xxmartinxx

Nejenže je ten film hloupý a nudný, on je i dost blbě natočený - tak blbě, jak americké áčkové produkce bývají málokdy. Naprosto chápu rozhodnutí vypustit to znenadání, aby to co nejrychleji vidělo co nejvíc lidí, než se roznese, jak veskrze špatné to je.

Ten film mě moc nebavil, jeho stopáž je přestřelená, jeho tempo nevstřícné, ale oceňuju, že vůbec existuje takovýhle high concept film maskovaný za žánrovou zábavu - Andrew Niccol se o to neúspěšně pokouší od Truman Show a je vidět, že není samozřejmost dosáhnout funkční společenské satiry v mainstrevovém provedení. Payne to zvládl, byť za cenu toho, že vlastně nejde o moc "dobrý" film, který by mohl v jakémkoliv slova smyslu "bavit".

No přepadá mě další vlna žárlivosti na Poláky, kteří to prostě s kamerou i nůžkami umí nesrovnatelně líp. Že dvacetiletá holka udělá lepší, civilnější a přesvědčivější dokument než kdokoliv v Česku, by se prostě nemělo dít!

Vyslovuju hypotézu, že tenhle film je záměrně natočený tak, aby co nejrychleji zmizel z kin, nikdo ho neviděl a tvůrci si prostě rozdělili rozpočet. Nemám na to důkazy, takže nikoho aktivně neobviňuju, ale natočit 110 minut tohohle ničeho není možné s jakoukoliv ambicí kvality nebo jen adekvátnosti. Tohle nemá nikoho uspokojit - naopak to co nejrychleji přestat existovat. Což se i stane.

Prezident Blaník je, stejně jako seriálová Kancelář, bezkontextová směsice gagů, která sice pracuje s reálnými osobami a objekty, ale ačkoliv se tak tváří a mnozí ji tak vnímají, nepokouší se v nejmenším reflektovat politické dění a principy. Jestli si někdo za deset let Prezidenta Blaníka pustí, nebude z něj mít sebemenší šanci pochopit, jak probíhala prezidentská volba, kdo byli kandidáti a co se mezi nimi dělo. Je to dobře, protože je tak film nadčasovější? Je to špatně, protože naprosto nefunguje jako satira ať už v pevnějším žánrovém, nebo ve volnějším pojetí? Otevřená otázka... Pak se tvůrci dál topí v tradičních nekonečných paradoxech české apolitické politické reflexe, kdy zjevně mají nějaký názor, ten se ale bojí nahlas připustit, tak neustále utíkají před vlastní agendou, jako by byla nějak špatná (čímž nahrávají těm, co ji tam pak "šokovaně" odhalují), a nakonec je celkem bizarní, kam je tenhle úprk dovádí a jak moc a jak nepřirozeně se musí vykrucovat, aby nemuseli o ničem nic říct. A třetí problematická věc přejatá ze seriálu je neexistující profilace nebo konzistence postav, jejichž osobnost nesahá za scénku, v jíž se právě nacházejí, a minutu z minuty mohou být někým úplně jiným, což jen podporuje roztříštěnost a dramaturgickou nefunkčnost. Ve filmu (natočeném nevhodně širokoúhle, takže je někdy těžké usledovat divnou kompozici obrazu) všechny tyhle nedostatky trčí o kus víc než v seriálu. 2 a 1/2, nejsem úplně rozhodnutý o zaokrouhlení (přes kritiku mě ledasco pobavilo, předně syndikátově organizovaná pražská kavárna v maskách Václava Havla), ale jestli má být výsledek tak nadhodnocený, jak se den po premiéře jeví, tak to radši posouvám dolů. Prezident Blaník je co do nemožnosti funkční politické satiry u nás součástí problému, ne řešení. A nejenže nefunguje jako nějaký ideál satiry, nefunguje ani jako film.

Tísnivý pohled do "zkažené" duše fanatického džihádisty a milujícího otce. Hrůzné svou bezvýchodností, svým dojmem, že hrdinův názor je tak pevně zakořeněn v jeho životě a v prostředí, v němž existuje, že přemýšlet o změně je skoro nemožné. Film děsivý právě tím, že je plný empatie a nepředvádí karikatury, ale lidi, kteří jsou až nesnesitelně opravdoví - právě teď někde žijí, právě teď někde umírá další generace.

Zhypnotizovaný Orson Welles, meloun, Jeff Goldblum. Pravděpodobně nejkomplexnější film, co kdy vznikl. Nejsem si úplně jistý, jestli to muselo být tak moc absurdně neusledovatelné a nepřehledné - přestože jde (zjevně?) o záměr. Každopádně zajímavý metafilm, který výrazně předběhl dobu.

Vynikající film, který je v některých ohledech výrazně anekdotický, aby mohl být v jiných komplexní. Zábavná, nevypočitatelná a přitom nezastřená hra. Zajímavé je i, jak PTA vůbec nepodléhá estetice módy, která není sofistikovaně krásným únikem a nádherné šaty, interiéry a make-upy jsou nahlíženy jako neutrální zabírané předměty. Zdůrazňovány jsou textury - ať lichotí, nebo ne. Chybí měkké světlo, které by zahlazovalo vrásky a nevhodné záhyby - nic v tom filmu není tak krásné, jak se snaží být. Což platí doslova o všem v něm.

Absolutně strhující zážitek, jeden z nejintenzivnějších za dlouhou dobu. Přitom to je tak jednoduché! Tenhle polský masakr ukazuje druhý extrém oproti komplexnosti většiny dokumentů IDFA - někdy stačí vložit důvěru do jednoduchého námětu "příprava na olympiádu" a při správném uchopení vznikne něco nezapomenutelného, po čem člověk opouští sál jakoby přejetý vlakem. Nechává do daleko za sebou Já, Tonya a v nejsilnějších momentech Černou labuť i s jejich fikčními výhodami.

Toporné dialogy, nudná klišé, mdlí herci, nevýrazné vyprávění. Film, který existuje jen proto, aby se u něj spalo.