eraserhead666

Snasd proto, že je to mé první setkání s Kurosawou (kdysi dávno před lety jsem viděl Sanjuro, ale vůbec si to nepamatuji a proto za první setkání považuji toto), mě to docela mile překvapilo. Příběh trochu slabší, ale má své velmi silné stránky - škoda, že Kurosawa, alespoň co vím, nenatočil nikdy čistý horror, protože by to asi byla pecka, scény s duchem v Krvavém trůnu mají naprosto drtící atmosféru, výborná práce. Líbily se mi statické záběry, delší záběry, v nichž se skoro nic neděje a přesvědčování (manipulování) hrdinovy ženy. Je-li, podle některých zdejších komentářů toto Kurosawův slabší kousek, už se těším na ty další filmy, co mě čekají.

Není to špatné, pokud Roba milujete jako já, je to povinnost. Zasmál jsem se, zasmál jsem se přesně tomu, čemu jsem chtěl. Jen jsem to možná čekal trochu debilnější, ujetější a dementnější. Ale nestěžuji si. Už jen vidět Schneidera coby mistra kung-fu, jak mlátí nabouchané černochy, latinoameričany a nácky v base na jednu hromadu a v koupelně se ohání svými mýdlovými nunčaky, to stojí za to. A to v doprovodu snad nejlepší a nejzábavnější role Davida Carradinea. Je to mnohem lepší kdež kdejaká normální komedie, v rámci Schneider/Sandler apod. komedií to není nejlepší, ten závěr je na můj vkus až moc katarzní. Ale zábavné to je, to jo.

Připouštím, že ta stopáž je fakt dost přestřelená, hodně vtíravý product placement tabletu a mobilu po chvíli fakt už lezl na nervy, místy je to trochu zmatené a na rozdíl od knihy přepláclé a obsahuje to více nelogických nebo vyloženě špatných scén (jen idiot zvedá stále ještě živou manželku po srážce s autobuse, objímá ji a třepe s ní!!!!!!!!!!!!), ale, ALE. Pytel kostí je mou čtvrtou nejoblíbenější Kingovou knihou a jedinou, která mě rozbrečela. Garrisova televizní verze mi vlastně poskytla přesně to, co jsem od ní čekal, já totiž nějak výrazně více nečekal. Ve filmové kingovky nikdy nevkládám moc důvěry, protože zfilmovat Kinga zpravidla není vůbec jednoduché a nejvíce mu prostě sluší papír. Nakonec mě to místy i překvapilo. První hodina se mi líbila hodně. Má to skvělou hudbu. Mám rád studiové snímky a studiové okolí chaty bylo fajn. Max Devore a jeho šílená společnice super. Mám rád Annabeth Gish a bylo mi líto, že tu moc prostoru nedostala. Jason "nechceš si o tom promluvit" Priestley je zábavně potěšující. Mick Garris možná není vynikající režisér, ale Kingovi docela rozumí a umí ho podchytit. Knihu budu mít pořád mnohem radší (jako až na jednu vyjímku každou Kingovu) než tento film, ale jsem rád, že jsem to viděl, času s ním stráveným nijak nelituji a v budoucnu do toho klidně půjdu znovu. Považuji ho totiž za docela zdařilý. 3,5*

Tak tohle je fakt masakr. Výborný nápad, výborné zpracování, výborný humor a samozřejmě výborně namluvené Karlem Högerem.

Asijské horrory mám rád, ale těm thajským nijak nemůžu přijít na chuť. V podstatě na ně koukám, jen když na ně narazím čistě náhodou (nebo prostě přijdou na řadu), nikdy ne plánovaně. Proto se mi dosud originální snímek vyhýbal a tak jsem se pořád nemohl přesvědčit, proč, že je tak oceňovaný. Americký remake tohoto thajského horroru točený japonským režisérem (nevím proč, ale nějak mi to přišlo zábavné) je na tom asi jako nejlepší thajský horror co jsem viděl. Má své okamžiky, ale jinak je to jen tak tak přežitelný balast. Tady hlavně díky Rachael Taylor (a to zdůrazňuji, že se mi vzhledově nelíbí, ale má prostě tak nějak koule).

Má to několik velmi zajímavých scén, brilatních dialogů, výborně napsaných a ještě lépe zahraných postav (služka, herečka), ale polsepované do jednoho celku z toho pořád vychází jen příjemná, lehká a úsměvná komedie. Není to špatné, ale není to také nic výjimečného. Kromě jedné věci, samozřejmě, a tou je naprosto dokonalá Eva Dahlbeck.

Vítejte ve světě Loren, zabíječky vlkodlaků. Moderní, relativně levný, vlkodlačí (možná i nechtěně, ale i tak) komediálně laděný akčňák pro náctileté. Taková hodně odlehčenější Silver bullet pro studenty, respektive studentky. Kevin Sorbo už nemlátí antické bohy a démony, teď už „jen“ střílí po vlkodlacích. Určitě se dá ocenit výběr představitelky hlavní hrdinky a to, že se film nebere moc vážně. To mu vlastně i prospívá. Strach vám to nenažene, vlkodlačí proměnu jste už určitě viděli lepší, ale koukat se na to dá a místy je to i slušná prdel. 2,5*

Když to vědomě a zcela záměrně přeženu, Mulberry Street je zajímavě pojatou kombinací Herbertova románu „Krysy“ (krysy útočící a decimující velkoměsto) a trochu i [rec] (skupinka lidí uzavřená v domě a bránící se útoku jakýmsi virem nakažených lidsko-krysích mutantů). Jenže to je tak skoro všechno, čím ten film zaujme. Líbila se mi ta celková myšlenka, trochu ozvláštňující současné bahno zombie žánru (je to vlastně takový zombie film bez zombie, protože ty útočníci prostě zombie nejsou, i když se chovají přesně jako mnohé moderněji pojatí zombie útočníci) a masky. Film jako celek však do kopru posílá ve vypjatých situacích velmi zmatená kamera kombinovaná s ještě chaotičtějším střihem. V jisté, poměrně dlouhé scéně několik minut před koncem opravdu vůbec nemáte šanci pojmout, co se vlastně vůbec děje. 1,5*

Jedním slovem: genialita. V mých očích výrazný a neopomenutelný aspirant na post Bergmanova nejlepšího díla. Mám chuť si to okamžitě pustit znovu.

No, tohle už je takřka nestravitelně přeplácané mlácení prázdné slámy. Humor pryč (zasmál jsem se akorát u Rambo 3 hlášky), nechutnosti nemají úroveň a celé je to jaksi nezajímavé. Jediné, čemu jsem věnoval pozornost byla ta blondýna s neskutečně krásnýma nohama a celkově šukézní rudovláska s opravdu nádhernými..... kladivy. Říká se, že méně je někdy více. Tady by se to dalo trochu otočit, tady toho je nacpáno tolik, až člověk dostane nakonec vlastně strašně málo. Dvě zajímavé (a to ještě částečně) herečky vysoké hodnocení neudělají. Do třetice všeho slabého. Již dvojka zapáchala, tady nás ale v tom zatuchlém smradlavém blátě toho nejspodnějšího dna nemilosrdně vymáchají. Nuda, šeď, trapnost.