Gilmour93

Postavy vzbuzující lhostejnost, přemrštěná stopáž, dramatizace přinášející až překvapivou netečnost. Střet nevinnosti a monster v typologickém gardu, co drží prst na tepu doby, po filmové stránce nijak neohromí a i ten druhý plán o udusání slibných kariér rasovou nesnášenlivostí nakonec vyšumí do ztracena. Nebudu vám dělat potíže, ale ani se před vámi neskloním. Ve větě vietnamského veterána Karla Greenea je možná cesta, ale co dělat, když je to nyní v zemi libující si v extrémech přesně naopak. Spojené státy vždycky byly kmenovým územím a nemají povahu na to, aby tomu bylo jinak.. Chápu, že „no justice, no peace“ komunitu to asi moc neuklidní, ale je pozoruhodné, jak dvojici policejních ostrostřelců dostihla spravedlnost v Asterových slavnostech slunovratu..

Za stále zvonících zvonů revoluce Belmondo zjišťuje, že stará láska nepodléhá korozi a když se nějaké známky rzi náhodou objeví, profackováním je promptně odstraní.. Škoda, že se chaos doby často obtisknul i do samotného podání, nicméně pro fyzické herectví Bébela se v soubojích muže proti muži najde živná půda. S humorem je to už trochu horší..

Deprimující exkurze na místo, kde mouchy oznamují přítomnost svého Pána.. Klimov to nemusí přehánět s explicitou, když užití steadicamu, ambientní hudba, různé ruchy a těžce zkoušená fantazie odvedou diváka do místy až surreálního světa tísnivosti a úpadku lidství. Představení Cirkusu Einsatzgruppe, než odkočoval na další štaci, budiž toho příkladem..

Tom Hanks jako dobrý pastýř, co mezi slovy „Dear Lord“ a „Amen“ vyvede statečné z atlantického údolí temnot. Pokorně a přitom dynamicky podaná válečná vřava, které lze snadno odpustit ten religiózní háv, mnohdy poslední to věc, co ve chvílích krize a strachu drží nad vodou. Než stravu odmítající kapitán Krause natáhne bačkory, potěší i drobné nuance jako třeba „velrybí“ motiv U-Bootů, nahlodávání psychiky přes rádiové vlny či záběr na nadpozemskou auroru borealis, která přes mračna netečně sleduje to tragické divadlo nezbytné zbytečnosti..

Nabarvený Alfredo ve své deváté roli detektiva vypadal, že má v sobě permanentně čtyři, pět piv, při erupcích dedukce osm (a světe div se, ony mu vycházely!). Lehce ztučnělý kolega Karl zase působil, že má stále opruzeniny od sedel rohanských koní. Někteří píší o klišé, ale pozor, tady se proti nim srdnatě bojovalo! Zatímco patolog normálně bývá ostřílený harcovník, který drží v ruce cizí játra stejně přirozeně jako dálkový ovladač, tady paní vypadala, že je první den v práci. Nebo pozice policejního kapitána. Standardem je uřvaný černoch před penzí, ale zde byla arogantní žena, která kdyby mohla, nakope své podřízené do prdele. Člověk by i chtěl, ale těžko najít něco pozitivního, když scénář rychle kopnul do židle a tvůrčí zoufalost se postarala o strangulační rýhy na režisérově krku. Před autora ikonické sračky Skeleton Man se měl dávno postavit Nárožného kaprál a říct mu: „Martine, tebe čeká Šibenice!“

Proces zcela upozaďuje postavy, ty jsou tady jen od toho, aby ho svou nedokonalostí zdramatizovaly.. Heistová klasika s typicky britským spiritem, které sice trošku schází důraznější finále, ale jsou tam jiné aspekty, co to vynahradí. Třeba práce kameramana série Indiany Jonese (záběr ze šachty na pátrací vrtulník), neobvyklá policejní rekognice či úvodní automobilová honička, která navnadila detektiva Bullitta. Samozřejmě nechybí ani žánrové pravidlo sociální nerovnosti. Zatímco zločinecký mastermind, ač vypadá jako nehezký bratr Johna Cleeseho, má největší kočku Londýna a přilehlého okolí, inspektor, co mu jde pracně po krku, žádný milostný život nemá. Není se co divit, když musí dělat i po nocích a jezdí autem Mr.Beana..

Bez neheterosexuálních tendencí si přehrávám v hlavě scénu, byť už nyní technicky nemožnou. Ležím si na lehátku u bazénu v jistém mexickém přímořském letovisku, když se na břehu zjeví ON. Bronzově hnědé vyrýsované tělo, letmé pročísnutí kštice hřebenem vytaženým z plavek, slunící se turistky podléhající jeho prudkému šarmu, elegantní skok na lehátko hned vedle mne. „Jste velký borec,“ vysoukám ze sebe a on mi nenuceně odvětí: „Vím o tom...“ Portrét, co nabídne spoustu zajímavých informací ze soukromí a zpomalí u důležitých milníků kariéry (U konce s dechem, Stavisky, návrat k divadlu). Když disponujete pracovitostí, boxerskou zarputilostí a rošťáckým úsměvem, který umí spolehlivě odzbrojit, nepotřebujte geniální herecký um, aby vám publikum leželo u nohou..

Zatímco polský Moše pro přechod přes Rákosové moře preferuje pasivní odpor založený na rozumu a srdci, jeho bratr Áron volí odpor aktivní a hnán pudy a touhou po pomstě koná zázraky svou rychlopalnou holí. Oba jsou vytrvale stavěni před otázku, jaká míra humanity se už stane kontraproduktivní, aby na závěr našli své místo a dramatický oblouk je očekávaně spojil. Zatímco Poslední samuraj jako takřka pohádkový mýtus umožnil vstřebat Edwardovy tvůrčí Zwicklosti a učinil z nich výhodu, Defiance je časem i místem až příliš na dosah ruky, aby se funkčně vydal režisérovou obvyklou cestou. Výsledkem je pak jakési neukotvené mezi, které při hledání autenticity nezachrání ani Howard se Sabretoothem a nula nula sedmičkou..

Kdo posílá na onen svět odpadlíky freiburgské baletní akademie? Pes? Harapes? Či snad okultismus a barvy z Disneyho animované Sněhurky tančí své makabrózní padede..? Co se týká formy a obsahu, může to první zastínit něco, co vůbec stín nehází? Samozřejmě, ale často také dochází k tomu, že póly audiovizuální stránky a subjektivního diváckého vnímání jsou souhlasné a magnetismus se nekoná. Krátký čarodějnický proces v závěru byl fajn, ale jinak to bylo jako ježdění nehty po školní tabuli. To taky autor vždycky snáší lépe než obecenstvo.. Jinak první film, kde Udo Kier nevypadá jako třistaletý upír..

Abracadabra, I sit on his knee. Presto chango and now he is me.. Porucha mnohočetné osobnosti je zabalena do psychologického thrilleru a hlavní postava se při tom každou druhou scénu nedívá do zrcadla? Originální, vhodným způsobem komorní a herecky precizní. Od Meredithova cool agenta, přes neukojenou Švédku Ann-Margret, až po „dvojroli“ sira Hopkinse (našeptávače naplněného drátky a cynismem namluvil sám, v dabované verzi se toho chopil Vočko Szyslak). I když určitě není rád, že za něj někdo mluví, troufám si říct, že by Fats milerád pozval na pivo Chuckyho..