honajz

Asi takhle. Pokud bych zrovna nedávno (v uplynulém roce) nečetl Surožského (pravoslavný autor) a De Mella (katolík indického původu), asi bych tenhle film poměrně rychle hodil do stoupy. Takhle ale vím, že jde o jedny z meditačních technik sebeuvědomění, uvědomění si světa kolem sebe, uvědomění si přítomnosti Boha, zklidnění a relaxace. Ostatně k tomu slouží i úvodní záběr hlavy muže, který očividně provozuje "dýchací" techniku, nebo hlavy jiných mužů na pozadí oblohy či u moře. Btw, potěšila mě scéna s chlápkem, který se nechá ovlivnit a zkouší tu chůzi v ulicích také. Jen mě trochu překvapuje, že v podstatě blízkovýchodní a spíše indickou praxi natočil Tchajwanec. A když se nad tím zamyslím, tak slow TV je z podobného ranku, a řekl bych, že Benning je touhle praxí rovněž ovlivněn. Ale je pravda, že i když jde o skvělou obrazovou příručku, která by se vyjímala na youtube v sekci Jak na to, jako film to asi mnohým bez znalosti souvislostí přijde divné a trapné. (Jak jsem se ale nedávno poučil právě u jednoho Benningova filmu, kde jsem nakonec musel hodnocení změnit k lepšímu, jako divák bych měl alespoň zkusit zjistit, co je za danou výpovědí, proč to autor natočil a proč to natočil tak, jak to natočil. Prostě zapnout vlastní myšlení a vyhledávací schopnosti.)

Marně jsem přemýšlel, za co dát aspoň jednu hvězdu. Zcela neživotné postavy, z prstu vycucaný příběh i vztahy (a že kněz neumí odříkat správně ani modlitbu za zemřelé, to mi přijde fakt jako velký lapsus), přes nabízené jakože problémy mne ani jeden z nich nedrží v napětí ani zájmu, abych chtěl vědět, kam a jak se to vyvine.

Nemohl jsem si během sledování nevzpomenout na československou komedii Hodíme se k sobě, miláčku...?, která téma seznamování přes počítač v seznamce pojímá také, ačkoliv se snaží dobrat a dobere poněkud jiného tématu. Přesto mi ona naše komedie přišla konzistentnější a ve vyprávění se víc držící žánru psychologické komedie (ano, i takový žánr existuje). Zde pan autor stále něco naznačuje, nejčastěji okolo homosexuality celého vztahu, ale buď se bojí příliš film otevřít, nebo se jej bojí pořádně zakončit. Ty představy o možném úspěchu Roberta tlusťocha jakožto komika jsou jen představy a možná stálo za to je uchopit reálněji a ze života, případně ty dva ukázat jako neustálé lůzry. Také jsem netušil, že být ve Francii žid je něco jako být nesmělý tlusťoch. Přijde mi, že film poněkud nevyrovnaně lavíruje mezi komedií, parodií, crazy a pokusem o psychologii, jenže dodává hodně málo ingrediencí (třeba o maminkách víme houbeles, a je to přitom to nejpodstatnější). Herci sami netuší, jestli přehrávat, nebo hrát vážně, především Villeret neví, jestli hrát ňoumu nebo vlastně normálního, jen nesmělého chlapa. Jinak opět skvělá Laiova hudba a dvě dokonalé scény - zcela rozdílné výklady Waterloo a pak ztvárnění Bergamana. ... A když tu měl jeden z předřečníků jazykový koutek, tak připojím k titulkům ještě procvičení zájmen s 2. a 4. pádem (ji/jí), ale v tom dělá chyby i můj švára, studovaný vysokoškolák a kdysi učitel.

A máme tu důkaz, kus kovu z Ozzieho hlavy. Blonďák (nebo je to albín?) je zamilovaný do Kate a jde proto dělat do kavárny, kam ona chodí, ale ta ho nepozná. A pak zde máme - a to nevím, jestli se mi moc líbí - možné propojení biblických motivů s těmi, co mají zážitky mimozemského únosu, naštěstí ve vztahu odvahy a vytrvalosti.

