xxmartinxx

Repetitivní a příliš dlouhé - a to i když vezmu v potaz, že repetitivnost je součástí sdělení. Sestříhejte to ale na hodinu, abych neusnul, a jsem váš.

Vypořádávání se s minulostí zní jako okoukaný nápad, ale správně zpracováno to může být silné. Zvlášť když jako by na sebe ten film vzal veškerou tíhu předchozích desítek let.

Přesně to, co není Daliborek, jsou Golden Dawn Girls. Pohled na radikály v jejich nicotné každodennosti, na holky s mobily olepenými třpytkami, které v nepřítomnosti svých mužů zaskočí v čele radikální organizace. Bez karikatur, bez lacinosti, přesto nasycené cynickým humorem absurdní reality.

Nejhorší je ten druh hloupých filmů, který se sám snaží hlouposti vysmívat. Už jen ten nesnesitelný voiceover popisující každou jednu věc, co se stane. Přemýšlel jsem o tom, jestli to má být nějaký metahumor, jako že je k divákům přistupováno jako k idiotům, ale pravděpodobně ne.

Zvjagincev balancuje na hraně antické tragédie a topornosti. Jeho scénář je průhledný a pointa je jasná od prvních scén. Preciznost se upřít nedá, stejně jako hypnotická schopnost vtáhnout - ale nakonec u mě přebývá dojem kvalitní přepjatosti. 75 %

Nevyrovnaná žánrová směsice plná emocí tak protichůdných, že výsledný dojem je spíš šum než cokoliv dalšího. Nejsem si úplně jistý, co jsem si jako divák měl ze všeho toho hysterčení odnést - jako komedie to není dost vypointované, jako satira dost konkrétní... všeho trochu, ničeho dost.

Chraň bůh, ten film není špatný. Vylo zajímavé pozorovat v tak komorním filmů všechny ty celkem výrazné filmové postupy (předně kameru), které na sebe tak moc upozorňují. Ale mě to upřímně řečeno prostě nezaujalo. Rád bych, aby v tom bylo něco komplexnějšího, ale není.

České filmy posledních pár měsíců opakovaně prorážejí strop představitelných měřítek, až mám dojem, že jen jedno hodnocení "odpad" nestačí. I po odfláklé nudě Špindl taky od Cieslara, rozháraném Vejdělkovi a nekonečné Dukátové skále dokážou další čeští filmaři nalézat způsoby, jak šokovat absurdní odporností. Ve věčně tvá nevěrná zaskočí obludné vykreslení lidských vztahů překračujících i nejhorší kreace Petra Kolečka, který má alespoň nějaký cit pro timing a maskování šovinismu za metašovinismus (kdo chce, ať věří). Jestli jsem se vztekal u Teorie Tygra nad filozofií lidské interakce ospravedlňující slabošské sobce a uměle vinící jejich oběti, tak tady fakt bleju při pohledu na to, co je předkládáno jako řešení manželské krize a vůbec dynamika soužití. Postavy tu žijí a uvažují ve světě vrcholící totality správných hodnot a "nutných" kompromisů, ve kterých zpoza košilatosti vykukuje prezentace "normality", jaká musí být v civilizované společnosti tvrdě odmítnutá. Neřeším takové věci jako směšnou nenávaznost scén, nepřehledný děj a nevykreslené postavy, vlastně po pěti minutách filmu je jasné, že v něm neexistuje žádná vnitřní mechanická nebo intuitivní logika, podle které by šlo hledat smysl. Se špatným nudným filmem jsem byl předem smířený. Morálně obludný chrchel tohohle kalibru ale nemůže zůstat jen tak bez povšimnutí. Je tohle vážně možné? Je mně jedno, jestli jde o důsledek vědomé agendy, nebo scenáristické a režijní neschopnosti, ale tenhle film je veskrze zlý a zkažený a mě uráží a znechucuje. Po příšerných zážitcích na českých filmech během posledních měsíců už se mi těžko hledají slova, která by popsala, o kolik níž dokáže být ve všech ohledech tenhle film... už vážně nevím... prostě nevím, jak dát tu negativitu najevo - protože už minule jsem myslel, že horší to být nemůže. Ale může.

Po rozhovoru s režisérem mám na ten film o kus lepší názor, můj dojem z něj stoupl. Ale to nikdy není dobré znamení. Všechny ty komplexní problémy mi nepřijdou 100% jasně artikulované, tak to nakonec z velké části sklouzává ke kroucení hlavou a pohoršením - ale to je málo, to nestačí. A režisér to ví, tak se snaží nebýt jen další observací extremistů, kterých už je v Česku i ve světě víc než dost. Daří se jen částečně.

Nuda k nepřežití. Zapomněl jsem, jak unylé byly vlastně MCU originy první fáze - Panter je jejich ozvěnou svou mechanickou čitelností (plus divadelní načasovaností scénáře). A dokonce zatím nejvíc ze všech Marvel filmů tomu chybí i náznak rukopisu. A když se budeme bavit o přesahu, tak je to film o bílém světě (Wakanda je paralelní víc než k jakékoliv zemi k USA), mluvící k bílému publiku (check your privilege) řešící bílé otázky (přijímání uprchlíků, pozici privilegované kultury) - černo je tu jen na povrchu, skoro jako by to bylo připsáno na poslední chvíli, a za vším tím afričaněním nevidím sebemenší snahu reflektovat realitu - naopak se jí co nejvíc vzdálit. Vykreslení Wakandy a interakce postav nejsou reflexí černochů, ale opět jen bělochů jakoby překrytích exotickou barvou (viz už zmíněné nesmyslné uchovávání kmenových tradic u takto vyspělého národa, které je očividně jen copypastou, ne budováním funkčního světa). Další věc je, že vypjatě se vyhýbat klišé není totéž jako něco aktivně tvořit. V důsledku by Black Panther nemohl být vanilkovější, což ale nepočítám do hodnocení, jen podotýkám na okraj. Mně prostě jen vadí, že to je klišé nuda - nějakým řečem o progresivitě a odvaze se fakt z vysoka směju.