mohla závidět nejedna ženská postava z leckterého prvotřídního dramatu. Celkem se mi líbil i McAvoy, i když jeho postava nevzbuzovala na rozdíl od Stewartova Xaviera téměř žádný respekt; řekli byste, že je to dáno věkem, já bych si troufnul říct, že prostě není dobře napsaná, v mnoha ohledech je až nesnesitelně a nepřirozeně ambivalentní. Zbylé postavy jsou absolutně nezajímavé, snad jen January Jones se v mých očích vymyká půvabem a krásou. (A když nad tím tak přemýšlím, promluvil vůbec za celou dobu Azazel?) Povaha naprostého „křoví“, kterou se „pyšní“ ostatní postavy, je místy až otravná. Celkově to ovšem nevadí, protože i přes jiné mouchy, které První třída má, Matthew Vaughn opět ukazuje to, co nám předvedl již v Hvězdném prachu – totiž že jeho filmy vynikají skvělou gradací napětí a stoprocentně funkčními emocemi.

Hlavním problémem Kazatele je asi jeho provařenost. Člověk to všechno už minimálně jednou viděl někde jinde a navíc lépe. Kazatel proto ve výsledku působí jako nekompaktní koláž různých motivů. Záporák je hrozně tupý a přehrává (u Karla Urbana bohužel začínají převažovat špatné role a výkony nad dobrými) a Cam Gigandet je opět hrozně nemastný neslaný. Co Kazatele drží pohromadě, je výborná dvojka Paul Bettany / Maggie Q. U Paula jsem na kvalitní oduševnělé výkony zvyklý, ale Maggie mě překvapuje s každou svojí novou rolí a já ji mám stále raději a raději. Navíc je nehorázně krásná a sexy.

Rozverná komedie z amerického středozápadu plná geniálních gagů, která po celou dobu na diváka vesele pomrkává (tu okatě, tu méně viditelně) a dává tak vzpomenout například na Tanec s vlky (scény s indiány), 700 mil v sedle (vany), ale třeba i na Smrtonosnou zbraň. Přitom se však nejedná pouze o zdařilé odkazování prostřednictvím scén, ale i prostřednictvím herců – účast Grahama Greena v Tanci s vlky, Jamese Coburna v 700 mílích, atd. A jen tak mimochodem, v Návratu Sommersbyho je Jodie Foster přítomna scéně, kdy se Richard Gere holí břitvou. Myslíte si, že je to náhoda? Troufám si říct, že v Maverickovi není náhoda absolutně nic, naopak se jedná o promyšlenou poctu filmografii a westernu jakožto specifickému žánru. Maverick možná unikátním způsobem kvituje konec jedné éry westernu a zároveň předpokládá éru novou. Ale jen tak hádám ;-)). P.S. Moje nejoblíbenější Jodie Foster. Jako Annabelle Bransfordová je skutečně kouzelná.

Po celou dobu jsem se bavil, načež na mne se závěrečnou scénou padla deprese těžká jako stará péřová deka. Až pozdě mi došlo, jak smutný to byl film. Úspěšní lidé se nakrucují coby charita před těmi neúspěšnými. Wtf? A to má těm loserům jako že pomoct?!? A to si navíc hlavní hrdinka říká psychoterapeutka? Film o prohlubování beznaděje, o bezvýchodnosti, o nemocech moderní doby a o dobrých úmyslech, které dláždí jiným cestu do pekel. Počasí se mění, depka zůstává. Pěkné.