Trochu to zvážnělo, ale není to na škodu věci. A líbí se mi, že se teď každý díl soustředí na jednoho ze skupiny, přičemž Ozzie mezi tím rozjíždí vlastní pátrání po tom, kdo vlastně je jeho šéf.

Slušný díl, kde stále nechybí naštěstí nadhled a vtip, a který dost dobře balancuje mezi tím, co je, a co není možné. Plus novinářovy vidiny malého kluka. Skvělá scéna s vláčkem ("takhle ho nespojíš, musíš ho otočit" a kluk jen projede dráhu a vlak spojí).

Filmy o problémech v mafiánských rodinách nemám moc rád. Vlastně ani nevím, proč vznikají. V podstatě jde jen o oslavu utrpení lidí, jak těch, které mafiáni okrádali či vydírali, tak i těch rodin samotných, kde na příslušnost k "rodině" většinou všichni doplatili životem. Tenhle dvouhodinový film, rozvláčně a pomaličku vyprávěný, vlastně nakonec není také o ničem jiném, protože většina postav zhebne, než závěrečné titulky začnou (takže ani nemá smysl si je oblíbit, či ne), nebo jsou na vozíku a nepohybliví, snad jen ten chlap, co vylezl z kriminálu zrovna včera, ještě žije... Netuším, co ten film měl či chtěl říct. Že se se mafiáni střílejí mezi sebou, ať kvůli náznaku podezření, nebo kvůli touze po větším území? Že někteří z nich sice jsou také hajzlové a vrazi, ale ne až tak velcí? A ta zápletka se zpěvačkou, ach jo.

Jako v rámci žánru to až tak špatné není, dokonce to odněkud někam jde a akce je poměrně slušně natočená. Jen je to takové feministicko liberálně pojaté, přičemž na minimálně dvě ty baby není pro chlapa hezký pohled. Samozřejmě se nezabývám blbostmi typu tři baby střílí na jednoho běžícího chlapa, ale ani jedna netrefí (aby se děj mohl posunout do Maroka), nejprve tam má být devět bodyguardů, nakonec je jich snad třicet, agentky běhají po kontejnerech v přístavu v lodičkách a fakt by mě zajímalo, kdy během akce si stíhaly nalakovat nehty, a dokonce si manikúru ani trochu nepoškodit při všech těch rvačkách. Pokud to mám soudit jako akčňák ve stylu Bonda (na kterého se tu okatě i slovně odkazuje), chybí tomu vtip a nadhled. Nejvíc mne dralo, jak jsou agentky tak děsně cool, až je to často směšné, chlapi jsou jen bačkory, případně doma kuchtí (fakt, to tam je, ten černoščin partner vaří večeři), chlapům se ale celkově nedá nedá věřit. Chtělo to víc hlášek a udělat to skutečně rovnocenné (jde o rovnoprávnost, ne?), ne tak okatě stranící jednomu pohlaví. Btw, proč s sebou tahali Penelope jako psycholožku, když stačilo změnit otisk prstu pro otevírání telefonu?

Pro mne je problém, že těch linií je tolik, že si mnohé prostě nevybavím a tak trochu tápu. Ne že by mi to vadilo, natočené je to podle mě skvěle a podmanivě, jen si to zkrátka asi neužívám tak, jako kdybych měl místo hlavy databázi a pamatoval si zcela vše, co se už odehrálo. Podle mne Lynch takovou databázi v hlavě má a spojuje všechno se vším. Líbila se mi scéna s čekáním, jak agentka FBI neví, jak pózovat a Lynch si od Laury Dern bere cigaretu, a pak tři policajti ve stylu tří tlustých prasátek (což je americká pohádková klasika, u nás ne tak známá). Hodně věcí se opět objevilo (otcova předpověď, paralelní svět), které drží v napětí, tak uvidíme dál. To s tím "nejsem tvoje noha" jsem nepobral.

Přišlo mi to méně nápadité než předchozí díly, ačkoliv humor nechybí, ale jinak vlastně jsem se cítil jako Lord, když zjistil, že jeho past čekali - také jsem vlastně podvědomě většinu toho čekal, protože je to taková kopírka těch starwarsáckých zápletek.